Nejmenším zemědělcům jsme už pomohli, ale vidíme propad hospodaření u středně velkých podniků. Teď hledáme cesty, jak tomuto segmentu pomoci, říká v rozhovoru pro HN ministr Marek Výborný (KDU-ČSL). Už rok v Česku platí nové přerozdělování balíku dotací, které do českého zemědělství míří. 

„Podařilo se dosáhnout hlavního cíle, tedy narovnání prostředí pro malé rodinné farmy,“ říká Výborný. „Ale mnohem složitější situaci a problémy mají podniky od několika set hektarů po dva tisíce hektarů,“ dodává. A právě na ně mají mířit změny a úlevy, které má ministr představit do konce února.

Ministrovi vadí i trend, kdy je na prodej víc a víc farem právě do dvou tisíc hektarů. „Nechci, aby české zemědělství v budoucnu vypadalo tak, že tu budeme mít velmi malé rodinné zemědělce a pak několik obřích agroholdingů,“ říká Výborný v rozhovoru.

Jak z vašeho pohledu dopadlo čtvrteční jednání s Agrární komorou a Zemědělským svazem?

Jednání bylo intenzivní, věcné a konkrétní, probrali jsme řadu témat a na většině věcí, které zemědělce trápí, jsme se shodli. Zejména pokud jde o nutnost snížení byrokracie a množství kontrol u zemědělců. Panuje shoda na tom, že celý sektor je přebyrokratizován, a to v celé Evropě. O tom povedu diskusi i na mimořádné únorové Radě ministrů v Bruselu. Chci po Evropské komisi jasnou informaci, jak změní příslušné metodiky. Debatovali jsme i o změnách v podmínkách hospodaření i možných úpravách strategického plánu Společné zemědělské politiky.

Proč hodláte přistoupit ke změnám v dotacích na takzvané první hektary?

V roce 2021, když se těsně po jmenování nové vlády domlouvala nová společná zemědělská politika, se ukázalo, že to, co tady zůstalo připravené minulou vládu, tak je v zásadě nepoužitelné. Výrazným způsobem by to poškodilo české zemědělství a pravděpodobně by tehdejší návrh nenotifikovala ani Evropská komise. Tím pádem bychom přišli o možnost čerpání, logicky by to byly obrovské problémy. Tehdy můj předchůdce Zdeněk Nekula a jeho tým během dvou měsíců museli připravit upravenou společnou zemědělskou politiku, kde jsme se v koalici dohodli na kompromisní úrovni redistributivní platby s cílem spravedlivě podpořit i malé rodinné farmy a malé zemědělce. Kompromis byl na 23 procentech a prvních 150 hektarech (viz box Jak se rozdělují dotace) a současně s tím se řeklo, že po prvním roce dojde k nějakému vyhodnocení dopadů.

A jaký dopad po roce změna v dotacích měla?

Ústav zemědělské ekonomiky a informací mi na sklonku loňského roku připravil první data, konečná verze bude k dispozici až letos na podzim. Ale z těch dosavadních informací vyplývá, že u určitých věcí není čas a důvod čekat.

Podařilo se dosáhnout hlavního cíle, tedy narovnání prostředí pro malé rodinné farmy, u nichž evidujeme díky redistribuci nárůst v přímých dotačních platbách až o 25 procent, někdy 30 procent. Relativně pozitivní dopady měla změna pro ty, kteří hospodaří v ekologickém režimu. A to je dobře. Jsem rád, když zemědělec, ať už větší podnik, nebo malá farma, hospodaří komplexně. Tedy že nepěstuje jen plodiny, ale má i živočišnou výrobu.

Chov dobytka je ale podle vyjádření některých zemědělců příliš nákladný a ztrátový. A že vyšší ziskovost má ten, kdo se věnuje jen pěstování vybraných plodin…

Ziskovost se teď velmi liší, kvůli výkyvům cen v posledních dvou třech letech. Ale ano, když máte jen rostlinnou výrobu a stačí vám pár zaměstnanců, co jezdí s traktory a technikou, tak jste s náklady výrazně níž, než když máte i živočišnou výrobu. To tak skutečně je, proto se snažíme systém nastavit i tak, abychom podpořili živočišnou výrobu.

Významná část podpor Strategického plánu Společné zemědělské politiky směřuje výhradně do sektoru živočišné výroby – například v rozpočtu plateb na citlivé komodity je sektoru skotu věnovaná jeho podstatná část, obdobně jako u investic. Také jsme se snažili průřezově zohlednit živočišnou výrobu do jednotlivých podmínek, příkladem je zvýhodnění na základě intenzity počtu zvířat na hektar v řadě plateb.

