Lesy jako celek nevázaly nejméně pět let oxid uhličitý. Česko to může stát miliardy

Kůrovcová kalamita ještě může přijít Česko draho. Potvrzuje to nová zpráva ministerstva zemědělství o stavu lesů. Ty jako celek přestaly od roku 2018 vázat oxid uhličitý, což trvalo nejméně do roku 2022. Stromů kvůli rozsáhlému kácení výrazně ubylo, což snížilo množství lesy vstřebaného uhlíku. Na druhé straně rostla spotřeba dřeva, včetně jeho spalování, a to zvýšilo uvolňování skleníkového plynu.

V Česku mají nejvíce emisí oxidu uhličitého (CO₂) na svědomí energetika a průmysl. Lesy v drtivé většině zemí více uhlíku pohltí, než uvolní. V tuzemsku se ale stalo lesnictví dalším nečekaným zdrojem emisí. Což stát může přijít na miliardy až desítky miliard korun za dodatečný nákup emisních povolenek. Ty jsou vlastně pokutami za nadměrné vypouštění skleníkových plynů a mají bránit změně klimatu. Neblahý trend se teď ale podle posledních dat díky ústupu kalamity láme.

Nejnovější ministerská zpráva za rok 2022 ukazuje celkovou bilanci emisí lesnictví od roku 1990 do roku 2021. Protože průměrný strom zhruba za 100 let svého života absorbuje jednu tunu CO₂, české lesy v průměru do roku 2017 vázaly kolem osmi až devíti milionů tun plynu.

Jenže v roce 2018 přišla změna. Vlivem rozsáhlého kácení způsobeného kůrovcovou kalamitou najednou české hvozdy začaly více skleníkového plynu produkovat než vázat. V roce 2018 více než jeden milion tun emisí, v roce 2020 už to bylo přes 11 milionů tun emisí oxidu uhličitého.

Rok 2021 ale znamenal další bod zlomu – snížení emisí na osm milionů. Kůrovcová kalamita podle zprávy začala odeznívat, kleslo tak množství vytěženého dřeva, což se odrazilo i v uhlíkové bilanci.

„Lze očekávat, že emise z lesnického sektoru již dosáhly svého vrcholu. Nepříznivá bilance však bude pokračovat nejméně několik dalších let, dokud se výše těžby nevrátí k normálu,“ píše se v ministerské zprávě.

Reportáž

Borovicová kalamita v Povltaví, stromy tu schnou po tisících. Mohou být rizikem pro obyvatele i turisty

2. 11. 2023 ▪ 5 min. čtení

Schodek v účtu vypouštěného oxidu uhličitého je možné pokrýt nákupem emisních povolenek od jiných členských států EU. Současná pravidla systému vycházejí z Kjótského protokolu (platný od roku 2005) a mají za cíl omezit emise skleníkových plynů a působit tak proti globálním změnám klimatu.

Každé odvětví, které vypouští nadbytečné emise, musí podle nich platit pokuty právě ve formě nákupu dodatečných emisních povolenek. A české lesy byly v nejhorším roce 2020 zodpovědné téměř za deset procent českých emisí.

Zástupci ministerstev zemědělství a životního prostředí o neutěšené české situaci jednali v Bruselu poprvé už na sklonku roku 2020. V dokumentu, který tam projednávali, tehdy odhadovali možné celkové náklady na nákup povolenek v rozmezí od 350 milionů do 2,1 miliardy eur (zhruba devět až 55 miliard korun).

Podle mluvčí ministerstva životního prostředí Veroniky Krejčí ale bude definitivní účet emisí do roku 2025 hotov až v roce 2027. Suma se pak platí zpětně. A stát by se podle mluvčí hrozícím miliardovým částkám rád vyhnul. „I přes aktuální pozitivní vývoj je už nyní jisté, že Česko své závazky za období 2021–2025 může splnit jen obtížně. Nákup povolenek od ostatních členských států je ale pro nás až poslední krajní možností,“ napsala Krejčí.

Česko by podle ní mohlo celkový výsledek zlepšit díky případnému snížení emisí v jiných odvětvích. Například v sektoru budov, pozemní dopravy, zemědělství, odpadů a částí průmyslu a energetiky mimo dnešní systém obchodování s emisemi.

