Máte pocit, že je dnes sněmovna jen kecárnou plnou nesmyslných hádek, kde se poslanci pořád jen navzájem překřikují, a vůbec to tam vypadá jako v první třídě základní školy? Tak vězte, že to tak bylo vždy. Opravdu. I za dob uhlazeného a decentního Oldřicha Nového před sto lety.
Na stránkách Poslanecké sněmovny je jedna skvělá věc, najdete tam stenozáznamy poslaneckých schůzí už od konce 19. století. A je to krásné počtení. Samozřejmě, politická kultura se velmi změnila. Dnes se vám třeba nestane, aby vám v rozpravě k nějakému zákonu citoval komunistický poslanec staré německé filozofy, a to v originále. (Naštěstí se nám už snad ani nestane, že by tam nějaký komunistický poslanec citoval cokoliv. Doufejme.)
Vůbec kultura mluvy byla tehdy velmi jiná. Když se dnes chce například hlavní nacionalista sněmovny Tomio Okamura vymezit vůči kritikům, vykřikuje věty jako: „... tady sluníčkáři, tady pětikoalice by nám chtěla říct, že už tohle je nějaké xenofobní, co já tady říkám! Jsou to blázni! Vy jste se zbláznili! Vy jste šílenci úplní!“
Co se dočtete dál
- Kdo ve sněmovně před sto lety vyrušoval nejvíc.
- Jak se tehdejší sněmovní hádky liší od těch dnešních.
- Měli tehdejší občané štěstí, nebo smůlu, že neměli televize a sociální sítě?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
