Chci vybudovat druhý PORG, ale méně snobský. Elitu udělám i ze čtyřkařů, říká zakladatel nových gymnázií

Řídil největší jazykové školy v Česku ve společnosti EDUA Group. Stál u zrodu soukromé vysoké školy Ambis, nyní chce investor Stanislav Pavlín vybudovat stejně úspěšná gymnázia v síti Fostra, kterou založil. Říká, že i školy se dají provozovat ziskově, byť se v Česku „nenosí“, že by se na vzdělávání mohlo vydělávat. 

Cíle nemá malé – plánuje nabízet stejně dobré vzdělání, jaké poskytují gymnázia PORG, které vede a platí bývalý manažer ČEZ Martin Roman. „Neexistuje kvalitnější vzdělávací instituce, než je PORG, což vychází i z mezinárodních měřítek. Ale pro mě je příliš elitářský. Chci nabízet elitní vzdělání, ale ne školu pro snoby,“ říká Pavlín v rozhovoru pro HN. 

Jak chcete zajistit tak kvalitní vzdělání, jaké nabízejí na PORG?

Vybrali jsme si zkušené lidi. Ředitelem gymnázií je Jan Voda, jeden z nejúžasnějších pedagogických lídrů v České republice. Honza ví, co děláme a jak to děláme. Že to není jen rychlá honba za penězi, není to krátkodobá vize. Přináší zkušenost mnoha desítek let vedení soukromých škol. V poradním sboru je Radek Špicar ze Svazu průmyslu a dopravy, který u nás bude přednášet o studiu v zahraničí, Juraj Liška, bývalý ředitel Gymnázia Jana Nerudy a Nového PORG, a pak taky Josef Kotrba, bývalý managing partner Deloitte v Česku, který v 90. letech studoval a učil v Americe. Máme ambici postavit něco jiného, než je většina veřejných gymnázií. Samozřejmě, teď jsou školy nové, procházejí si nějakými dětskými nemocemi. Ale ta dlouhodobá vize je o skvělé kvalitě. 

Na druhou stranu dostat se na PORG je skoro nejtěžší, vy jste na opačné straně žebříčku, pokud jde o výsledky z jednotných přijímacích zkoušek, jak to jde dohromady?

Chci mít elitní školu z hlediska obsahu, kvality vzdělávání. Ale nevadí mi přijímat trojkaře, čtyřkaře, kterým pomůžeme vystudovat. Chceme jim otevřít nový svět, vytáhnout je, pomoci jim odmaturovat. Protože to je dobře odvedená práce. Filozofie našich středních škol stojí na třech pilířích. Rozvoj osobnosti, příprava na 21. století a společenská odpovědnost. Individuální přístup ke studentům, protože každý máme nějaký talent, kterým převyšujeme svoje okolí. A když získáme zdravé sebevědomí, potom jsme připraveni pracovat i se slabými stránkami. Známky z maturity pro mě nejsou tak určující.

Už dva roky vzděláváte studenty, kteří neměli nejlepší výsledky z přijímacích zkoušek. Pozorujete, že když s nimi správně pracujete, mohou dosahovat dobrých výsledků?

Setkáváme se s různými případy, naši studenti jsou různí. Sami se zlepšujeme v tom, jak to poznat, ale upřímně, mě výsledky z jednotných testů od Cermatu tolik nezajímají. Ze zákona jim musíme dát váhu minimálně 60 procent, ale mně je opravdu jedno, jestli student umí určit příslovečné určení místa, když je vystavený stresu. Je to právě ten poslední moment, kdy to v životě použije. 

Takže máte i vlastní přijímací zkoušky?

Máme vlastní písemný test, který zkoumá studijní předpoklady, a pohovor. Ten je pro nás strašně důležitý. Student může ukázat, jak moc chce na naší škole studovat. Tam poznáte, jestli student přišel, protože mu to řekli rodiče, nebo doufá, že když si to zaplatí, tak nebude muset nic moc dělat. Takového studenta nechceme.

Jak by podle vás měla vypadat nejlepší škola?

Taková, která v dětech probouzí touhu po znalostech, touhu prozkoumávat svět, vyzkoušet si věci. Řada škol tuhle touhu, kterou v sobě děti přirozeně mají, spíš ubíjí, než že by ji posilovala. Je to škola, která děti reálně připraví na to, co je čeká v budoucnosti, a nestaví jen na encyklopedických znalostech. Cokoliv se dá vygooglovat za půl minuty. Vzdělávání není o znalostech, ale o souvislostech a způsobu uvažování. A také o tom, vytvořit formativní a příjemné prostředí. Lidé z Harvardu říkají, že se nejvíc naučili od spolužáků a že lidé, kterými byli obklopeni, pro ně byli důležitější než obsah. Čím lepší máte školu, tím lepší lidé se vám do ní přihlásí a tím lepší prostředí vytvoří. 

Kromě všeobecného a mezinárodního gymnázia jste loni otevřeli také česko-ukrajinské gymnázium, jak vám funguje?