Jako další možnost Krejčí uvádí přerozdělení uhlíkové bilance dosažené na úrovni celé EU. Členské státy, které by na tom byly lépe, by pomohly těm v obdobné situaci, jako je nyní Česko. „Vhodnou strategii k minimalizaci případných finančních dopadů by si mělo Česko stanovit co nejdříve,“ dodala mluvčí.

Zpátky na nule

Poslední data navíc ukazují, že pozice Česka je oproti původním předpokladům o něco lepší. V dokumentu z roku 2020 ministerští úředníci počítali v tehdy posledním vyčísleném roce 2019 s emisemi z lesů ve výši dokonce 15 milionů tun. Zpřesněné poslední výpočty ale uvádějí necelých osm.

Podle Emila Ciencialy z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů IFER, který výpočet emisí skleníkových plynů z českých lesů provádí, jsou podle nejčerstvějších letošních analýz nižší i emise za roky 2020 a 2021. „Klesly přibližně o jeden až dva miliony tun. Je to tím, že metody složitého výpočtu se stále zpřesňují. Emise CO₂ nelze nijak jednoduše měřit, nemáme žádný zásobník s uhlíkem. Změny nahoru i dolů jsou pro všechny země běžné,“ vysvětlil.

Ještě důležitější je ale trend, který podle experta ukazuje, že letos už by uhlíková bilance lesů mohla být vyrovnaná. A v příštích letech už začnou české lesy uhlík jako celek opět vázat. „Máme čerstvě spočítaný rok 2022, který vykazuje výrazný pokles na 3,4 milionu tun. Nejpozději v letošním roce 2024 tak čekáme nulu. Je to samozřejmě optimistický scénář, ale zdá se, že se naplňuje,“ uvedl vědec.

Návratu lesů k normálu podle Ciencialy pomohly relativně vlhké roky 2020 až 2023. „Přestože byly teplé, tak hodně pršelo a stromy skutečně rostly jak z vody, neusychaly. Rekonvalescence lesa po kalamitě probíhá dobře. Těžby vynucené kalamitou jdou dolů, takže brzy už by měla převažovat vazba uhlíku v ekosystémech nad jeho uvolňováním.“

Volání po pestřejších lesech

Pokles těžby a částečné uzdravení lesů dokládá například suma loni vytěženého dřeva největším podnikem v zemi, státními Lesy ČR. Činila 7,8 milionu metrů krychlových, což je číslo podobné jako v letech před kůrovcovou kalamitou. Například v roce 2020 to bylo 14,4 milionu metrů krychlových.

Ne všichni ale vidí budoucnost českých lesů, které jsou ve střední Evropě kůrovcem nejpostiženější, tak optimisticky. „Během kalamity jsme přišli o spoustu porostů, které přestaly přirůstat a tím vázat CO₂. Takže se může stát, že i když těžba dřeva klesla na úroveň před kalamitou, může být stále vyšší, než bude nárůst dřevní hmoty, a tím pádem může být uhlíková bilance dál negativní,“ upozorňuje například Miroslav Svoboda, profesor Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze.

Pro úplné uzdravení lesů a obnovení jejich funkce jako zásobárny oxidu uhličitého je podle Svobody třeba snížit těžby a chránit staré lesy. „Kácení by mělo mířit hlavně do ohrožených porostů, tedy smrků a borovic. A zejména je třeba převádět lesy na pestřejší s větším podílem listnatých stromů, které jsou vůči změnám klimatu odolnější,“ podotkl.

S podobnou výzvou přichází i ekologické Hnutí Duha, které ministerskou zprávu podrobilo kritice za nedostatečné množství nově vysazovaných listnatých stromů a naopak stále vysoký podíl sázených smrků.

„Kvůli nárůstu umělého zalesňování se vysázelo nejvíce hektarů smrku za posledních dvacet let a podíl listnáčů na výsadbách meziročně poklesl o 6,6 procenta. Urychlované zalesňování smrkem se přitom děje navzdory varování vědců, že povede k málo odolným lesům,“ upozorňuje za hnutí Jan Skalík, koordinátor kampaně Zachraňme lesy.