Euro nám samo o sobě bohatství nezaručí, ale neexistuje jediný závažný argument proti jeho přijetí, tvrdí respektovaný ekonom Petr Zahradník, kterého ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) jmenoval zmocněncem pro přijetí společné evropské měny. „Všeobecně platný model, který by řekl, o kolik budeme díky členství v eurozóně bohatší, není,“ říká Zahradník v rozhovoru s HN. Poukazuje ale na země, které dokázaly euro velmi dobře využít. 

Premiér Petr Fiala (ODS) mezitím svolal kvůli Dvořákovu kroku koaliční dohodovací řízení. Podle mluvčí kabinetu Lucie Ješátkové bude jeho předmětem i debata o kompetencích a nutnosti udržet společnou koaliční pozici v klíčových politických tématech.

Nebudete tedy takovým jakešovským kůlem v plotě? Jmenoval vás jeden ministr o své vůli a například ODS se to velmi nelíbí…

Jako kůl v plotě se cítil sám Milouš Jakeš. Záleží tedy na tom, jakou náplň si člověk sám pro sebe vytvoří, aby dávala nějaký smysl. Za mě jde o to, následovat výzvu z novoročního prezidentova projevu k přijetí eura a k debatě o tom. Zároveň má současná vláda v programovém prohlášení splnění maastrichtských kritérií, s čímž souvisí nutnost provést významné „domácí úkoly“, které má naše ekonomika před sebou. Z hlediska hospodářského růstu jsme na mělčině, potřebujeme vytvořit nějaký ucelený koncept mixu hospodářské politiky, jak se dostat z neduhu, v němž se česká ekonomika v současné době nachází. Chci tento narativ do veřejného prostoru dostat.

Co vlastně budete konkrétně dělat?

Nechci tady vůbec suplovat nějaké už etablované pracoviště, jako ministerstvo financí a Českou národní banku, které vypracovávají konvergenční zprávu o české ekonomice. Po analytické stránce tomu ani nemám šanci konkurovat, ale budu chtít třeba vypíchnout nějaké body nebo zmínit ty, které v konvergenčních zprávách nejsou. Tedy navázat na práci, kterou dělal Oldřich Dědek, když byl v letech 2007 až 2017 koordinátorem pro zavedení eura. Shromáždil obrovské množství faktů třeba o dopadech vstupu do eurozóny na nejrůznější sociální skupiny. Vůči různým skupinám je potřeba komunikovat stejný obsah, ale jinou formou. Další věcí je sledovat aktuální dění, protože se začne řešit podoba nového víceletého společného rozpočtu Evropské unie a v tomto rámci se nejspíš opět vynoří téma samostatného rozpočtu jen pro eurozónu, což by pro nás bylo docela vražedné jako pro zemi, která dostává velké příspěvky ze stávajícího evropského rozpočtu. Abych to shrnul, v posledních letech v době covidu a zhoršené bezpečnostní situace tady téma eura spadlo v žebříčku priorit úplně dolů. V součinnosti s ostatními aktéry, kteří se tomu věnují, bych ho chtěl oživit.

Proč bychom měli mít euro?

Z řady důvodů. Země, které mají v podstatě velmi podobné makroekonomické parametry, dokázaly, že se v rámci eurozóny mohou velmi slušně rozvíjet. Jak z hlediska výkonnosti, tak z hlediska nějakých strukturálních přeměn. Mluvím hlavně o baltských státech. Na druhou stranu jsou tam i méně pozitivní příklady, jako je Slovensko.

Takže bohatnout lze s eurem i bez něj.

Ano, příspěvek eura ke konvergenci není úplně hmatatelný. S eurem bychom ale byli součástí významného ekonomicko-měnového celku, který je odolnější a který má poměrně zásadní vliv. Eurozóna představuje nějakých 91 procent HDP celé EU. Nevidím jednoznačný makroekonomický argument, proč bychom euro mít neměli. A také je fakt, že jsme se při našem vstupu do EU ke vstupu do eurozóny zavázali. Havlovsky řečeno v duchu tohoto závazku se předpokládalo, že to bude tehdy, až splníme kritéria a nebudeme si vymýšlet překážky.

Petr Zahradník (58)

Věnuje se evropské a české hospodářské politice, fungování eurozóny nebo společného evropského rozpočtu.

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, Katolickou univerzitu v belgické Lovani a Kolumbijskou univerzitu v New Yorku. Působí jako analytik v České spořitelně. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).

Je velkým fanouškem fotbalové Slavie.

Vydělali bychom na přijetí eura ekonomicky?

