Evropa chce Nvidii a Intelu konkurovat s rozpočtem, který oni mají na měsíc. Proto jedeme Plán B

Firma Codasip možná není v českém byznysu tak známé jméno, patří však ke špičkovým evropským vývojářům procesorů – přímo je nevyrábí, ale vytváří jejich design tak, aby co nejlépe splňovaly svou funkci.

Česko se začíná v polovodičovém průmyslu, kterému je připisována velká budoucnost, osmělovat a Codasip i jeho zakladatel Karel Masařík v tom hrají velkou roli. Firma s 250 zaměstnanci, kteří jsou vedle brněnské centrály rozprostření v několika dalších zemích, je v čele evropské snahy o čipovou samostatnost. V byznysu, kterému dominují americké giganty Nvidia, Intel a Arm, si chce Evropská unie vytvořit své vlastní výkonné čipy, o něž by opřela klíčovou část ekonomiky.

Ve snaze mít špičkový čip, vhodný pro využití v superpočítačích (představte si sálové stroje, jejichž výkon se využívá pro výpočty umělé inteligence, vývoj systémů samořiditelných aut či hledání nových léků), postavila Evropská komise do čela právě Codasip – ten bude mít na starosti vývoj klíčové procesorové části. Do projektu, který nese jméno DARE (Digital Autonomy with RISC-V in Europe), půjde v aktuální fázi 240 milionů eur, posléze by se financování mohlo rozšířit až zhruba na miliardu eur. Evropský čip by se měl v budoucnu ze superpočítačů dostat i do serverů používaných v datových centrech a rovněž jsou plány na certifikaci pro samořiditelné automobily.

Po letech vyjednávání a dohadování o financování tak evropská snaha o polovodičovou samostatnost dostala konkrétní obrysy a Codasip jistotu do dalších let. Pořád jde totiž o start-up, jehož životaschopnost museli vedle vlastních tržeb držet i investoři. Mezi ně už deset let patří přední tuzemský fond Credo Ventures se zakladateli a manažery antivirových společností Avast a AVG.

Deset let je dlouhá doba. Investoři mají většinou kratší horizont…

Právě, jsou z nás trošku nešťastní. Trh, na kterém se pohybujeme, je ale hodně dynamický a málo předvídatelný. Máme konkurenty v Americe i na Tchaj-wanu, před třemi roky vzniklo na povel 200 konkurentů v Číně… Dělejte v takovém prostředí exit (částečný nebo úplný prodej firmy – pozn. red.). Ale pořád rosteme.

Joe Biden v posledních dnech svého prezidentského mandátu rozhodl o tom, že pro řadu zemí včetně Česka omezí dodávky špičkových čipů. Co ho k tomu vedlo?

Nemyslím si, že to bylo náhlé hnutí mysli. Byla to přípravná půda pro Trumpovu administrativu. Předseda Americké obchodní komory v Praze mi poslal vyjádření, z něhož plynulo, že to pro nás vlastně není tak hrozné. My ale s IT4Innovations, provozovateli ostravského superpočítače, řešíme nákupy tisíců grafických karet a omezení je nepochybně ovlivní – Česko je součástí evropské infrastruktury superpočítačů, kde se kombinují například výkony center ve Finsku, Německu a Česku. Když tam jako uživatel pošlu úlohu na výpočet čehokoliv – například na model předpovědi počasí nebo léků proti rakovině –, tak nepoznám, kde to reálně běží. A když u nás nebudeme mít čipy k dispozici, nebo nám je budou nějak omezovat, tak jak budeme vypadat před partnery?

Jaké budou dopady na Česko jako takové?

Když chcete hrát v umělé inteligenci relevantní roli, tak musíte mít infrastrukturu, která vám umožní stavět třeba pokročilejší jazykové modely. Jinak sem žádné talentované lidi nepřitáhnete, nebo odsud naopak odejdou. Na základě Bidenova rozhodnutí se prostě vývoj nebude dělat u nás.

Železná opona stále existuje, ukazují kroky USA ohledně vývozu čipů. Pro Česko mají platit stejná pravidla jako pro Jemen či Kazachstán

13. 1. 2025 ▪ 7 min. čtení

Dají se už dohlédnout všechny důsledky?

Už se to začíná krystalizovat. Slyšeli jsme i větu, ať se nebojíme, že superpočítačová centra dostanou výjimku. Ale nikde to nemáte černé na bílém. 

Objevily se hlasy, že v Česku vlastně žádný pokročilý vývoj AI neprobíhá, že nám Bidenovo rozhodnutí neublíží.

Evropská komise bude investovat dvě miliardy eur na podporu AI, konkrétně do výstavby špičkových výpočetních center. Říkají tomu továrny na umělou inteligenci. To znamená, že budou investovat jen do půlky zemí, která omezení na vývoj čipů nemají? Tu infrastrukturu potřebujeme, nechceme být zaostalou zemí. Přece tu nebudeme jak v sedmdesátých letech počítat pomocí dírkovaných štítků na páskových počítačích.

