Osmdesát kilometrů cyklostezek skoro po rovině. To si necháme líbit! V Rakovníku naskočíme na stupátka koloběžek a zastavíme se až v Praze. Jedeme nejprve podél Rakovnického potoka, potom Berounka a končíme u Vltavy.
Většina trasy vede nejprve v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a poté v Chráněné krajinné oblasti Český kras. Pouze velká města Rakovník na začátku, Beroun uprostřed a Praha na konci jsou z těchto chráněných území vyjmuta.
Do Rakovníka se Pražané dostanou pohodlně vlakem. Všechny spoje jsou vybaveny vagony na přepravu jízdních kol a koloběžek.
Výhodou trasy z Rakovníka do Prahy je, že lze túru kdykoliv ukončit, nasednout do vlaku a vrátit se domů. Zároveň je lepší směr právě z Rakovníka, protože krátká stoupání jsou přívětivější z této strany. Nepříjemnými výjimkami jsou pouze strmý kopec u Křivoklátu a silnice u Karlštejna.
Start v Rakovníku
Vyrážíme z nádraží v Rakovníku až před druhou hodinou odpolední. Holt jsme si doma o víkendu pospali déle, než bylo záhodno. Směrovka nás dovede na Nábřeží Dr. Edvarda Beneše. Červená turistická značka pak po pravém břehu Rakovnického potoka k zasmrádlé čističce odpadních vod. Tam se připojíme k cyklostezce číslo 303.
Po krásném asfaltu cyklostezky se vezeme na obou březích Rakovnického potoka, skrze lesíky a louky. Občas potkáme inline bruslaře, často proti nám jedou skupinky cyklistů. V Pustovětech míjíme první výletní hospodu Na Ostrově.
Asfalt se na několika místech mění na hliněnou polní cestu. Párkrát strmě klesneme v krátkých, ale zato výživných sjezdech. Dojedeme do Městečka u Křivoklátu se dvěma hospodami U Romana a U Zikmundů. Tady je dobré se najíst a napít. Dál už budou restaurace jenom dražší.
Mimochodem: Celý den je dusno. Každý během výletu vypijeme dvě piva, dvě velké limonády a vycucneme dva pitné vaky, které si vezeme v batohu.
Hliněnou lesní cestou romanticky šlapeme po levém břehu Rakovnického potoka. Pokud by byla cesta mokrá, přejeli bychom na pravý břeh a využili souběžnou silnici. Přijedeme do Křivoklátu. V jeho uličkách je silný provoz. Kličkujeme mezi auty a jsme rádi, když sjedeme na most přes Berounku v Roztokách.
Za mostem se napojíme na cyklotrasu KO 8. Vražedným kopcem vystoupáme k Leontýnskému zámečku a pak frčíme dlouze dolů po silnici, jako když střelí, zase k Berounce do Nižboru.
Tady se napojíme na cyklostezku číslo 50 nazvanou Po stopách českých králů. Příjemnou cestou, asfaltem i udusanou hlínou jedeme po pravém břehu. Opouštíme Křivoklátsko. Nad jezem u Hýskova se ochladíme v oblíbených říčních lázních. O kousek dál v lese využijeme odpočívadlo se stoly a lavicemi. Zavěsíme hamaky na stromy a na půl hodinky si poležíme.
Zdržet se ovšem nemůžeme dlouho, neboť večer se blíží. Poctivě se střídáme ve vedení jako cyklisté na Tour de France. Ačkoliv jsme jen dva, urychluje jízda v háku naše cestování velmi citelně.
Rakovník–Praha
Délka: 82 km
Čas: 7 - 12 hodin (dle zdatnosti)
Terén: většinou cyklostezky, občas silnice
Na Beroun
U dvora Pták přejedeme Berounku po mostě pro pěší a ocitneme se v Berouně. Držíme se cyklistického značení a město objedeme periferií na levém břehu. Pak pokračujeme podjezdem pod dálnicí a napojíme se na cyklostezku pod skalami. Vjíždíme do Českého krasu.
Rychle projedeme skrze horolezecký lom Alkazar, pod skalami Pupek, Růžové abri, Blážinou stěnou, Vlastinou stěnou a Štítkem. Od mostu přes Kačák až k Srbsku je zákaz vstupu pěšky a vjezdu na kole. Na jedné z nejfrekventovanějších turistických tras v Česku a ještě v místě, které se nedá nijak rozumně obejít či objet! Samozřejmě nikdo tyto zákazové značky nerespektuje.
Najíst a napít se můžeme v několika restauracích a bufetech v Srbsku. Dalo by se tu i přespat. Tábořiště zdarma je v lomu Alkazar. Kempy v Berouně–Závodí, v Srbsku a Karlštejně.
