Strojírenství v útlumu. Výrobci strojů si polepšili, ale jsou stále hluboko pod čísly před covidem

Naše země patří ke světové špičce v technologiích pro výrobu obráběcích strojů. Přestože jejich produkce i vývoz v posledních dvou letech roste, jsou celková čísla stále ještě hluboko pod předcovidovou úrovní, a to o desítky procent. Výrobci mají navíc obavy, jak se vypořádají s evropskými regulacemi a s nimi souvisejícími vyššími náklady na produkci. Plnění environmentálních a sociálních požadavků může firmám na jednu stranu pomoci ve výběrových řízeních. Jenže zároveň to výrobu ve srovnání s mimoevropskou konkurencí významně prodražuje. „Může to vést k odchodu firem do takových zemí, kde to nikdo nebude vyžadovat,“ říká ředitel Svazu strojírenské technologie Ivo Červenka. V rozhovoru mluví o tom, jak se českým výrobcům v oboru daří, na co se zaměřují a jak se vypořádali se ztrátou ruského trhu.

Česká ekonomika neprochází právě optimistickým obdobím. Jak je na tom strojírenství?

Strojírenství se rovněž nenachází ve zcela dobré kondici. Náš svaz zastupuje především výrobce obráběcích a tvářecích strojů a ti jsou z velké části navázáni na automobilový průmysl. S blížícím se koncem výroby aut se spalovacím motorem přestanou být potřeba třeba stroje na výrobu klasických převodovek a dalších dílů, které v elektromobilech nejsou. Automobilový průmysl představuje odhadem třetinu dodávek. Naše stroje se využívají také v energetice, v železničním či lodním průmyslu a v dalších odvětvích.

Odlišuje se situace výrobců strojů v něčem od strojírenství jako celku?

Vcelku ano. Za první tři letošní čtvrtletí se vývoz obráběcích a tvářecích strojů meziročně zvýšil o 13 procent, zatímco dovoz ve stejném období klesl o 23 procent. Pokud se tento trend potvrdí i v datech za celý rok, bude to znamenat, že obor výrobních strojů je letos poměrně úspěšný, ale strojírenství jako celek se nachází spíše v útlumu. Možná to odráží i odlišnou strukturu podniků. U výrobců strojů jde často o malé a střední podniky, které jsou v domácích rukou. A na rozdíl od mnoha strojírenských segmentů se z velké části jedná o finalisty, a nikoliv jen subdodavatele. Vždyť stroje tvořily z celkového objemu loňského vývozu 61 procent, zbytek představuje příslušenství. Čili o našich podnicích neplatí, že by jejich ekonomika byla „subdodavatelská“ a „odtoková“. Výrobci strojů sice loni zaznamenali meziroční růst produkce o 13 procent, ale celková čísla jsou stále ještě hluboko pod předcovidovou úrovní, a to o desítky procent.

Čím je to způsobeno?

Produkce klesá napříč Evropou. Poptávka z Německa, kam loni mířilo 28 procent tuzemského vývozu obráběcích a tvářecích strojů, je stále velmi nízká. Ve srovnání s předcovidovými lety je zhruba o třetinu nižší. Náš obor dlouhodobě čelí asijské konkurenci. Problém se ještě prohloubil po začátku konfliktu na Ukrajině s rostoucími cenami energií, nedostatkem materiálů a vysokou mírou inflace. V Česku existuje řada dotačních pobídek pro firmy na nákup strojů. Hlavním kritériem je obvykle cena – a čeští výrobci se v tom těžko dokážou vyrovnat nabídkám dodavatelů z Asie, kteří mají mnohem nižší osobní náklady i levnější energie a vstupní materiály. Čeští výrobci mají šanci jen u strojů s vysokou přidanou hodnotou.

O tom se hodně mluví: Přestaňme být montovnou, zaměřme se na výrobky s přidanou hodnotou. Mají na to čeští výrobci strojů?

Rozhodně ano, v Česku se – na rozdíl od asijských výrobců – nezabýváme ve větší míře sériovou výrobou. Jsou to všechno stroje, které se dělají na zakázku pro zákazníka s technologií na vysoké úrovni. V Asii, a nejen v Číně, ale i v Jižní Koreji či na Tchaj‑wanu, vyrábějí firmy obvykle stroje na sklad. I to má své výhody. Zákazník si dojde do showroomu. Pokud mu vyhovují parametry stroje, může si ho ihned koupit. Naopak u českých výrobců si zákazníci zpravidla zadají výrobu stroje, který bude přesně odpovídat jejich potřebám. Je to dražší, trvá to déle, protože se většinou začíná od nuly. Je třeba nakoupit materiály, ale technologie a software odpovídají tomu, co firma požaduje.

Je dost takových zákazníků?

To záleží na tom, o jakou firmu jde a na co se zaměřuje. Jestli jde o velkou fabriku, která dělá sériové výrobky a má vlastní programátory, nebo zda jde o nějakého garážového výrobce. Ti první si často mohou dovolit přijmout zakázku na stroj na míru, ti druzí se spokojí se sériovým. Se svými vyspělejšími stroji dokážou čeští výrobci uspět i v Číně, která je pro náš obor třetím nejdůležitějším vývozním trhem. Číňané dnes už mají špičkové technologie a jsou skvělí v IT, což se odráží třeba v elektromobilech. Umí udělat i stroje, ale obvykle jim neumějí dát strojařinu na nejvyšší úrovni.

