Digitalizace v průmyslu zpomaluje, firmy potřebují vědět, kam bude směřovat trh

Jak vytěžit data, zefektivnit výrobu, používat prediktivní údržbu? Digitalizace ve výrobě představuje pro strojírenské firmy důležitý nástroj. Hlavním nositelem nejnovějších trendů digitalizace ve strojírenství je v současnosti automobilový a letecký průmysl. „Robotizace se stále více uplatňuje také v kusové a malosériové výrobě strojů a strojních komponent. Bez digitalizace se neobejde řízení a monitorování výrobních strojů a technologických linek. Také veškeré předvýrobní procesy jsou dnes postaveny na CAD a CAM systémech,“ vypočítává Oldřich Paclík, ředitel Svazu strojírenské technologie.

Podle něho bude další rozšíření digitalizace ve strojírenství záviset na ekonomických možnostech průmyslu, které souvisejí s poptávkou po strojírenských produktech. Ta ovšem klesá. Podle v únoru zveřejněných dat Českého statistického úřadu byla průmyslová produkce v roce 2023 meziročně nižší o 0,4 procenta. Ve většině průmyslových odvětví došlo k meziročnímu poklesu produkce. Do problémů se dostala zejména energeticky náročná odvětví a tento klesající trend nezvrátilo ani oživení ve výrobě motorových vozidel. Strojírenství patřilo v první polovině loňského roku k tahounům českého průmyslu, poté na něj ale dopadl globální útlum investiční poptávky. Mezi říjnem a prosincem klesl index průmyslové produkce v oblasti výroby strojů meziročně o téměř deset procentních bodů.

„Nejistoty v souvislosti s transformací německého automobilového průmyslu a energetiky utlumily poptávku po investičním zboží včetně strojírenských výrobků. Vedle toho se postupně mění postavení obranného průmyslu, který byl zejména v Evropě léta utlumen. Tyto faktory přirozeně ovlivňují technologický vývoj včetně dalšího uplatnění digitalizace,“ říká Oldřich Paclík. 

Ujíždí nám vlak?

Situaci výrobních firem ovlivňuje v poslední době stále více externích vlivů. Jedním z nich je nestabilní a obtížně predikovatelné ekonomické prostředí, které v posledních letech zažilo řadu otřesů. „Jako příklady lze uvést epidemii covidu s dopady na plynulost a spolehlivost dodavatelského řetězce, válečné konflikty na Ukrajině s přímým dopadem na ceny energií, výpadky dodávek polovodičů z Asie, lokální geopolitické hrozby jako napětí mezi Čínou a Tchaj‑wanem, vzrůstající napětí na Blízkém východě, útoky jemenských povstalců na obchodní lodě směřující do Suezského průplavu,“ vysvětluje Jiří Pavlík, ředitel týmu Strategy & Operations v oddělení poradenských služeb společnosti Deloitte Česká republika.

V současnosti se mění struktura poptávky po poradenských službách týkajících se digitalizace. „Zejména v posledním desetiletí byl velkým tématem výrobních firem průmysl 4.0, v rámci kterého řada výrobních firem investovala do moderních technologií, automatizace a digitalizace výrobních provozů. Aktuálně se řada firem potýká s problémy, jak tyto investice plně využít, propojit jednotlivé technologie či vytvořená ostrovní řešení do jednoho řiditelného celku, efektivně pracovat se záplavou dat, kterou tyto systémy produkují, nebo zabezpečit digitální technologie proti narůstajícím kybernetickým hrozbám,“ říká Jiří Pavlík.

Dle jeho slov se zvyšuje poptávka po specifickém a vysoce odborném poradenství v oblasti využití a zpracování dat. „Stále více firem naráží na limity zpracování velkého objemu dat, tvorby modelů, vyhodnocování scénářů a reportingu prováděného v Excelu. Častým problémem je definice ‚jednoho zdroje pravdy‘, nezřídka se stává, že dva shodné reporty vykazují jiné výstupy. Noční můrou je to i pro IT či bezpečnostní specialisty, protože se zvyšuje riziko úniku citlivých informací a správci systémů nemají pod kontrolou, kde a jaká data byla stažena či kam byla exportována,“ vysvětluje Jiří Pavlík.

Narůstající zájem o některé digitalizační technologie potvrzuje i Tomáš Kubíček, partner v poradenské společnosti BDO. „Samozřejmě jsou výrobní podniky hodně citlivé na ceny a marže, ale digitalizace je trend a směr a ten je nezadržitelný. Nepřímo ji ovlivnila válka na Ukrajině, protože nás přinutila zamyslet se nad strukturálními změnami a hledat například úspory v energiích prostřednictvím technologií,“ říká Tomáš Kubíček.

