Důchodovou reformu nikdo nečekal. Přesto přišla

Vypadá to, že vláda provede skutečnou důchodovou reformu, aniž by měla něco takového v plánu. Změny navržené v pátek ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou jdou podstatně dál než jen k drobným úpravám stávajícího systému, který fakticky nikdo měnit nechce.

Ve chvíli, kdy je politicky vyloučené zavést třípilířový systém, povinné odvody do soukromých fondů, případně vyrobit nějaký státní vehikl, který by investoval do domácích (nebo dokonce zahraničních) aktiv, je návrh představený ministrem Jurečkou uměním možného. Dokonce uměním nemožného, protože pokud je skutečně správně nakalibrován, může průběžný systém fungovat i nadále bez toho, aby nutně zkolabovaly veřejné finance.

Co k tomu přispělo? Především je to rychlé tempo navyšování věku odchodu do důchodu. Každopádně je jasné, že se věk 65 let nestane žádným nepřekročitelným limitem. A i když se vazba na průměrný věk dožití (bude se přepočítávat ve vztahu k padesátníkům každý rok) zdá demografům nefér, je to výrazný krok směrem k udržitelnému systému.

Z hlediska rozpočtu je věkový skok při pandemii a jiných délku života měnících událostech pochopitelný. Navíc – pokud nedojde k nějaké katastrofě v nejbližších letech – dost času parametr navázání věku lehce pozměnit. Ale jen lehce a vlastně by bylo lepší do toho vůbec nezasahovat, protože věk je možná jen číslo, ale číslo, na kterém lze prohrát volby.

Doplňkovým produktem prodloužení věku odchodu do důchodu by měly být změny v systému zdravotnictví a sociální péče. Pokud ale Česko čeká na důchodovou reformu třicet let, pak bychom za ni měli být vděčni a nezasahovat do detailů.

Dřívější odchod pro náročné profese, úprava výše minimálního důchodu. Jurečka představil reformu penzí

4. 3. 2024 ▪ 2 min. čtení

Druhou velkou změnou je i odpuštění odvodů na sociální zabezpečení pracujícím důchodcům. Jde o zásadní změnu – dlouhodobě totiž platí, že pracující důchodce musí odvádět sociální pojistné v plné výši. Na rozdíl od pracujícího v produktivním věku se ale seniorovi odvody z rostoucích příjmů neprojeví pozitivně ve vyšším výpočtovém základu (pokud k práci pobírá důchod) a současně musí počítat s tím, že poměr mezi tím, co státu odvede, a tím, co za to dostane, je hodně smutný.

Zrušení povinných odvodů důchodcům je proto z hlediska seniorů žádoucí a pochopitelný krok. Otázkou bude stanovisko ministerstva financí, protože konec odvodů důchodcům prostě sníží příjmy rozpočtu. Což byl důvod, proč k tomuto kroku zatím žádná vláda nechtěla přistoupit.

A konečně třetím klíčovým zásahem je výběr profesí, kterých se nekonečné prodlužování věku týkat nebude. Je jasné, že se ministerstvo musí držet při zemi (právě kvůli rozpočtu), zatímco odbory budou prosazovat co největší rozšíření této skupiny. Tady zase hrozí to, co se stane s jakoukoliv výjimkou v dalších letech. Rozšíření profesí, které nemusí pracovat tak dlouho, bude navždy lákadlem všech politiků před volbami. Pokud to tedy nebude rovnou ukončení onoho každoročního přehodnocování věku odchodu do důchodu.

Jurečkova reforma s sebou nese ještě další úskalí. A tím kupodivu nejsou politici, volby a snaha nalákat voliče. Ale pracující důchodci a zaměstnavatelé. Odchod do důchodu je pro mnoho lidí zlomovým okamžikem. Ani ne tak zdravotně či profesně, ale lidsky. Nejde o to, že by důchodci chtěli trávit dlouhá léta na zahraničních plážích, mít na tváři úsměv dobře držící protézy a v ruce vychlazený drink. Od důchodců, především od žen, se očekává, že nastoupí na třetí, neplacenou směnu svého produktivního života a začnou se starat o vnoučata a staré rodiče. Protože v zemi, kde politici ani neusilují o kvalitní a dostatečně velkou síť předškolních zařízení a kde jsou nedostupné ambulantní, odlehčovací i sociální ústavy pro ty skutečně staré a nemohoucí, čerstvé důchodkyně suplují obojí. Protažení odchodu věku do důchodu bude znamenat tlak na změnu v politice pro velmi mladé a velmi staré.

Druhým kamenem úrazu jsou zaměstnavatelé. Ze všech průzkumů stále vyplývá, že lidé nad 50 let věku (což jsou v podstatě mladí lidé) mají velký problém při shánění zaměstnání. A výrazně se to zhoršuje v časech krize. Pokud chceme, aby lidé pracovali do 65 a více let, musí mít příležitost k zaměstnání. Což bude znamenat velkou myšlenkovou změnu nejen v HR odděleních, ale také ve vzdělávacím systému, který fakticky s celoživotním rozvíjením kompetencí a znalostí nepočítá.

Jurečkova reforma jde daleko za hranu politicky myslitelných důchodových změn. Možná mu i projde. Pokud si toho nikdo nevšimne.