Rusové tleskají, ale přece to nemohl Fiala s Ficem udělat jinak

Česká vláda svým rozhodnutím zrušit společné zasedání vlád a tím pádem i styky na nejvyšší úrovni s vládou Slovenska otočila hodiny o více než čtvrtstoletí zpět. Tehdy se také zdálo, že se Česko a Slovensko vydaly na opačné strany geopolitického rozdělení světa: Praha na Západ, Bratislava na Východ.

Premiér Petr Fiala udělal správný krok, i když mu nejprve budou tleskat v Kremlu a jeho slovenský kolega Robert Fico ho svojí reakcí nebývale vyhrotil. Podívejme se na způsoby, jimiž se dá to, co se ve středu odpoledne a večer dělo, číst.

První je optika války na Ukrajině. Slovenská vláda hraje podle ruských not, a to od počátku svého mandátu. Fico v předvolební kampani používal proruskou rétoriku a dezinformace, takže nikdo nemůže být překvapený, že v tom pokračuje i v čele kabinetu. Vláda Fico IV, jak ji někdy slovenští komentátoři nazývají, je prostě jiná než ty tři předchozí.

V ostrém kontrastu k tomu česká vládní koalice se od prvních dnů války jednoznačně postavila na stranu Ruskem napadené země a opravdu bychom se neměli stydět říkat, že je v otázce pomoci a popichování větších a silnějších hráčů v Evropě lídrem. Česko jako první začalo dodávat těžkou techniku. Premiér Fiala se vydal do téměř obklíčeného Kyjeva (Fico se nedávno odvážil jen do Užhorodu). A teď dává česká diplomacie dohromady obří nákup munice. A jsou věci, o kterých se zřejmě teprve dozvíme – až budou odtajněné archivy.

Komentář Martina Ehla

Za vším hledej Ukrajinu: Jak Visegrád přežil a Fico pomohl Macronovi udělat dlouhý nos na Scholze

29. 2. 2024 ▪ 5 min. čtení

Ten, kdo investoval tolik energie, úsilí, lidského a politického kapitálu do pomoci oběti agrese, má právo se rozhodnout, že si nesedne za jeden stůl s někým, kdo agresora podporuje, či přímo hraje roli trojského koně.

Pak je tu optika tradičních československých vztahů, na kterou se odvolává premiér Fico. Jednou musel – po skoro třiceti letech – přijít moment, kdy se narýsuje nějaká červená linie, která domnělou i skutečnou blízkost Čechů a Slováků oddělí. V Česku panují o Slovácích a o Slovensku mýty z dob federace, stejně jako si Slováci malují, že vždy mohou počítat s tím, že Česko se za ně politicky či společensky postaví, že se tu domluví a najdou práci.

Pokud ale slovenská politická reprezentace nebude sdílet stejné hodnoty jako ta česká, která se jasně a bez pochyb hlásí k demokratickému, svobodnému světu, je potřeba to jasně říci slovenským partnerům nahlas. Stejně tak ale je potřeba nepřerušit se slovenskými představiteli kontakty úplně a vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat. Tu práci politikům a diplomatům nemůžeme závidět.

Fico byl podle diplomatických zdrojů českou reakcí zaskočen, i když dostal varování během schůzky premiérů zemí V4 v Praze. Po zveřejnění fotografie ze schůzky ministra zahraničí Juraje Blanára s ruským kolegou Sergejem Lavrovem pověstný pohár trpělivosti nejen Fialovy, ale i dalších lídrů koalice přetekl. Kromě jiného je nyní Visegrádská skupina definitivně odložena do mrazničky.

A pak je tu rovina širší, geopolitická. Česko-slovenský politický rozkol nepochybně vyhovuje Rusku. Kreml se snaží najít jakékoliv skulinky v jednotě Západu, která se projevila po ruské agresi před dvěma lety. A z těchto skulinek se bude snažit dělat propasti. Tentokrát k tomu stačila jedna fotografie (a rozhodnutí premiéra Fica, že se jeho ministr může s Lavrovem potkat). V případě Německa jsme viděli ruskou informační operaci s nahrávkou důstojníků Luftwaffe diskutujícími dodávku střel Taurus, která splnila podobný účel: prohloubila neshody mezi Berlínem a jeho spojenci. Jde pořád o jeden a ten samý princip.

Fialovo rozhodnutí je správné, protože – kupříkladu na rozdíl od německého kancléře – si uvědomuje, že jsme jako příslovečný kolektivní Západ ve válce s Ruskem. Respektive, Rusko vede válku s námi, ale my o tom pořád máme řadu pochybností.

Přes trochu hysterickou reakci některých slovenských médií a opozičních politiků je rozhodnutí ukázat Ficovi, že na řece Moravě je červená čára, krok, který může pročistit vzduch. Jen je nyní otázka, zda to slovenského premiéra nenažene víc do náruče Viktora Orbána, s nímž si tak notoval při návštěvě exprezidenta Miloše Zemana v Praze minulý týden. V objetí ruského medvěda už Fico dávno je, i když neustále opakuje, že dělá „suverénní“ slovenskou politiku.