V současnosti je také patrný tlak na propojování ERP systémů a výrobních nebo třeba CRM systémů s cílem sdílet klíčová data v reálném čase. „Navíc české firmy většinou nejsou konečným článkem, který obsluhuje koncového zákazníka, ale jsou součástí velkých dodavatelských řetězců, proto se musí přizpůsobovat i tomu, co chtějí zahraniční firmy na vrcholu dodavatelské pyramidy, a od nich přicházejí impulzy k digitalizaci,“ vysvětluje Tomáš Kubíček.

Digitalizaci strojírenských firem ovlivňuje i přechod autoprůmyslu na elektromobilitu. Na jednu stranu elektromobilita mění strukturu dodavatelského řetězce s tím, jak mají elektromobily méně komponent a součástek než vozy se spalovacími motory. „Na druhou stranu se autoprůmysl posouvá z klasického strojírenského výrobce na významného hráče v oblasti softwarového vývoje,“ říká Tomáš Kubíček.

Každých tři až pět let přicházejí nové technologie měnící pravidla trhu. Firmy ale na ně nereagují dostatečně rychle. „Obávám se, že vůči Číně nebo Americe nám ujel vlak a Evropa technologicky zaspala,“ říká Tomáš Kubíček.

Nejistota na trhu

Společnost TGS nabízí strojírenským podnikům digitalizaci výrobních procesů jako součást technologických řešení. V posledním roce eviduje snížení zájmu strojírenských firem o digitalizaci a automatizaci o 30 procent. Podle zakladatele společnosti Pavla Diviše vývoj hospodářství v posledních letech a události ve světě zcela zásadně ovlivnily digitalizaci v oboru.

„A to nijak pozitivně. Manažeři strojírenských podniků si nejdříve musí odpovědět na otázku, co budeme digitalizovat a proč bychom to měli dělat. Můžu být klidně fanda do digitalizace, ale nejdříve si musím umět obhájit její reálný přínos pro firmu. K tomu potřebuji mít výhled a plán, co se má vyrábět a jaká je perspektiva uplatnění výrobku na trhu. Bude se zvětšovat jeho přesnost, kvalita, případně bude se vyrábět méně kusů ve více variantách? V současném hospodářském prostředí ale české strojírenství na tyto základní otázky nenachází odpovědi,“ říká Pavel Diviš.

„Další problém je, že jsme si sami v Evropě rozhodli o faktickém zrušení celého segmentu, jako je automotive a na to navazující obslužné výroby jako nástrojárny, vstřikolisy a podobně. Energeticky náročné výrobní procesy zde nejsou udržitelné, a pokud, tak budou drahé. My, strojírenské firmy, nemáme žádné zadání, co máme vyrábět. Jestliže většinu výroby musíme zrušit, tak co potom chcete digitalizovat,“ dodává Pavel Diviš.

Budoucnost strojírenství

Stáhněte si přílohu v PDF

Dle slov zakladatele společnosti TGS dopadá absence strategického plánu pro český průmysl na digitalizaci ve strojírenství více než jiné externí vlivy včetně vysokých cen nebo dopadů války na Ukrajině. Spousta strojírenských firem nyní digitalizaci neřeší právě kvůli nedostatku zakázek. Tématem je ve firmách, které mají jasný plán, co budou vyrábět.

„Některé konkrétní věci i přes celkový pokles výroby dávají smysl. Digitalizovali jsme například výrobu vlakových podvozků. Jde o relativně velký, prostorově obráběný svařenec. To znamená, že produkční linka bude mít hodně vedlejších časů, hrozí riziko zanášení nepřesností v průběhu výrobních operací, vyžaduje to velký pracovní prostor kolem strojů, zvýšenou bezpečnost a podobně. Připravujeme také technologii pro výrobu velkých převodovek, kde je problematika produktivity a přesnosti tak komplexní, že digitální dvojče je skoro nutností,“ uvádí příklady Pavel Diviš.

Pokud firmy nyní digitalizují, je to podle něho kvůli zvýšení produktivity a zefektivnění výroby. Hledají způsoby, jak nahradit lidi, a k tomu potřebují digitální prvky. „Jenže digitalizace poskytuje daleko větší strategické možnosti jako prediktivní údržbu nebo rychlejší reakce na tržní změny například změnou podoby produktů, které jsou zdigitalizované,“ upozorňuje Pavel Diviš.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost strojírenství.