Do Karlštejna a ještě dál
Pokračujeme po silnici do Karlštejna a dál do Hlásné Třebaně. Tam nezapomeneme přejet zase na druhou stranu řeky po mostě. Pokud bychom to neudělali, jak se nám to už několikrát z nepozornosti stalo, museli bychom pokračovat po frekventované silnici únavně do kopce na Rovinu a pak zase dolů do Let.
Vybavení na celodenní koloběžkářskou vyjížďku
Koloběžka (kola nejméně 20 palců, lépe 26 palců), sportovní boty, cyklistický dres, funkční spodní prádlo, cyklistické rukavičky, lehká cyklistická helma, cyklistický batůžek, sportovní brýle, bílé světlo dopředu na řídítka a červená blikačka dozadu připevněná na batoh. Základní nářadí, lepení a pumpička, záložní větrovka, lékárnička, peníze a doklady, jídlo a pití, mobil s nainstalovanou mapou.
My však přejedeme na pravý břeh. Cyklotrasa Po stopách českých králů tady změní číslo na 3. Vede nás podél železnice skrze Řevnice nejprve ulicemi a pak pobřežní cyklostezkou k mostu přes Berounku, po kterém přejedeme nazpátek na levý břeh.
Pak už frčíme parádní asfaltovou cyklostezkou skrze Dobřichovice do Mokropes. V bizarní chatové osadě Údolí Staré řeky, která vypadá jako hobitín, se jako vždycky zastavíme ve stylové cyklisticko‑trampské hospůdce V Lavičkách. Musíme se posilnit, protože nás čeká poslední stoupání. Krátké, ale výživné, že i mnozí cyklisté ho raději vytlačí, natožpak my na koloběžkách. Z vrcholu stoupání rychle sjedeme ulicí a pokračujeme přes most nad železnicí, do centra Mokropes.
Sem bychom mohli dojet skoro po rovině cyklotrasou, která v Dobřichovicích přejede zase na pravý břeh Berounky a za Všenory se po železničním mostě opět vrátí na levou stranu. Minuli bychom ovšem naši oblíbenou hospůdku.
Po ulicích skoro bez motoristického provozu dojedeme do Černošic k nádraží. Vyhlášená cukrárna Hájek a Hájková je v obležení turistů, cyklistů i místních obyvatel. Nemáme času nazbyt, a tak ji s těžkým srdcem míjíme. Sjedeme k řece a napojíme se na levobřežní cyklostezku, která mění označení na A1. Padá večerní šero, cyklostezka je skoro prázdná, a tak můžeme jet, co to dá, až do Lahovic.
Projedeme Radotín, podjedeme obludný radotínský dálniční most a kousek za ním odbočíme doprava na Výpadovou ulici. Kdo tudy jede poprvé, je zmaten. V našem směru se držíme v pravém pruhu silnice, odděleném blikačkami na zemi od silného provozu. Proti nám jedou cyklisté po pravém chodníku, ale v našem protisměru.
Za Radotínským přístavem podjedeme dálniční „brýle“ u Lahovického mostu, podíváme se na soutok Berounky s Vltavou po pravé ruce a mažeme už za tmy po levém břehu Vltavy po cyklostezce.
Oproti její pravobřežní sestře je širší a přitom po ní jezdí mnohem méně cyklistů, o bruslařích a kočárkářkách ani nemluvě. Teď večer tady potkáváme jen několik osamělých jezdců na kole a pár běžců s rozsvícenými čelovkami.
Podjíždíme železniční Most Inteligence a dálniční Barrandovský most. Za přívozem na horním konci Císařské louky vyjedeme po dlažebních kostkách nahoru nad Smíchovský přístav a dále ke Smíchovskému nádraží. Je 10 hodin večer. Nasedáme na metro a vezeme se domů.
Jak rychle jedeme?
Průměrná rychlost celodenní, svižné rekreační vyjížďky činí na trekkingových koloběžkách zhruba 11 až 14 kilometrů za hodinu a se započtením přestávek na odpočinek okolo osmi kilometrů za hodinu. Po rovině se jede 20 kilometrů za hodinu anebo o pár kilometrů rychleji. Z kopce se dosahují rychlosti běžně 60 až 70 kilometrů za hodinu. Do strmých kopců počítejte s rychlostí chůze čtyři až šest kilometrů za hodinu.
Uvedené rychlosti se týkají typické české či moravské krajiny, která je zvlněná, čas od času krátce stoupá či klesá, jede se nejen po pěkném asfaltu, ale také po rozbitých okreskách, polních či lesních cestách. Na rovinách může být průměrná rychlost vyšší, ale také nižší, pokud fouká vítr proti jezdcům.
OBLÍBENÉ KOLOBĚŽKÁŘSKÉ ŘEKY
Koloběžky vyžadují oproti jízdním kolům asi o třetinu vyšší výdej energie, a tím pádem je jízda pomalejší. Proto koloběžkáři vyhledávají trasy s dobrým povrchem a co nejmenším převýšením. Na nich si užijí plynulou jízdu. Ideální jsou z tohoto hlediska cyklostezky podél řek. Kam vyrazit?
Labská stezka
Dá se projet na koloběžce z Vrchlabí až do Hamburku. Pokud máte měsíc času a dostatečnou vůli, abyste každý den šlapali, ujedete 1300 kilometrů většinou po cyklostezkách nebo vedlejších silnicích s malým provozem.
Dodejme důležitou radu: v Čechách a v Německu do Drážďan je radno jet po proudu, protože stále mírně klesáte, ale v Německu se jezdí obráceně, proti proudu. Od Severního moře totiž vanou pravidelné větry, proti kterým se těžko probojovávají cyklisté, natožpak koloběžkáři.
Jestli si chcete udělat výlet jen na víkend, doporučujeme nejhezčí úseky okolo Kuksu po zbrusu nových trasách, také nepřerušovanou cyklostezku středočeským Polabím od Poděbrad do Neratovic nebo průjezd majestátním Labským kaňonem z Děčína do Pirny.
Vltavská cyklostezka
Začíná ve Vraném na jižním okraji velké Prahy, protáhne koloběžkáře metropolí po obou březích veletoku a zamíří do Mělníka, kde se napojí na Labskou stezku. Měří 70 kilometrů.
Na kratší vyjížďky je velmi oblíbený úsek z Prahy do Vraného a zpět, případně systém cyklostezek po úplné rovině mezi Mělníkem a Veltrusy.
Za projížďku ovšem stojí i pražská nábřeží, která poskytují nádherný pohled na historické město. Jen je potřeba vyhnout se pravému břehu mezi Mánesem a Národním divadlem, kde cyklostezka mizí a lidé na kolech či koloběžkách musejí vjet na tramvajové koleje do hustého městského provozu.
Po stopách českých králů
Jde o stezku podél Berounky s proměnlivým charakterem od polních cest přes asfaltové cyklostezky, vedlejší silničky až po vyhrazené cyklistické pásy ve městech. Jak se na 50 kilometrech mění samotná cyklostezka, tak se dramaticky proměňuje krajina.
Z kopcovitého podhůří Brd ve Zdicích se projíždí Beroun a za ním vápencový kaňon, který jako mávnutím kouzelného proutku skončí, vjíždí se do Pražské kotliny a na závěr až do samotného srdce hlavního města.
Zelená cyklomagistrála Ploučnice
Pořád klesá z Ještědu, kam se lze nechat vyvézt lanovkou z Liberce, až do Děčína na Labi. Měří celkem 85 kilometrů a je ji možné na koloběžkách projet za jeden dlouhý den.
Trasa využívá samostatné cyklostezky a vedlejší silničky, ale mnohdy zamíří také na silnice se silným motoristickým provozem. Není tedy vhodná pro rodiny s dětmi, avšak dospělí si na ní užijí nezapomenutelný výlet.
Výdej energie
2,5 hod na kole = 1,5 koloběhu = 1 hodině běhu
Baťův kanál
Lemuje cyklostezka dlouhá 80 kilometrů. Jede se stále po rovině, změny směru a sklonu se odehrávají vždy jen na pár metrů u mimoúrovňových křižovatek se silnicemi a železnicemi. Povrch cyklostezky je asfaltový, což vyhovuje nejen cyklistům a koloběžkářům, ale také inline bruslařům. Maximální bezpečí hlavně pro děti zaručuje, že cyklostezka je důsledně vedena mimo motorovou dopravu.
Cyklostezka Bečva
Táhne se podél Vsetínské Bečvy. Začíná pod česko‑slovenským Makovským průsmykem a z Beskyd vede koloběžkáře přes Vsetín do Valašského Meziříčí. Měří 57 kilometrů a většina trasy je samostatnou stezkou pro pěší a cyklisty. Některými obcemi prochází po chodnících nebo cyklopruzích v běžném provozu. Velkou výhodou je, že podél cyklostezky jezdí cyklobus. Jízda z kopce je tedy zaručena.
