Větrná energetika vykrývá soláry, když slunce nesvítí. Na povolení pro větrníky se ale čeká i víc než deset let

Hned v šesti českých a moravských obcích obyvatelé během zářijových krajských voleb rozhodovali, jestli na své území pustí investory do větrných elektráren. Naplno bylo referendum úspěšné jen v jediném případě – v Rohozné na Svitavsku. Tady lidé většinou 77 procent odsouhlasili změnu územního plánu pro šestimegawattovou větrnou elektrárnu, již chce v obci v Pardubickém kraji postavit firma PV Consulting.

Zmíněné Svitavsko v Pardubickém kraji je regionem, kde jsou pro větrnou energetiku velmi dobré podmínky. Velký větrný park chce v tomto regionu stavět společnost ČEZ, která jedná s obcemi o umístění až 20 větrníků. V jiné části Česka, ve Frýdlantském výběžku, je ve hře potenciálně největší tuzemský větrný park, za nímž stojí společnost WEB Větrná energie. Může mít výkon až 68 megawattů.

Proč je vítr potřeba

Elektřina vyrobená z větru má podle jejích zastánců řadu výhod. „Vhodně doplňuje fotovoltaiky, protože vítr vyrábí elektřinu také v noci a během zimy, kdy naopak slunce tolik nesvítí. Zároveň se vítr dobře doplňuje s tepelnými čerpadly, protože pokrývá jejich zvýšenou spotřebu právě v době, kdy je potřeba topit,“ říká Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů (Komora OZE).

„Jedná se o stroje určené k téměř nepřetržitému provozu za rozličných klimatických podmínek. V praxi to znamená, že generují elektřinu 70 až 85 procent času,“ doplňuje Barbora Peterová, mluvčí ČEZ. Tento energetický koncern zatím v Česku provozuje dva větrné parky o výkonu něco přes osm megawattů – ve Věžnici na Vysočině a v Janově u Litomyšle. Nové rozpracované projekty se podle Peterové pohybují v řádu stovek MW.

Za šest let se má v Česku díky akceleračním zónám točit třikrát víc větrníků než dnes, říká vysoký úředník MŽP

16. 8. 2024 ▪ 7 min. čtení

Zatím je v Česku jen 352 MW instalovaného výkonu větrníků. Výkon tuzemských fotovoltaik je přitom téměř 4000 MW. Loni schválený Národní klimaticko-energetický plán počítá s tím, že se v Česku do roku 2030 postaví nové větrné elektrárny o výkonu 1500 MW. Komora OZE uvádí, že možných je až 2000 megawattů.

Množství z větru vyrobené elektřiny je zatím v Česku velmi malé, pouze jedno procento. Pro srovnání, podle organizace WindEurope činí průměr za celou Evropskou unii 19 procent. V sousedním Německu je to už teď 31 procent (bez elektráren na moři 26 procent).

I Česko by se k vyššímu podílu větru na výrobě elektřiny mohlo časem dopracovat. Zhruba 300 až 400 elektráren do konce roku 2030 nemusí být konečné číslo. „Ve čtvrté dekádě předpokládáme další nové turbíny s výkonem zhruba 5000 MW,“ věří Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii. Tyto zdroje by vyrobily takové množství elektřiny, že by to podle něj dokázalo pokrýt 31 procent nynější roční spotřeby.

Možnosti nových větrných turbín

Jeho optimismus se opírá o stále větší technologickou vyspělost větrných turbín, které jsou stále vyšší a mají delší lopatky. „Z padesátimetrových stožárů jsme se posunuli na výšku 120 až 170 metrů, lopatky jsou dlouhé kolem 70 až 90 metrů. Vyšší a výkonnější elektrárny vyrobí na jednom místě více elektřiny,“ vysvětlil Janeček.

Turbíny se zároveň už teď dokážou natočit proti větru a hledat optimální polohu, aby jejich efektivita byla vyšší. Podle Peterové z ČEZ byl výkon starších větrných turbín, jež se stavěly před více než deseti lety, nejčastěji kolem 2 MW. Takový větrník dokáže pokrýt spotřebu více než tisícovky domácností. „Moderní větrné turbíny, které se projektují a staví dnes, disponují nejčastěji výkonem okolo 4 MW. Vyrobí ale až trojnásobek elektřiny,“ dodala.

Podle Janečka je reálné, že v budoucnu mohou větrné elektrárny v Česku vznikat také ve smrkových monokulturách v hospodářských lesích, protože se dají postavit tak, aby se listy otáčely nad úrovní stromů.

