Když pouze závěť nestačí. Český byznys řeší nástupnictví a předávání majetku

Jak zajistit klidný přechod rodinného majetku z generace na generaci? Jak s ním naložit, aniž by byla ohrožena jeho prosperita a zároveň nedošlo k narušení rodinných hodnot a vazeb? A jak se připravit na nečekané události, jako je rozvod či smrt některého ze zakladatelů a zakladatelek?

Příklady z nejvyšších pater českého byznysu ukazují, že najít jízdní řád v takové situaci není snadné. Nástupnictví aktuálně řeší celá generace prvních českých self-made podnikatelů. Jak je na tom?

Legislativně pokrokové Česko

Podle Laštovky je přitom české legislativní prostředí v dané problematice poměrně moderní. „I ve srovnání se západní Evropou zde máme nástroje pokrokové. Můžeme vytvářet trusty, svěřenské fondy, rodinné nadace. To je poměrně unikátní, zdaleka to nemá každá země. Ani na Západě,“ uvádí Laštovka s tím, že naopak rezervy vidí v dědickém právu a zejména v postavení notářů, jejich práce není podle něj dostatečně doceněna.

„I proto tak banální věc, jako jsou závěti, není vůbec v rodinách běžnou praxí. A tím to přitom teprve začíná. Obecně jsme příliš mladá ekonomika na to, abychom mohli říct, zda je všechno dokonalé, zda soudy umí rozhodovat složité případy, jak mají řešit postavení beneficientů v trustech. To musí prověřit čas,“ říká vyhledávaný odborník, jehož společnost pracuje pro desítky českých movitých rodin s majetkem přes 300 milionů korun.

Emun například nedávno asistoval u vzniku nadace majitelů Kofoly, která zastřeší podíly všech čtyř rodin majitelů Jannise Samarase, Reného Sommera, Reného Musily a Tomáše Jendřejka. „Rozhodnutí jsme učinili po smrti mého otce Kostase v roce 2015, který nám ještě před svým odchodem rozdal úkoly, jak rozdělit benefity mezi naše spolupracovníky. My ale neměli jak. A tak jsme začali pracovat na řešení, s přestávkami nám to trvalo devět let,“ dodává k tomu generální ředitel Kofoly Jannis Samaras.

Příklad Kofoly je unikátní v tom, že čtyři rodiny se rozhodly svůj majetek koncentrovat pod jednu společnou nadaci Filía Foundation. Rodiny doteď držely většinový podíl v Kofole skrze společnost Aetos.

Rozhovor

Ochránci rodinného bohatství řeší útěk před válkou i zlaté rezervy ve Švýcarsku

9. 6. 2023 ▪ 16 min. čtení

„Pracujeme spolu 30 let, v průběhu nich jsme si snad vyjasnili všechno, co jsme potřebovali. Jsme sladění, takže to tak těžké nebylo. To, že my to máme vyjasněné, samozřejmě neznamená, že to budou mít vyjasněné i naše děti a jejich děti. Nyní jsme si tedy vytvořili jakousi infrastrukturu, která by měla pomoci hledat budoucí nastavení. Ale není zdaleka hotovo. Teď budeme zkoušet různé způsoby, jak například zapojovat děti do provozu firmy, pokud budou chtít,“ popisuje Samaras.

Podle Petra Laštovky ale budoucí uspořádání nemůže fungovat jen podle ustanovené struktury. „Infrastruktura jsou jen mantinely, které nás mají dovést k hlavnímu účelu, proč je takové uspořádání vytvořené. Ale lidé, stejně jako jejich firmy, se vyvíjí a mění a nikdo nezná budoucnost. Struktury proto musí být z podstaty flexibilní. Zakladatelé by měli ovšem promyslet hrubé obrysy, mantinely a účel. Je to o hodnotách,“ zdůrazňuje Laštovka.

Zakladatel a šéf technologicko-logistické společnosti Eurowag Martin Vohánka je ve svých úvahách o nástupnictví na počátku. Ještě mu nebylo padesát, jeho syn zatím není plnoletý. Debaty uvnitř rodiny už ale probíhají.

„První úvahy přišly už na začátku podnikání, kdy jsem se zabýval otázkou, zda stavím rodinnou firmu, nebo korporaci. Odpověď je „bé“, dění ve firmě odděluji od dění v rodině. Nesnažím se do firmy zapojovat rodinné příslušníky. To neznamená, že k tomu syn třeba jednou nedojde, ale bude záležet na něm. Pro mě je základem ho dobře vychovat a dát mu svobodu volby,“ říká Vohánka s tím, že způsob předání majetku řeší s odborníky zhruba dva roky.

Prověření pravidel v těžkých časech

Nejostřejším testem dobře nastavených pravidel pro předání rodinného majetku bývají neblahé události, jako je smrt či rozvod. Pokud pravidla nejsou nastavena dopředu, v době rozpadu rodin bývá již pozdě.

„Význam trustů a nadací nelze přeceňovat. Bez hodnot je to kus papíru. Ale minimálně ve vypjatých okamžicích, kdy o někoho přijdeme či se zhoršují vztahy, poskytují ochranu před unáhlenými, zbrklými a nevratnými kroky, které mohou firmy i zničit. Jsou to právní nástroje, které umožňují majetek uchovat vcelku, aby mohl dál fungovat ve prospěch budoucí generace,“ vysvětluje Laštovka.

„Pro mě byl spouštěč k úvahám o nástupnictví spojený s rozvodem a rozcházením. Tehdy jsem si uvědomila, že potřebuji řešit nejen správu aktiv, ale i to, k jakým hodnotám směřuji, co je pro mě důležité,“ otevřeně přiznává Kateřina Zapletalová, spolumajitelka sklárny Moser, která má za sebou nedávný rozvod s podnikatelem Jiřím Zapletalem. V rámci vyrovnání každému z nich připadlo 25 procent firmy. Zbylou polovinu karlovarské sklárny ovládá právník Josef Brož.

Podnikatelé se shodují, že důležitou součástí úvah o předání rodinného majetku je filantropie. Není to jen cesta k naplňování svých hodnot, slouží i jako prostředek, jak částečně odklonit tlak, který s předáním velkého majetku na děti padá. Všichni čtyři totiž dobře vědí, že bohatství nemusí být jen zdrojem štěstí, stejně tak může dětem zničit život.

„Myslím, že všichni chceme, aby z našich dětí vyrostly šťastné bytosti, které dělají to, co jim přináší potěšení a dává smysl. To vnímám jako hlavní úkol nástupnictví,“ uzavírá Kateřina Zapletalová, která se v dobročinnosti dlouhodobě angažuje. Vede totiž Nadaci Flaminia, která se zabývá duševním zdravím mládeže.

Partnerem projektu je společnost Emun.