Jak se rozdělují dotace

Do českého zemědělství přitéká na dotacích ročně suma přesahující 40 miliard korun. Zhruba polovina z nich jde na přímé platby, což jsou dotace, které dostane každý zemědělec na každý hektar obhospodařované půdy, kus chovaného skotu a podobně. Další polovina jsou nepřímé platby, tedy zejména dotace na investice do modernizace a rozšiřování podniků.

Největší změnou od roku 2023 je takzvaná redistributivní platba. Zjednodušeně řečeno se vezme 23 procent z balíku přímých dotací, tedy zhruba dvaceti miliard, a ty zamíří jako druhá část platby za hektar. Ale pouze na prvních 150 hektarů. Ve výsledku se výrazně víc peněz dostane k nejmenším zemědělcům – loni to bylo k základní platbě na jeden hektar 1760 korun navíc 3500 korun na redistributivní platbě. Naopak středním a velkým peníze inkasované za jeden hektar půdy klesly. Nárůst dotací pro malé vláda odůvodňuje tím, že větší mají výhodu úspor z rozsahu, a má jít také o podporou venkova.

Pojďme se ale vrátit k datům ze zemědělství, která jste na konci roku dostal na stůl. Ukazují i něco negativního, co změna dotací přinesla?

Ano, máme ale poměrně zásadní propad u menších středních podniků. Vidíme, že mnohem složitější situaci a problémy mají podniky od několika set hektarů po dva tisíce hektarů. Velké zemědělské podniky, které hospodaří na tisících hektarů, mají rostlinnou a živočišnou produkci, ale třeba i bioplynovou stanici a další doprovodné věci, tak si poradí výrazně snáze než středně velký nebo menší podnik.

A důvodem problémů těch menších, ale ne nejmenších zemědělců je redistributivní platba?

Je jedním z faktorů. Velkou roli hraje vývoj cen a nákladů, ale třeba i kurz koruny. Protože čerpáme v eurech a vyplácíme dotace v korunách, tak se jen změnou kurzu balík peněz, který se mezi zemědělce rozděluje, zmenšil o čtyři miliardy korun. Vedeme i debatu o tom, zda by bylo možné zemědělcům vyplácet dotace v eurech.

Tomu moc nerozumím. Koruna loni byla silnější, ale posledních několik měsíců docela oslabuje, koruna k euru během pár týdnů oslabila na úroveň 25,40 Kč. Můžete vysvětlit, jak je možné, že zemědělství přijde o čtyři miliardy, když koruna oslabuje?

Toto není otázka posledních měsíců, ale průběhu několikaleté přípravy a schvalování Strategického plánu. Při přepočtu řádově miliard eur může meziroční vývoj kurzu takové velké rozdíly způsobit. Kurz pro dotace se stanovuje dle evropských předpisů vždy k poslednímu září podání žádosti, pro rok 2023 se počítalo 24,339 koruny za euro. Strategický plán byl připravován v době, kdy byl přepočet 25,50 koruny a prvotní propočty dokonce při kurzu 26,50 koruny.

Ještě nějaký negativní dopad vidíte ve zmíněných datech ze zemědělství?

Nevyplývá to z dat, ale z debat se zemědělci. A to jak s malými, tak i velkými. Na prodej je výrazně víc zemědělských podniků střední velikosti, řekněme od 500 do 2500 hektarů. Není to zapříčiněno jen tím, že tyto firmy dostaly méně dotací. Velkou roli hraje i rostoucí věk lidí ve vedení zemědělských podniků, najít za sebe nástupce z mladších generací je obecný problém. Velké agropodniky mi říkají, že mají na stole výrazně víc nabídek než v minulosti.

My máme stejné informace od zemědělců nebo akvizičních poradců, ostatně o tom pravidelně píšeme

Rozprodej středních podniků je něco, co rozhodně nechci. A kolegům z koalice jsem tyto informace položil na stůl a řekl, že podporu rodinným farmám musíme zachovat, ale musíme si říct, zda tu chceme řekněme stovky až tisíce středních podniků, nebo aby střední segment téměř vymizel a měli bychom mikrozemědělce a pak několik velkých agroholdingů.

A co chcete vy?

Já variantu, kdy vymizí středně velké farmy, určitě nechci. Klíčovou živočišnou výrobu máme situovanou právě do toho středu. Není v našich silách chovy dobytka v Česku navyšovat, ale nechci, aby klesaly, aby se snižovaly počty zvířat. Už jenom proto, že nám tím pádem opět ubyde odbyt u rostlinné výroby. Musíme hledat cesty, jak pomoci těm středně malým, středním podnikům s obhospodařovanou plochou mezi 500 až 2500 hektary a s živočišnou výrobou.

