Solární systémy může řídit i umělá inteligence, lidé ale spíš kupují ty nejlevnější, říká Vladan Marcalík z firmy Prosolar

Bateriová úložiště elektrické energie je dnes možné centrálně řídit pomocí systémů využívajících umělou inteligenci. Baterii vybíjí a nabíjí podle potřeby, ve správný čas zobchodují elektřinu na spotovém trhu, k efektivnímu řízení využívají předpověď počasí a profil spotřeby domácnosti, a navíc ovládají spínání spotřebičů v domě. „Většina nově instalovaných bateriových úložišť ale není na odpovídající technologické úrovni a nemá chytré řízení,“ říká Vladan Marcalík, jednatel a spolumajitel společnosti Prosolar.

V solárním byznysu se pohybuje téměř 30 let. Jeho firma nainstalovala více než dva tisíce solárních systémů a aktuálně se mění na technologickou společnost vyvíjející software, který do řízení solárních elektráren a bateriových systémů zapojil právě AI. V rozhovoru expert na fotovoltaiku vysvětluje, jak efektivně řídit spotřebu, řešit problémy s akumulací energie, na co si dát při nákupu fotovoltaiky pozor, co je v Česku špatně a jak jednoduše můžeme umělé inteligenci do analýzy „hodit vidle“.

Dlouhou dobu byla u nás fotovoltaika téměř sprosté slovo. V loňském roce ale bylo do sítě připojeno přes 82 tisíc solárních elektráren, s celkovým maximálním výkonem 970 megawatt‑peak. Dohání Česko Evropu?

V číslech ano, ale ne v samotném přínosu. Stačí se podívat na dotační podmínky, podle kterých mohou mít nově zbudované systémy maximální přítoky do distribuční sítě ve výši padesáti procent instalovaného výkonu. Do sítě tak můžete poslat polovinu toho, co je instalováno na střeše, a zbývající část proměníte na teplo a v podstatě vyhodíte z okna.

Jedním z velkých problémů současné energetiky je stabilizace sítě, jakou cestou ji řešit?

Aktuálně se tento problém řeší plynovými turbínami. Jenže plyn se k nám dováží a málokdo si uvědomuje, že lodě, které ho převážejí, musí být chlazeny na minus sto šedesát stupňů, což představuje značnou ekologickou zátěž. Řešením je instalace řízených bateriových úložišť. Ta se dají instalovat velmi rychle, i během jednoho týdne, a prospívají distribuční soustavě, protože do ní neposílají energii v případech jejího převisu.

Jak si vedeme ve srovnání se zbytkem Evropy?

Jsme na chvostu. Dovážejí a instalují se tu masově technologie, které byste v Německu, Anglii nebo Irsku viděli jen stěží. Tedy to nejlevnější a nejhorší, co Asie doslova vyvrhne. K dispozici jsou sice technologie s odpovídajícím hardwarem, ale téměř nikdo je k nám vozit nechce. U toho levnějšího produktu totiž nestrávíte tolik času argumentací a oko zákazníka jednoduše ošálíte nízkou cenou. Náklady na dražší technologii by se přitom zákazníkovi vrátily během dvou tří let a odpadne spousta starostí.

Vidíte v Česku ještě nějaké jiné překážky?

Je to naše prazvláštní měření ve fázích, což je světový unikát. Všude jinde se měří součtově. U nás odeberete dvě kilowatthodiny, do sítě pošlete dvě kilowatthodiny a výsledkem není nula, ale čtyřka.

Jak by dnes měla vypadat optimální sestava fotovoltaiky s bateriemi?

Měla by odpovídat spotřebě domu. Jestliže bude například patnáct megawatthodin ročně, vystačíte si s výkonem osm kilowatt‑peak jak fotovoltaiky, tak baterie. Už to vám udělá úsporu na odběru kolem 50 procent.

Jaké funkce inteligentních solárních systémů jsou důležité pro domácnosti a jaké pro firmy?

Řízení spotřeby domácností funguje tak, že jsou baterie nabíjeny, když jsou nízké spotové ceny. Proto doporučujeme koncovým klientům, aby na ně přecházeli. Tím ušetří okamžitě až padesát procent nákladů. Sám mám dům už druhým rokem na spotových cenách a nyní nakupuji elektřinu za 3,50 Kč včetně DPH, distribuce a regulované složky. U firem to funguje jinak. Mají nasmlouvaný výkon, který by neměly překročit, a ten chytré technologie hlídají. To znamená, že pokud je nad nasmlouvanou hladinou, vybíjí baterii, v opačném ji nabíjí.