Větrný development ovšem v Česku naráží na problémy. Tím největším je zdlouhavé povolovací řízení. Řada projektů, jež v minulosti získaly „razítko“ EIA, se tak vůbec nerealizovala. „Jen samotný proces posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) si obvykle vyžádá až dva roky. Vyřídit potřebná povolení pro větrnou elektrárnu pak trvá v nejlepším případě sedm, běžně ale deset a více let,“ řekla Peterová z ČEZ.

Samotná stavba větrné elektrárny je pak pro investora nakonec tou jednodušší věcí. „Instalace je hotová do roka, maximálně dvou,“ doplňuje Chalupa z Komory OZE. Přesto je však postavení větrné elektrárny složitější než fotovoltaické. To může atraktivitu větru pro investory v energetice snižovat. S jistým zjednodušením lze říct, že jeden instalovaný megawatt ve větrné elektrárně v současnosti stojí něco přes 50 milionů korun.

K pozitivnímu pohledu lidí ve zmíněné Rohozné na Svitavsku přispěl mix několika věcí. Investor PV Consulting přinese do obecního rozpočtu každý rok 900 tisíc korun (150 tisíc za jeden instalovaný megawatt). Při 25leté životnosti jde o 22,5 milionu korun, což pro obec s rozpočtem necelých 10 milionů ročně není málo. Firma také nabídla lidem po dobu 20 let výhodné ceny elektřiny z budoucího větrného zdroje. Plánovaný větrník bude navíc od nejbližšího domu vzdálen více než kilometr a z většiny obce Rohozná nebude vidět.

Kombinace pozitivní finanční motivace a zároveň snížení obav z hluku a narušení rázu krajiny je dnes už standardní vyjednávací taktikou pro přesvědčení místních. ČEZ ji například doplňuje vlastnickým podílem obcí na budoucí větrné elektrárně ve výši pět procent, který vznikne po vydání územního rozhodnutí.

Pomohou akcelerační zóny?

Aby byla výstavba obnovitelných zdrojů jednodušší, připravuje ministerstvo životního prostředí (MŽP) mapu takzvaných akceleračních zón. V nich by měla příprava a povolení stavby trvat maximálně 12 měsíců. MŽP chystá ke stanovení jednotlivých zón metodiku. Asi pětinu rozlohy Česka pokrývají chráněná území, kde akcelerační zóny nebudou. Jde hlavně o příhraniční horské oblasti, kde je ale zároveň největší větrný potenciál.

Podle Štěpána Chalupy z Komory OZE nejsou ani akcelerační zóny všespásné. A rozvoj obnovitelných zdrojů nemůže být vázaný jen na ně. Česko musí především zjednodušit stavební řízení jako takové. „Asi největší problém je, že se řada věcí posuzuje několikrát. Pevně věřím, že duplicity by mělo odstranit nové stavební řízení,“ řekl. Cílem Komory OZE je zkrátit povolování i mimo akcelerační zóny na dva roky. „Potřebujeme tedy obecné zjednodušení (nikoli zúžení) přístupu například v oblasti posuzování vlivu na živočišné a rostlinné druhy, krajinný ráz nebo třeba ochranná pásma radarů a jiných zařízení,“ dodal.

Za důležité Chalupa také považuje, aby měly obce při rozhodování o nových větrnících mnohem větší míru autonomie. Některé kraje totiž rozvoji větrných elektráren dlouhodobě brání. Loni třeba Ústavní soud zrušil regulaci umísťování vysokých větrných elektráren v Ústeckém kraji. V něm od roku 2009 funguje ve vsi Kryštofovy Hamry v Krušných horách největší větrný park v Česku s výkonem 42 megawattů. Má podporu místních, kteří souhlasí s jeho modernizací a instalací nových a vyšších turbín. Kraj je ale proti. Stejně tak není vůči větrníkům vstřícná politická reprezentace Kraje Vysočina. Ten je přitom podle všech analýz pro větrnou energetiku jeden z nejvhodnějších.

Vedle akceleračních zón, jež má v gesci MŽP, může větrné investice podpořit ministerstvo průmyslu a obchodu, které letos vypsalo dotační výzvu na nové investice do větrníků. Celkově jsou v ní tři miliardy korun, jeden projekt může získat až 750 milionů. Žádosti o dotaci bude ministerstvo přijímat až do konce října 2025.

Článek vznikl ve spolupráci se společností ČEZ