Já ani KDU-ČSL nemáme ambici podporovat velké holdingy, které to ekonomicky zvládají a jsou v plusu. I když je redistribuce taky zasáhla, ale je to součástí nějakého vyvažování. A současně nemám ambici výrazněji podporovat ty, kteří jdou po tom, co je nejjednodušší – zjednodušeně řečeno točit na polích čtyři plodiny, mít minimum zaměstnanců a pobírat dotace.

Jakou jste měl reakci u koaličních partnerů?

Shodli jsme se na tom, že negativní dopad na ten segment malých, středních je evidentní a chceme ho řešit.

Jak tedy chcete nastavení dotací změnit?

O tom vedeme debatu a nějaké představy mám, ale nebudu vám je říkat, dokud se na nich nedohodneme v koalici. Obecně mohu říct, že je koaliční shoda na tom, že těm středním chceme pomoci, ale zároveň nechceme, aby to bylo na úkor malých farem, rodinných farem. Vracet se někam zpátky určitě není správné a možné a současně to nebude jednoduché řešení spočívající jen v tom, že navýšíme limit prvních hektarů ze 150 na nějakou vyšší hodnotu. Nebo že změníme současně přerozdělovaných 23 procent na nějaké jiné číslo. Musíme udělat změny i v dalších dotacích.

Kdy by mohla být dohoda?

Do konce února bych k ní rád dospěl a zároveň ji představil zemědělským nevládním organizacím a hledal i jejich podporu a nějakou míru shody a pochopení pro to, jakým způsobem budeme postupovat.

Je ve hře zastropování přímých dotací? Případně je možné ho legálně provést?

Je to věc, která je v mnoha státech Evropské unie, takže po právní stránce to možné je. V tuto chvíli ale v Česku nemáme žádný registr propojenosti podniků, nejen zemědělských, a bez něj to nemá smysl zavádět. V dalších týdnech budu na vládě iniciovat debatu o tom, že by některé ministerstvo dostalo za úkol vznik takového registru.

Máte odhady, jaký dopad by mělo případné osvobození dotací od daně z příjmu?

Je to velmi předběžné, odhady z roku 2021 hovořily o 2,5 až třech miliardách korun. Ale novější odhady v tento moment nemáme.

Od kdy by změny v dotacích mohly začít platit, pokud by vše šlo relativně hladce?

Pokud se dohoda bude týkat podmínek, které jsou ukotveny přímo ve strategickém dokumentu, je potřeba je zároveň projednat a schválit Evropskou komisí. V takovém případě by změny mohly platit nejdříve od roku 2025.

Vnímáte zvýšený tlak ze strany zemědělců na změny v dotacích?

Cítím poměrně značnou nervozitu v zemědělském sektoru. Na Západě vidíme velké protesty zemědělců, u nás je to zatím velmi kultivované a cítím snahu řešit problémy u jednacího stolu. Za to jim děkuji. A já trpělivě vyjednávám se všemi zemědělskými nevládními organizacemi, ať je to Agrární komora, Asociace soukromého zemědělství nebo Zemědělský svaz. Bavím se jak s malými, tak velkými zemědělci. A slíbil jsem jim, že s úpravou pravidel dotací přijdeme do konce února. I to je důvod, proč tady nemáme tak velké protesty.

Když vám místo 12 milionů přijde na dotacích osm milionů, tak budete nervóznější. K tomu tu máme klesající ceny komodit. Ale často od zemědělců slyšíme, že je velký problém větší a větší byrokracie. A to vadí i mně. Proto jsme i na celoevropské úrovni iniciovali jednání o kontrolách. V celé EU jsme zavedli společný satelitní systém na kontrolu polí a říkáme, že touto digitalizací vše zjednodušujeme, a slibujeme snížení počtu kontrol. A pak na konci roku zjistím, že jich bylo dvakrát tolik, v jiných zemích i pětkrát víc. To přece není možné, to nedokáže nikdo z nás ministrů zemědělství v Evropě vysvětlit. Osekat byrokracii v zemědělství musíme na evropské, ale i na národní úrovni.

Jaké ještě vidíte problémy českého zemědělství, které se musí řešit?