Eurozóna je jakási nadstavba nebo dodatek k fungování jednotného evropského trhu. Výzkumné ústavy jako Bruegel nebo CEPS vyčíslují, že přínos existence tohoto trhu je pro ekonomiku našeho typu zhruba sedmkrát nebo osmkrát důležitější než efekt vyplývající z toho, že čerpáme peníze ze společného evropského rozpočtu. S jednotnou měnou funguje jednotný trh lépe. A to se nebavím jen o ušetření nákladů na nutnost převádět různé měny nebo se zajišťovat proti kurzovému riziku. Koneckonců není asi náhoda, že v žádné zemi, která euro má, neexistují seriózní úvahy, že by se vrátila k národní měně.

Jde podle vás nějak přesněji spočítat, kolik by přechod na euro české ekonomice každoročně přinesl?

Řekl bych, že paušálně to nejde říct. Estonsko se průměru HDP v EU přiblížilo o 15 procentních bodů, Litva dokonce ještě o víc. Na druhou stranu třeba Slovinsko z tohoto hlediska během členství v eurozóně víceméně stagnovalo a Slovensko šlo dolů. Takže mám pocit, že nějaký všeobecně platný model, který by řekl, o kolik budeme díky členství v eurozóně bohatší, není.

Čím tedy můžete veřejnost o prospěšnosti eura přesvědčit, třeba ušetřením nákladů na výměnu peněz na dovolené? To jsou docela drobné přínosy.

Určitě samy o sobě naše životy nijak zásadně nezmění. Ale je dobré si uvědomit, že když eurozóna koncem devadesátých let vznikala, tak to skutečně byl experiment, státy, které se ho účastnily, vstupovaly na neprobádané pole. Dnes má za sebou 25 let existence a její členové jsou se svým členstvím spokojení.

Na druhou stranu, argument náměstka ministra financí Marka Mory je ten, že eurozóna stále není dobudovaná a že zdaleka nelze vyloučit další zásadní dluhovou krizi, která ji rozklíží. 

Ten argument beru, zvlášť z úst Marka Mory, kterého si nesmírně vážím. Ale oponoval bych velmi silně: proč nepracovat na zlepšení a posílení eurozóny zevnitř? Morův argument by byl legitimnější v té první fázi vývoje eurozóny, kdy neexistoval žádný stabilizační mechanismus a každému připadalo normální, že Řecko nebo Itálie si půjčují za stejných úrokových podmínek jako Rakousko nebo Německo. Tento faktor však pominul. 

Navíc už nemůžeme říkat, že Česko, vzorný žák, by vstupovalo mezi neukázněné a nedisciplinované lumpy. Z některých těch lumpů bychom si dnes mohli vzít příklad. Naopak my jsme se ocitli ve stavu, na který jsme nebyli zvyklí. Zaseknutí konvergenčního vývoje na čtyři roky doprovázené vysokou inflací a nárůstem veřejného dluhu o polovinu za čtyři roky, to prostě není vizitka, kterou bychom se měli chlubit. 

Ovšem Slovensko má euro 15 let a, jak jste sám řekl, zářným příkladem není. Co by mělo Česko dělat, ať už s eurem, nebo bez něj, aby se jeho situace zlepšila? 

Třeba některé ze sedmatřiceti kroků, které NERV navrhl v souvislosti s opatřeními, která by měla následovat konsolidační balíček. Je to třeba rozvoj kapitálového trhu, podpora investic skrze Národní rozvojovou banku, reforma vzdělávacího systému. Budovat infrastrukturní sítě. Nedívat se na zelenou transformaci jako hrobaře na průmyslu, ale udělat z ní příležitost. A tak bych mohl pokračovat.

S jakým kurzem bychom měli vstoupit do ERM II?

Centrální parita, tedy kurz, od kterého by se pak koruna pohybovala k euru o stanových ±15 procent, by podle mě měla kopírovat výchozí kurz v tu dobu nebo vycházet třeba z jeho roční predikce.

I kdyby to začínalo pětadvacítkou? K tomuto kurzu se nyní slábnoucí koruna blíží.

I kdyby to začínalo pětadvacítkou. Prostor pro posílení koruny by dál existoval.

Měli bychom při vstupu do ERM II jasně sdělit i termín přijetí eura? Nebo by vám nevadilo, kdyby tomu tak nebylo a Česko bylo v ERM II klidně řadu let?

Optimální řešení je být v ERM II jen povinné dva roky a pak hned přijmout euro.

Nahlédněte do zákulisí dění v Evropě a sledujte českou stopu v Bruselu. Odebírejte jediný newsletter v Česku věnovaný unii Ředitelé Evropy. Připravují ho pro vás každý týden Ondřej Houska z Prahy a zpravodajka HN v Bruselu Kateřina Šafaříková.