Kvůli válce a souvisejícím sankcím přišli výrobci strojů o ruský trh. Daří se jim pronikat na jiné trhy?

Diverzifikace našeho exportu je už nyní poměrně široká. Výpadek ruského trhu zčásti nahradily Spojené státy, kde je výrobců strojů relativně málo. V září jsme byli na velkém strojírenském veletrhu IMTS v Chicagu, kde z debat s místní asociací AMT vyplynulo, že považují Česko za nositele špičkových technologií. V USA se naše firmy dokázaly poměrně slušně uchytit, i když tam pochopitelně nejsme tak silní jako například Japonci, kteří tam mají svoje výrobní závody.

Zvolený prezident Donald Trump bude nejspíš razit silně ochranářskou politiku. Narušilo by to pozici českých firem na tamním trhu?

Naši výrobci už kalkulovali s tím, že se něco takového může stát. Bylo předem známo, že od příštího roku hrozí zavedení dovozních cel. Trumpova ochranářská politika je však namířena zejména proti Číně, která tvoří obrovské procento dovozů. Donald Trump usiluje o to, aby se co nejvíc vyrábělo v USA. Nemám však velké obavy, že uvalí vysoká cla právě na obráběcí stroje. Jsou to technologie, které Američané pro výrobu potřebují. Je ale důležité mít tam firemní zastoupení. Nemusí to být přímo výrobní provoz, stačí showroom. Nedá se tam prodávat napřímo z Česka, přes videokonference. Stále platí, že musíte mít přímo na místě svoje lidi. Ukázat se jednou za dva roky na nějakém veletrhu, to jednoduše nestačí.

Jak tedy vidíte budoucnost oboru?

Zatím jsme stále nositeli špičkových technologií ve výrobě obráběcích strojů. Můžeme se snažit zvyšovat produktivitu, ale těžko se prosadíme proti Asii, když nás budou sužovat trojnásobné ceny energií. Strojírenství může jednou zabít byrokracie Evropské unie. Tlačí na nás kvůli certifikaci, environmentální a sociální udržitelnosti a vykazování uhlíkové stopy. Nelze to obejít. Firmy prostě nedostanou úvěry, banky si to pohlídají. To všechno se navíc týká nejen velkých korporací, ale také středně velkých firem. Na jednu stranu to může být pro firmy výhoda, když budou moci vykázat, že jsou „zelené“, že sledují uhlíkovou stopu. Nejspíš to bude i součástí podmínek při výběrových řízeních. Když někdo bude chtít něco prodat, bude muset dokladovat, co použil na výrobu svého obráběcího stroje. Jaké komponenty použil, zda třeba využívá „zelenou“ ocel, tedy vyrobenou bez využití fosilních paliv. Jenže taková ocel je násobně dražší.

A na druhou stranu?

Může to vést k odchodu firem do takových zemí, kde to nikdo nebude vyžadovat. Třeba do Asie nebo do USA. Vždyť Trump mluví o tom, že první věc, kterou udělá, bude odstoupení od Pařížské dohody o snižování emisí. Když třeba budeme chtít něco vyvézt do USA, mohou nám být všechna zelená opatření k ničemu. Nikdo je tam nebude vyžadovat, bude jim jedno, jestli jste použili normální, nebo „zelenou“ ocel. Jenže ti výrobci, kteří kvůli evropské regulaci použijí tu zelenou, už budou mít vzhledem k vyšším nákladům i vyšší ceny. Těžko pak dokážou konkurovat výrobcům odjinud.

Strojírenství

Stáhněte si přílohu v PDF

V jakých konkrétních oborech mohou výrobci strojů uspět a nahradit tak případný výpadek automobilového průmyslu?

V Česku má obrovskou tradici zbrojní průmysl, ale z něho už zbylo jen málo. S našimi technologiemi jsme nicméně schopni dodávat stroje právě na výrobu zbrojní techniky. Týká se to však hlavně dodávek do zahraničí. Pochopitelně se našim exportérům nyní otevírají příležitosti dodávat stroje na Ukrajinu. Nejen k výrobě zbrojní techniky, ale i k produkci munice, které se celosvětově nedostává. Česko dodává obrannému průmyslu do Indie, do Srbska a do dalších zemí. Jsou to stroje s duálním použitím, tedy pro civilní i vojenskou výrobu. Samozřejmě je i v takových případech třeba žádat o vývozní licenci.

Které další obory kromě zbrojního průmyslu jsou perspektivní?

Je jich hodně. Pokud jde o energetiku, produkujeme stroje na výrobu komponentů větrných a vodních elektráren. Průmysl výrobních strojů se může zapojit i do výstavby nových jaderných bloků. Dodáváme i železničním výrobcům, třeba pro výrobu náprav či kol lokomotiv a vagonů. Na tom se podílejí firmy jako Žďas, Toshulin či Fermat. Potenciál mají i dodávky na výrobu strojů pro těžební průmysl nebo komponenty pro letecké motory, například pro firmy Safran Aircraft Engines, Rolls‑Royce a GE Aviation.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Strojírenství.