Není to všechno jenom o dotacích. Velký problém je veřejný obraz českého zemědělství, který není moc dobrý. Zemědělci mají dlouhodobě nálepku těch, kteří jsou vždycky nespokojení, vždycky je všechno špatně. A to nepomáhá v tom, aby veřejnost vnímala, že mají nějaké problémy. Nebo že v případě nárůstu cen potravin to v naprosté většině není způsobeno zemědělci, protože když se podíváme na výkupní ceny mléka, pšenice, tak jim marže rozhodně výrazně nevzrostly.

Další problém jsem už zmínil, je to generační výměna. Nedaří se nám. Ale je to problém celoevropský. Nejvíc je to u malých farem, ale i u těch větších. Musíme ještě víc podpořit střední zemědělské školy a univerzity, protože zemědělství prochází velkou technologickou změnou, které se říká precizní zemědělství. Nejde jen o automatizaci, ale hlavně o řízení farmy na základě dat ze senzorů, satelitních snímků a podobně.

Chci změnit i to, co tady dosud často zaznívalo a není pravda – že malá farma hospodaří šetrně a skvěle a velké podniky jedou pořád jako staré JZD. Máme úspěšné velké zemědělské podniky, které se fakt špičkově věnují tomu preciznímu zemědělství. A pak máme některé malé farmy, které na to úplně dlabou a jsou schopné rozorat polní cesty. Čili vždycky to je o přístupu, není to o té velikosti.

A jak nastavit dotace a pravidla tak, aby se to nedělilo podle velikosti, ale zohledňovalo se, kdo hospodaří šetrně, zjednodušeně řečeno, kdo dobře a kdo špatně?

Vždycky zůstane nějaká základní platba, která bude na plochu a na zvíře, ale je to o míře, co bude v té základní části a co bude v těch nadstavbových. A je to o tom, jak ty nadstavbové budou definované. Teď se nám stalo, že u dotačního programu zaměřeného právě na šetrnost, takzvané prémiové ekoplatby, jsme to na základě požadavků a připomínek nastavili tak složitě, že se nám do něj přihlásila z nějakých 30 tisíc zemědělců asi padesátka. To je špatně. Takže to přenastavíme a zjednodušíme. Stejně tak chci po ministerstvu, abychom dokázali cíleně podpořit precizní zemědělství.

Kolik peněz má jít letos právě do této oblasti hi-tech zemědělství?

Technologie v rámci precizního zemědělství byly významně podpořeny v rámci prvního kola Strategického plánu Společné zemědělské politiky na podzim 2023. V letošním roce počítáme s podporou moderních technologií jednak v rámci žádostí o dotace na snížení zemědělských emisí a zejména na podzim, kdy proběhne čtvrté kolo podpory investic v zemědělství.

Chci zemědělství na vysoké technické úrovni, na druhou stranu si uvědomuji, že tyto technologie jsou nákladné a že ti nejmenší zemědělci na ně nemají a mít nebudou. Proto nemůže obor stát jen na těch nejmenších a proto je také klíčové, aby střední stav nevykrvácel. Jak už jsem naznačil, nechci, aby to tady ovládala desítka obřích agroskupin. Zároveň nevymažeme náš historický vývoj, který je odlišný od Německa či Rakouska. Nucená kolektivizace v 50. letech naprosto změnila vlastnické struktury na venkově – v krajině, v zemědělství, v lesích. A po roce 1989 jsme se nevrátili do stavu za první republiky. Proto máme výrazně větší počet hektarů na jeden podnik, okolo 120, zatímco průměr v Evropě je kolem 40. Ale je bláhové si myslet, že to číslo nějak výrazně srazíme. Na to ani nejsou lidi. Já si nedokážu představit, že nám tady naroste počet malých rodinných zemědělců z nějakých 15 až 20 tisíc na třeba 100 tisíc. I proto teď tak zdůrazňuju středně velké a menší podniky.

A jak ta historie souvisí s inovacemi v zemědělství?

Musíme dotace v zemědělství změnit tak, abychom podporovali ty, co to dělají dobře, moderně, precizně. Zachovejme přímou podporu těch nejmenších, zároveň se zaměřme na komplexnost výroby. Pro mě je cenné, když farmář má vedle polí i dobytek, má třeba minimlékárnu, pekárnu, nějaký obchůdek.

Vím, že z komunistických dob je tady nevole ke spojování. Ale když jim to, co jsem zmínil, ekonomicky nevychází nebo na to nemají prostředky, tak bych chtěl, aby se malí zemědělci mezi sebou častěji domluvili a měli sdílenou techniku, společný obchod se svými produkty. Tak jak to spousta Čechů vidí v Rakousku, když tam jedou na dovolenou.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist