Centrální banky, které cílují inflaci, se pochopitelně snaží trefit svůj „terč“ co nejlépe. Cíl definují obvykle symetricky, a pokud to zpočátku nedělaly, tak se k takovému pojetí časem dopracují. Příliš nízká inflace je pak pro ně stejně nežádoucí, jako když růst cenové hladiny uteče z tolerančního pásma opačným směrem. I intenzita reakce měnové politiky by proto měla být nezávislá na tom, zda rizika, která se v ekonomice vynořují, jsou protiinflační či proinflační.
V systému, který staví na „ukotvenosti inflačních očekávání“ veřejnosti, přece zákonitě vadí podstřelení i přestřelení cíle. Zcela symetrický cíl má už „od nepaměti“ i naše národní banka. Teoreticky.
Zbývá vám ještě 60 % článku
Co se dočtete dál
- Jak vypadá realita inflačního cílování.
- Co by si přál guvernér ČNB Aleš Michl a jeho spojenci v bankovní radě.
- Jaká jsou rizika „jestřábího“ přístupu a proč by Michl s Rusnokem mohli nakonec působit jako rozhádaní Šlajs s Tučkem z filmu Marečku, podejte mi pero!
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se
