Nemocnice se musí připravit na stárnutí populace. Ty privátní jsou v tom pružnější

Silná generace Husákových dětí míří do důchodu a české zdravotnictví se jen velmi pomalu připravuje na nápor, který to přinese do oblasti péče o stárnoucí pacienty. Jedním z plánovaných opatření je transformace lůžkového fondu v nemocnicích. Ta má zajistit více míst pro dlouhodobě nemocné pacienty a využít k tomu méně využívaná akutní lůžka.

„Vycházíme z přesných demografických predikcí a víme, že bychom teď potřebovali zhruba pět tisíc lůžek následné péče, abychom měli kapacitu pro uspokojení aktuální poptávky. Dlouhodobě dokážeme spočítat indexy závislostí v jednotlivých krajích a určit, jaké služby budou potřeba,“ říká v debatě HN o transformaci zdravotní a sociální péče náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník.

Zároveň přiznává, že prosadit a uskutečnit tyto změny je mnohdy obtížné, protože kolem chystané reformy koluje spousta mýtů a lidé mají často obavy z toho, že jim někdo zruší jejich nemocnici nebo omezí poskytované služby.

V připravenosti na přibývání stárnoucích pacientů mají náskok soukromé nemocnice, kde už zmíněný proces částečně probíhá. „Zaměřili jsme se na to hned při vstupu na zdravotnický trh, protože jsme si museli definovat potřeby regionu, na které budeme reagovat svou nabídkou. Takže už při akvizici prvních nemocnic jsme transformovali některá akutní lůžka na následná,“ říká Barbora Vaculíková, generální ředitelka společnosti Penta Hospitals, která v Česku provozuje síť zdravotnických zařízení včetně deseti nemocnic akutní a následné péče. Penta Hospitals má ve svém portfoliu také více než tři desítky domovů sociální pobytové péče Alzheimer Home, síť ambulantních zařízení a domácí péče.“

Privátní poskytovatelé zdravotní péče by podle Vaculíkové měli být v prosazování systémových změn průkopníky, protože jsou ­flexibilnější než stát a rychleji si spočítají, jaké procesy se jim ekonomicky vyplatí. K tomu by ale potřebovali stabilní a předvídatelné legislativní prostředí, protože třeba investice do výstavby nových zdravotnických zařízení vyžadují dlouhodobé plánování a také záruky ohledně úhrad od zdravotních pojišťoven.

Zdravotní, nebo sociální péče?

Připravit se na vlnu stárnoucích pacientů obnáší také integrovat do péče jiné než zdravotnické služby. Podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven Ladislava Friedricha je to výzva pro systém financování zdravotní a sociální péče: „Každý, kdo má příbuzného v nějakém zařízení, velmi dobře ví, že na sociálním lůžku jsou doplatky velmi citelné, zatímco pobyt na lůžku následné zdravotní péče by v podstatě měl být zadarmo. Přitom z hlediska pacienta jsou jeho potřeby v obou případech podobné,“ upozorňuje v debatě.

Rozdíl spočívá například v nepřetržité přítomnosti lékaře, kterou má pacient na lůžku následné péče zajištěnou. Pokud takový intenzivní dohled není nezbytný, může být řešením jiná forma péče, která kapacity lékařů šetří. K tomu ale musí být dostupná zařízení a vyjasněná pravidla, jak takové služby poskytovat a financovat.

Ministerstvo zdravotnictví na tuto potřebu reaguje tím, že chce od příštího roku zavést novou službu takzvané sociálně zdravotní lůžkové péče, která by měla potřebné sociální a zdravotní služby kombinovat.

K efektivnějšímu systému by mohlo vést také zkracování hospitalizace a větší podpora domácí péče. Na tu se nově zaměřuje i společnost Penta Hospitals a propojuje ji se svou sítí pobytových zdravotnických zařízení. „Řada pacientů se může při dobře zajištěné péči léčit v domácím prostředí, což je pro ně důležité a výrazně to šetří lůžkové kapacity nemocnic,“ potvrzuje Vaculíková. Navíc dodává, že toto odvětí paradoxně netrpí tak velkým nedostatkem odborného personálu jako klasické nemocnice.

Dalším krokem k odlehčení zdravotnických služeb má být posílení kapacit a kompetencí nelékařského personálu, aby se lékaři mohli věnovat jen činnostem, které vyžadují jejich odbornost. „Ministerstvo zdravotnictví na tom spolupracuje s ministerstvem školství a společně připravují desetiletý program na zvýšení vzdělávacích kapacit nelékařských zdravotnických profesí,“ říká náměstek ministra s tím, že je na tento program vyčleněno více než 10 miliard korun.

Pacienti neřeší zřizovatele, ale kvalitu

Příliv stárnoucích pacientů čeká v následujících letech všechna zdravotnická zařízení bez ohledu na to, kdo je jejich zřizovatelem. Podle ředitelky Penta Hospitals pacienti obvykle neřeší a často ani nevědí, zda je jejich nemocnice soukromá, nebo státní. Ani pojišťovny nedělají mezi různými typy zdravotnických zařízení rozdíl. „Pro nás je důležité, jestli je vedení nemocnice flexibilní a schopné splnit to, co pacientům slibuje,“ dodává Friedrich. Podle Pláteníka už teď soukromý sektor vykrývá velkou část kapacit zdravotnického systému a do budoucna bude jeho potřeba ještě narůstat.

Všichni účastníci debaty se proto shodují, že pro spravedlivý systém uspořádání a financování zdravotní péče bude rozhodující pečlivě monitorovat a vyhodnocovat kvalitu poskytované péče. „Je třeba pracovat s daty a sledovat, kolik pacientů například využívá služeb své spádové nemocnice a kolik z nich si vybere jinou. Je to jeden z ukazatelů kvality dané nemocnice,“ připomíná Vaculíková. Také náměstek ministra potvrzuje, že řada zdravotnických zařízení vykazuje vysokou spádovost, přestože reálně ošetřuje méně pacientů, protože někteří dají přednost jiné nemocnici.

Pacientské preference ovšem nejsou jediným indikátorem kvality zdravotnické péče. Sledování všech těchto faktorů je od loňského roku úkolem Národního institutu kvality a excelence zdravotnictví, který má připravovat pro ministerstvo podklady pro správné nastavení a financování systému zdravotní péče.