Moravská stezka
Je to dálková cyklotrasa dlouhá 308 kilometrů. Víceméně podél řeky Moravy vede z Jeseníků na Jižní Moravu, přesněji z Mikulovic na česko‑polské hranici do Břeclavi a k soutoku Moravy s Dyjí na česko‑slovensko‑rakouském trojmezí.
PŮJČOVNY KOLOBĚŽEK NA KOPCÍCH
Koloběžky se staly populární turistickou atrakcí na známých vrcholech, kam vedou silnice. Je to tak jednoduché! Turista zaplatí půjčovné, dostane koloběžku a helmu a sviští z kopce. Dole koloběžku odevzdá a odejde s krásným zážitkem z rychlé jízdy.
Jenže pozor! Horská služba eviduje zvýšený počet úrazů právě na koloběžkových trasách. Ačkoliv tyto jednoduché stroje jezdí stejnou rychlostí jako bicykly, jsou citlivější na řízení a při razantním brzdění hrozí pád přes řídítka. Adrenalin kolující v žilách dělá svoji práci a odbourává strach. To je pak smrtící koktejl, který vede k nechtěné výletu ze silnice do lesa, rozmáznutí v zatáčce, plachtění na ústa, nedejbože havárii s protijedoucím autem nebo náklaďákem, silničnímu lišeji a zlomenině.
Kam pro koloběžky
Kleť, nejvyšší horu Blanského lesa s televizním vysílačem, rozhlednou, hvězdárnou a lanovkou zná v jižních Čechách každý. Ne všichni ale vědí, že z této hory nemusí scházet po svých, ale mohou sjet dolů na koloběžce. Na výběr jsou tři trasy, které měří 11 kilometrů. Je na vás, zda si uděláte celodenní rodinný výlet, nebo dvouhodinový adrenalinový zážitek.
Klínovec v Krušných horách je přes léto zaslíbený horským kolům. Trailpark obsluhovaný lanovkou nabízí sjezdové terénní trasy všech obtížností. Na nejjednodušší se půjčují speciální koloběžky. Modrý sjezd Azur o délce 10 kilometrů začíná pěšinou v hezkém smrkovém lese, postupně přibývá klopených zatáček a boulí. V zásadě se tudy dá jet na koloběžce, kole s pevným rámem i celoodpruženém biku. Rozdíl je pouze v rychlosti, kterou si můžete dovolit.
Ještěd s ikonickým vysílačem, hotelem a restaurací je dostupný pěšky, na kole, lanovkou, a dokonce i autem. Pokud si půjčíte nahoře koloběžku, nejspíš pojedete dolů po asfaltové silnici do Liberce. Daleko zábavnější je ale hřebenová trasa po zvláštních koloběžkářských značkách do Kryštofova Údolí o délce 11 kilometrů.
Z Ještědu na sedlo Přípřež sjíždíte po silnici s větrem ve vlasech takovou rychlostí, že předjíždíte cyklisty. Dál na Křižanské sedlo využíváte mírný sklon k příjemnému sjezdu po štěrkované lesní svážnici.
Menší kola než u horských bicyklů však vyžadují pozornost a odhad při přeskakování a objíždění malých stružek, rigolů i výtluků na cestě. V sedle zase najíždíte na silnici a užijete si sjezd strmými serpentinami, kde předjíždíte většinu aut. V Kryštofově Údolí odevzdáte koloběžku a do Liberce se vrátíte vlakem.
Stáhněte si přílohu v PDF
Praděd. Vyjděte pěšky na nejvyšší horu Jeseníků a svezte se zpět k Ovčárně na koloběžce. Sjezd měří tři kilometry.
Dlouhé stráně je kopec v Jeseníkách, jemuž stavbaři odřízli vrchol a zadlabali do něj přečerpávací vodní elektrárnu. Slouží nejen jako zásobárna energie, ale teď už také jako oblíbený výletní cíl. Mimo jiného se zde dá vypůjčit koloběžka. Sjezd do údolí po široké asfaltce měří neuvěřitelných 17 kilometrů. Kromě sportovního zážitku si během jízdy užijete také výhled na Praděd a další vrcholky.
Černá hora v Krkonoších nabízí pro koloběžkáře 60 kilometrů různých variant sjezdů do Janských Lázní. Nahoru se vyvezete kabinkovou lanovkou.
Nejste nadšenci adrenalinových sjezdů? Pak je pro vás zajímavý tip na půjčovny v Malé Skále. Cyklostezka Českým rájem odtud vede okolo Jizery na okraj Turnova víceméně po rovině s občasným mírným sjezdem a stoupáním výhradně po asfaltové cyklostezce. Můžete se buď svézt jen sedm kilometrů a koloběžku odevzdat v Dolánkách, nebo se vrátit po stejné trase.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
