Stoletá voda zaplavila opavské sídliště. Problémem jsou povodňoví turisté, říká mluvčí města

Při pohledu na dvanáctitisícové opavské sídliště Kateřinky, které zatopila voda, má třiašedesátiletá žena slzy v očích. Na místní lávku, kde protéká řeka Opava, se přišly podívat desítky místních. Někteří mají na druhém břehu známé, které povodeň uvěznila doma. Voda je rozbouřená, velmi silný proud s sebou stáhl i popelnice na tříděný odpad. Takzvaní povodňoví turisté si celou situaci natáčejí na své telefony. 

Rodiče Evy Noskové na sídlišti v Kateřinkách bydlí a také provozují zahradnictví, umístěné hned vedle řeky. Od soboty kvůli nepříznivým zprávám Eva s rodinou pomáhala vyklízet vše, co by mohla voda vzít. „Začali jsme stěhovat nejcennější rostliny a různé stromy od jehličnanů po kmínkové, které byly venku. Byly těžké, protože nasákly vodou,“ líčí Eva. Vzpomíná přitom na povodně v roce 1997, kdy zahradnictví rodičů utrpělo velké škody. A tak tentokrát nechtěli nechat nic náhodě a raději se připravili na nejhorší scénáře.

„Sešlo se nás přes deset lidí. Měla jsem mít narozeninovou oslavu, takže místo toho všichni pozvaní přišli pomáhat. Strávili jsme tam přes 12 hodin,“ vypráví Eva. V sobotu večer, když policisté oblast objížděli a z megafonu doporučovali lidem odjet, pak odvezli i své rodiče do bezpečné oblasti. Během nedělního odpoledne se situace u Eviných rodičů rapidně zhoršila. Zahradnictví i jejich dům voda zatopila. Jak velké jsou škody, se ještě neví, domů se rodina zatím nedostane.

Komentář Petra Honzejka

Stát v podmínkách katastrofy funguje nad očekávání. Ale jedno zásadní poučení z letošních povodní přesto plyne

16. 9. 2024 ▪ 4 min. čtení

Podle mluvčího města Romana Konečného dosáhla řeka v Opavě stoleté vody. „Hladina jde nahoru, rozlévá se do dalších částí města,“ říká mluvčí. Oproti povodním z roku 1997, které si město a mnoho obyvatel Opavy pamatuje, je ale situace jiná.

„Teď je problém s tím, že tu jsou obrovské laguny. Voda teče i jinými směry než v roce 1997, máme zaplavené zóny, které tenkrát zaplavené nebyly,“ shrnuje Konečný. Velká část Opavy navíc byla bez elektřiny. A to i kvůli tomu, že u trafostanic hrozilo jejich zalití. Lidé se ale většinou shodují, že oproti povodním před téměř 30 lety jsou lépe informovaní a vědí, co čekat.

Velkou vodu si lidé fotí i u dalšího mostu. Je přes něj napnutá modrá páska, která vyznačuje, že za ni se už nesmí. Oblast hlídají policisté, voda se totiž dostává i na chodník, a tak je přechod nebezpečný. Stojí u něj i Radek Oslizlo, na druhém břehu, v řadovém domku, má babičku. Ta se ale evakuovat nechce. „Umřel jí před dvěma lety děda a je teď na to místo fixovaná. Je dost tvrdohlavá,“ říká osmadvacetiletý muž. Sám je z povodní rozrušený. „Člověk si myslí, že to je historie, že to je jen v knížkách. Vidět povodeň v rodném městě je šok. Cítíte beznaděj,“ vypráví.

Podle mluvčího města jsou povodňoví turisté problém. „Já to nechápu, jednotkám to komplikuje život. Stalo se nám nejednou, že šla rodinka, přišla do nějaké oblasti a už se nemohla dostat zpátky. Během dvaceti minut se prostor zavalil vodou a museli jsme je evakuovat,“ říká.

Konflikty někde způsobovali i samotní obyvatelé. „Hodně lidí bylo agresivních, mnoho lidí si myslelo, že to nebude tak hrozné. V noci jsem viděl pána v Kateřinkách na místech, kde voda nebyla, a druhý den už ho museli evakuovat. Agresivní byli někteří i na policisty,“ popisuje mluvčí. Několik lidí v opavských částech Karlovec a Palhanec musel nakonec zachraňovat až vrtulník. Na druhou stranu ale mnoho lidí nabízí pomocnou ruku.

Situaci paradoxně komplikuje i pěkné počasí. Nedělní odpoledne je slunečné a mnoho lidí je proto venku. „Slunce nám kazí práci. Na jednu stranu nabíjí energií, na tu druhou se špatně vysvětluje lidem, že i když svítí, tak jejich dům bude zatopený,“ vysvětluje Konečný.

 Pro lidi, kteří museli odejít ze svých domovů, zřídilo město evakuační centra. Kousek od magistrátu města je jedno, které pojme zhruba 60 lidí. Ve velké místnosti jsou vyskládané těsně vedle sebe patrové železné palandy. Mezi nimi pobíhají děti, na postelích polehávají lidé, u několika postelí jsou tu přivázaní i psi. Převážně tu jsou rodiny s dětmi, obyvatelé centra mají společnou koupelnu i prostornou jídelnu s kuchyní.

Úkryt tu našla i devítičlenná rodina, když jim do prvního domu patra zatekla voda. „Šli jsme pryč. Rozhodli jsme se sami. Nechtěli jsme to zažít znovu jako v roce 97. Co s námi ale bude dál, to nevíme,“ říká nejstarší členka rodiny. Kdy se budou moct lidé vrátit do svých domovů, se ještě neví. 

Město pro evakuované lidi zprovoznilo i další tělocvičny, střediska volného času a kulturní domy v městských částech.