Země, kde vládnou důchodci. S jakými problémy se bude potýkat generace Z?

Říká se, že lepší je být mladý a zdravý než starý a nemocný. V Česku se bude pozitivní část tohoto úsloví týkat stále méně lidí, protože počet seniorů v populaci rychle poroste. Teď jich tu žije více než 2,2 milionu, do konce 50. let se ale vyšplhá na tři a čtvrt milionu a nejpočetnější skupinou obyvatel se stanou sedmdesátníci.

Kdo o staré lidi bude pečovat a především – kdo je bude živit? Pokud s tím nepomůže umělá inteligence a roboti, budou se o to muset postarat jejich potomci, což znamená, že se sami budou muset uskromnit. Proto se konflikt mezi starými a mladými, který zatím jen doutná, může za pár let rozhořet naplno. Na jedné straně poroste potřeba peněz z veřejných zdrojů na penze a zdravotní i sociální péči pro staré. Na druhé ubude prostředků na bydlení i školství a k tomu se bude nedostávat pracovních sil.

Co je možné dělat? Přezkoumat možnosti propopulační politiky a migrace, pokročit dál s penzijní reformou a tím spojenou konsolidací veřejných rozpočtů, rozvinout moderní medicínskou a sociální péči o seniory a nadto přimět co nejvíce lidí starších než 65 let pracovat. 

Staří versus mladí

Hledání racionálního východiska může komplikovat, pokud požadavky seniorů ve společnosti převáží. Podle politoložky Petry Guasti z Univerzity Karlovy se v Česku už stalo, že mezigenerační solidarita je jednosměrná a že jde od mladé generace k seniorům. „Mladí lidé k tomu čelí problémům, jako je nedostupnost bydlení či omezené investice do vzdělání a podpory rodin s dětmi. Jejich budoucnost ovlivňují i ekologické výzvy. Nemůže to být tak, že si starší generace řeknou, že spálí všechno uhlí a spotřebují všechny zdroje a mladí ať si s tím v budoucnu nějak poradí,“ varuje Guasti.