Pětadvacet let se Pavel Kraemer pohybuje v alternativním vzdělávání. Učil na waldorfských i svobodných školách v Česku, Švýcarsku, Indii a dalších zemích.  Nikde na světě nemají podle něj alternativní školy tak dobré podmínky jako v Česku. Coby předseda Institutu pro podporu inovativního vzdělávání v rozhovoru pro HN říká, že zástupci takových škol nyní řeší, jestli se v alternativním vzdělávání dělalo dosud vše správně a nač si dát do budoucna pozor. Zároveň mluví o tom, proč je osobnost dítěte přeceňovaná a proč pokládá za nesmysl snahu zlepšit fungování všech tuzemských škol.

Na konci loňského roku jste se jako jediný Čech zúčastnil velké konference demokratických škol v Nepálu a přijel jste se zprávou, že alternativní školství celosvětově bilancuje. Co si pod tím představit?

Velká vlna zakládání alternativních nebo inovativních škol proběhla v 60. a 70. letech s érou hippies. Hlavní aktéři se po 50 letech začali zabývat otázkou, jestli směry, kterým věřili, ať už to byly Montessori, Waldorf nebo svobodné školy, jdou správným směrem. Jestli všechny věci stále dávají smysl, nebyly to omyly anebo něco, co už v dnešním světě nefunguje. Zastánci Montessori nebo Waldorfu v minulosti často striktně prosazovali jen svou verzi tohoto učení, nebyli schopni přijmout, že i nějaké metody z druhého stylu mohou být dobré. To se teď mění.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak svobodné školy přehodnotily své fungování.
  • Pro jaké děti jsou alternativní školy vhodné.
  • Proč i tradiční škola může být pro dítě dobrá a kde jsou největší problémy v nefunkčních školách.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.