Evropa se musí vrátit k oceli a betonu, jinak si ji svět naporcuje

Evropa se probírá z šoku. Americká administrativa odvrhuje transatlantickou vazbu a starý kontinent je tak náhle ponechán svému vlastnímu osudu. Ocitá se ve zbroji jen chatrné mezi po zuby ozbrojenými či alespoň horečně zbrojícími mocnostmi: Spojenými státy, Ruskem či Čínou. Nemá vybudována žádná silná strategická partnerství a lze předpokládat, že pokud si země typu Japonska, Jižní Koreje, Indie, ale též třeba Austrálie budou muset – třeba pod tlakem americké administrativy – vybrat mezi Evropou a USA, zvolí Ameriku.

Těžko říci, kdy naposledy geopolitická situace vypadala z hlediska Evropy takhle bledě. Samozřejmě, hned se nabízejí obě světové války. Ty Evropu zalily krví. Jenže rozdmýchala je zas a jen Evropa a její mocnosti, jež v té době byly též mocnostmi světovými. Nyní je stále zřejmější, že světové mocnosti jsou už mimo Evropu, což je historicky zcela nebývalé. Pokud má starý kontinent obstát a udržet si ve světě své místo, musí okamžitě a zásadně přehodnotit priority. Bude-li Evropa chtít dále zachraňovat svět, svět si ji nakonec naporcuje.