Kde se nejčastěji dělají chyby?

Nejčastější chybu lidé dělají v tom, že si vybírají levné bateriové systémy, které jim ale nepřinesou tak velkou úsporu, které by mohli dosáhnout. Nemají totiž hardware, který by bylo možné řídit. Pozor také na bateriové úložiště složené z komponentů různých výrobců a v neposlední řadě pořádně čtěte záruční podmínky. Prodejci si často dělají zadní vrátka a mají v nich spoustu „ale“.

Kde v domě je ideální bateriové systémy umístit?

U kvalitních systémů je to v podstatě jedno, protože mají termální ochranu baterií i měničů. Levnější systémy by se měly přednostně situovat na suché místo, s trvalou teplotou dvacet až dvacet pět stupňů Celsia. Určitě nedoporučuji technickou místnost, ve které se pere nebo suší prádlo.

Jak reálné je riziko požáru baterií?

Záleží na elektrolytu. Lithium‑železo‑fosfátové akumulátory jsou z principu nehořlavé, najdete ale firmy, které vám dodají second hand autobaterie. A ty opravdu velmi nebezpečné jsou a do rodinných domů se vůbec nedoporučují.

Jak vypadá takové řízení solárních stanic s využitím umělé inteligence?

AI pracuje s profilem spotřeby domu, počasím a cenami na spotovém trhu. Tohle všechno skloubí tak, aby se odběrné místo chovalo maximálně úsporně. Takže dům nebude odebírat elektřinu, když bude vysoká cena na spotu, a naopak v noci při nízkých cenách bude dobíjet baterie, abyste zvládli ranní špičku. AI také umožňuje efektivní obchodování s přetoky, které mohou pro domácnosti znamenat příjem až dvacet tisíc korun ročně.

Vypadá to jednoduše.

Vypadá, ale není, protože člověk do toho často umělé inteligenci „hodí vidle“. Například k vám přijde kamarád a dobije si u vás elektromobil a najednou vznikne nestandardní odběr mimo profil spotřeby rodinného domu. AI si s ním hned neumí poradit. Proto se musí chovat k podobným výkyvům zdrženlivě a do profilu domácnosti je zahrne, až pokud se jev v danou hodinu pravidelně opakuje.

Na co všechno ještě AI musí myslet?

Hlídá řadu parametrů, například velikost hlavního jističe. Umělá inteligence nedopustí, aby vám spadl, třeba tím, že nedovolí, abyste nabíjeli elektromobil ve stejném okamžiku, kdy je zapnutý elektrokotel.

Využívá většina bateriových systémů na trhu umělou inteligenci?

Většina systémů prodávaných u nás nemá pořádné řízení. Navíc někteří výrobci zkoušejí na klienty marketingový trik, kdy dávají na produkty „AI ready“. Taková informace je ale zákazníkům k ničemu, protože to může znamenat až deset let.

Většina bateriových systémů je vyrobena v Asii. Zaspala Evropa v tomto směru?

Evropa určitě technologicky zaspala. Vysvětlím vám to na vozech, které jsou pro lidi představitelnější než solární panely. Asijské vozy mají oproti evropským nižší ztráty při nabíjení a jsou daleko méně energeticky náročné. Rozdíly jsou v desítkách procent energie, kterou my Evropané musíme zaplatit. A do toho jsou tu zkušenosti, které jsou nepřenositelné a v oblasti technologií stěžejní. A ty v Asii načerpávali už s bateriemi do notebooků před dvaceti pěti lety. Asie má náskok, který v EU doháníme jen hodně těžko.

Jak se bude vyvíjet trh v dalších letech?

Rozhodně půjde cestou baterií, které jsou dostupné, spolehlivé a dotažené do konce. Co je jisté, že tu v blízké době nebudeme všichni jezdit v elektromobilech, protože na to distribuční soustava není připravena. V horizontu deseti patnácti let budeme pracovat s mixem tradičních a nových technologií. Přírodě vládne rozmanitost a tu předpokládám i pro další vývoj trhu.

A jaká je budoucnost umělé inteligence ve fotovoltaice?

Bude docházet k integraci celého odběrného místa a vše se bude řídit v uvozovkách samo. Umělá inteligence bude spínat spotřebiče a vše v domě bude hrát jednu písničku. A bude to platit i pro komunitní energetiku. AI bude reagovat i na to, co se děje v jiném objektu. Jen legislativa za tímto překotným vývojem technologií pokulhává.

Rozhovor vznikl ve spolupráci se společností Prosolar.