Inflační nevýhra aneb Proč může být předčasné plácat se po ramenou

Jistě se můžeme radovat z poklesu inflace, díky němuž už Česko není zemí s nejrychlejším růstem cen v EU jako v prosinci – podle lednových statistik Eurostatu je česká inflace devátou nejnižší. Radost z tohoto výsledku však z mého pohledu jednoznačně kalí realita posledních čtyř let, na kterou bychom rozhodně neměli zapomínat, protože jen za tuto dobu zde spotřebitelské ceny vzrostly celkem o 38 procent. Byl to mimochodem druhý nejvýraznější nárůst cenové hladiny hned po regulačně kreativním Maďarsku.

Mohli bychom sice tento nárůst cen jednoduše odůvodnit zdražením energií, kde jsme rovněž ve srovnání s ostatními unijními zeměmi obsadili čelné příčky (druzí u elektřiny, třetí u plynu), avšak až příliš snadno a rychle podražovalo i spotřební zboží a další služby. Potvrzuje to třeba česká harmonizovaná jádrová inflace, která dosáhla stříbrné pozice v unijním měřítku. Ceny v hotelích a restauracích dokonce zlaté a obdobně dopadly i ceny oblečení a obuvi či elektroniky pro volný čas. A takto by bylo možné probírat se unijními žebříčky hodiny a nejspíš by se tím inflační obrázek Česka nijak nevylepšil. Zkrátka, inflační nákaza postihla celou ekonomiku a na dlouhou dobu se v ní i usadila. Zdražoval, kdo mohl, respektive co mu situace a samozřejmě i zákazník dovolili.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Nějak se mi však nechce stále věřit, že inflaci je konec, jak se zdá z všeobecné radosti a hlášení se o zásluhy. Stále se totiž objevují příběhy vytvářející nové příležitosti, ať už je to růst cen námořních tarifů, slabé koruny nebo zvýšené poptávky, na kterou sázejí některé služby. Ostatně už průzkumy důvěry naznačují, že právě inflační očekávání ve službách nejsou u nás ani v eurozóně (viz index nákupních manažerů za únor) tak úplně passé.

Na druhou stranu, tak jako existují potenciální inflační příběhy otevírající příležitosti zdražovat, existují i ty protiinflační. Ten aktuální přinášejí ceny energií, které se již nějaký čas pohybují na předválečné úrovni. Nezbývá proto než čekat, jak na toto zlevnění zareagují ti, kteří v posledních letech – v souladu s hlavním příběhem – úspěšně svoje ceny zvyšovali.