Česko-ukrajinské gymnázium je opravdu velmi specifické. Je to náš pro bono projekt, demonstrace toho, kde my jako majitelé stojíme v rámci současného konfliktu na Ukrajině. Inspirovali jsme se emigranty z Československa z osmačtyřicátého a osmašedesátého do Ameriky. Potomci těchto emigrantů vám řeknou: jsem hrdý Američan českého původu. Myslím si, že český stát by se měl snažit udělat z potomků Ukrajinců hrdé Čechy ukrajinského původu. To byl náš cíl, ale je to mnohem těžší, než jsme si mysleli.  

V čem?

Ideál byl takový, že tam bude polovina Čechů, polovina Ukrajinců – proto se tam také platí školné jen 79 tisíc korun, tedy skoro o polovinu méně než na nejdražším česko-anglickém gymnáziu. Chtěli jsme tak nalákat studenty, že dostanou Fostra kvalitu vzdělávání za méně peněz, a zároveň nabídnout cenově dostupné vzdělávání pro Ukrajince. Ale nevyšlo to. Čeští studenti zájem neměli. Ukrajinští studenti zase paralelně studují svoje ukrajinské školy. Jejich střední škola je o rok kratší a počítají s tím, že dostanou maturitu tam a bude mít stejnou hodnotu jako ta česká. A ani jejich zájem není tak velký, jak bychom chtěli. Konzultujeme s ukrajinskou ambasádou, jak zvýšit jejich zájem, a snažíme se vymyslet různé cesty, jak ukrajinské studenty více zapojit do aktivit v Česku.

Víme, na jaké školy je nejtěžší se dostat. Kolik bodů je potřeba k přijetí na tu vaši?

3. 2. 2025 ▪ 4 min. čtení

Je těžké v Česku založit školu?

Je nesmírně těžké vyhovět všem požadavkům na stavební prostory, osvětlení, požadavky na hygienické zařízení, limity hluku a podobně. Většina škol, která už dnes stojí, by tak přísnými limity nikdy neprošla. Zatím máme šest gymnázií ve dvou budovách a další dvě připravujeme. Všechny v Praze, protože se obáváme právě složitého vyřizování na stavebních a hygienických úřadech v jiných krajích. V budoucnu se ale chceme rozšířit i do regionů.

Vy jste vlastně převzali První soukromou hotelovou školu, která už neměla žádné studenty, bylo to tak jednodušší?

Ano, byl to záměr. Koupili jsme vlastně prázdnou schránku, která už měla různá povolení, včetně schválených kapacit pro přijímání studentů. Díky tomu jsme nemuseli čekat, jestli nám ministerstvo povolí otevřít dvě, nebo tři třídy. Nijak to nesouvisí s kvalitou, je to jen jednodušší způsob, jak si novou školu otevřít. Je to vlastně šílené, že my platíme někomu za to, že zbankrotoval školu, protože má nějakou licenci. 

Působil jste ve vzdělávací skupině EDUA Group, pod niž patří několik velkých jazykových škol v Česku. Proč jste se rozhodl založit síť gymnázií?

Je to taková evoluce, protože ve vzdělávací oblasti se v Česku pohybujeme přes 20 let. Začali jsme s jazykovými školami, byli jsme čtyři a před několika lety jsme se s mým současným obchodním partnerem Radkem Stavinohou rozhodli, že se vrhneme na vyšší odborné a střední školy. Ostatní dva partnery jsme vykoupili a pokračujeme sami. A ten důvod je, že stát dlouhodobě selhává v poskytování kvalitního vzdělávání. Výsledky jdou dolů a v posledních letech selhává i v kvantitě. Míst na všeobecných gymnáziích není dost, takže je logické, že v takové chvíli musí nastoupit soukromý sektor. 

Jaká byla počáteční investice, když jste zakládal školy Fostra?

Byly to vysoké desítky milionů. Otevíráme šest oborů a hodně tříd na to, že jsme nová škola. To nám umožní vybudovat extrémně profesionální zázemí. Máme finančního ředitele, projektový tým, facility tým, připravujeme profesionální laboratoře. 

Dá se ze soukromé školy zbohatnout? Řada byznysmenů zakládá soukromé školy a říká, že to nejde…

Kdyby si člověk najal profesionálního manažera, tak za něj utratí veškerý zisk a nemá z toho nic. Proto se snažíme škálovat. Otevíráme hodně oborů, jen v prváku máme 150 dětí, sedm tříd, dohromady 250 žáků, teď budeme otevírat další dvě specializace – digitální a přírodovědné zaměřené na ty, kteří chtějí jít na medicínu. Tím si vyděláme na kvalitní zázemí a dostáváme se k tomu, že z dlouhodobého hlediska můžeme být ziskoví. Myslím si, že se školy rozhodně dají dělat ziskově, protože projekt, který ziskový není, není dlouhodobě udržitelný. Vím, že se v Česku nenosí, že by se na vzdělávání mělo vydělávat. Ale pokud budete mít firmu, která prodělává, tak jednoho dne dojdou dotace nebo odejde sponzor a co pak?