Takže sečteno a podtrženo – jak moc velký průšvih to tedy pro Česko je?

Zásadní. Je to signál, že v Česku možná chceme, ale budeme mít limity a nemáme to hlavně ve svých rukách. Jde o kontinuitu a message. Když potřebujete natáhnout mozky z celé Evropy a dalších zemí na vývoj AI, tak nemůžete pracovat stylem „teď fajn, ale za dva tři roky možná pro vás nebudeme mít žádnou práci“. Do takového prostředí se vám nikdo nebude stěhovat.

Chápu to správně, že momentálně nám omezení dodávek špičkových čipů neubližuje, ale spíš to výrazně podvazuje naše možnosti do budoucna?

Přesně tak. Není pochyb o tom, že nás to začne velmi brzy limitovat.

Víte, proč se vlastně Česko mezi země druhé kategorie dostalo?

Ne. Uniká mi význam. Navíc v dnešní době, kdy pořádně nefungují ani tvrdé sankce proti zemi válečného agresora. Nedávno mi jedna čipová firma v Bruselu říkala, že se jejich čipy neustále objevují v Rusku – nějaký distributor je nakoupí a třeba přes Kazachstán je tam poměrně snadno doveze. Chápu, že Američané nechtějí, aby se ty nejlepší čipy do Ruska či Číny dostaly. Pokud tedy panuje obava, že by se tam dostaly přes Česko a další země, proč to dělat tak komplikovaně, když už teď jsou mechanismy nelegálních vývozů nastavené?

Na tuto notu hrál IT publicista Patrick Zandl, který ve svém newsletteru uvedl, že Nvidia do Prahy poslala svůj bezpečnostní tým, včetně jednoho z nejvyšších šéfů společnosti, aby údajně masivní pašování na ruský a čínský trh vysvětlil. Uvedl příklad české serverovny, která měla být po strop naplněná procesory Nvidia DGX H100, ale nebylo tam po nich ani památky… Ptal jsem se na to zástupců Nvidie v USA a ti mi off-record řekli, že to je nesmysl, že nemají schopnost sledovat lokaci jednotlivých čipů a zároveň vůbec nechápou, proč se Česko mezi zeměmi s omezením objevilo.

A taky Polsko, Portugalsko, Rakousko… Podívejte se, když se dnes dělá čip, tak k němu ještě nemáte hotový software. Procesor je bez něho bezcenný. Vezměte si, jak často dostává aktualizace váš telefon – a to stejné je u nejvýkonnějších čipů. Každý nově aktualizovaný software dokáže zvýšit výkon o pět až deset procent. Pokud nemáte přístup k aktualizacím, je to obrovský handicap. Ale že by u nás probíhalo masivní pašování, o tom nevím. Je důležité si také uvědomit jeden byznysový aspekt: firmy jako my, které potřebují nějaký výpočetní výkon, si můžou nakoupit GPU (pokročilý grafický procesor) od Nvidie do vlastní serverovny a dělat si výpočty „doma“, nebo si výpočetní výkon nakoupit od cloudových poskytovatelů Microsoftu či Amazonu na dálku. Většina světa jim takhle platí a není to úplně málo. Můžeme jen spekulovat, jestli za tím omezením něco takového stojí.

Slyšel jsem názor, že zatímco ve 20. století vyhrávaly války ocel a atom, v 21. století to bude AI. Souhlasíte?

Ano. AI je ale široký pojem, skládá se z více zásadních věcí. Čipy jsou ropa 21. století, ale samozřejmě k jejich využití potřebujete elektrickou energii, ať už z uhlí, atomu nebo z obnovitelných zdrojů. A neobejdete se bez softwaru. V Česku máme velká vývojová centra a dobré kyberbezpečnostní know-how, což je dnes velmi důležité. Ekonomika se velmi rychle transformuje, její těžiště se přesouvá do nehmatatelného, s vysokým duševním vlastnictvím. V Česku máme ještě tak dva tři roky na to, abychom s tím něco udělali a chytli příležitost za pačesy. Ideálně ve spolupráci s okolními zeměmi, s nimiž už máme vytvořené vazby z automobilového průmyslu a které musí projít stejnou transformací jako Česká republika.

Ekonomický model subdodávek do Německa se ale vyčerpal, ne?

Můžete dělat i subdodávky softwaru či čipového designu. Asi těžko tady budeme dělat kompletně všechno. Ale měli bychom se aspoň účastnit. Nemusíme být nejlepší ve všem, můžeme se klidně prosadit v menších oblastech, kde máme historicky sílu – dát něčemu prioritu. Když máte deset dětí, tak všem musíte dát najíst, ale ne všechny musí jít na univerzitu. Socialismus priorit vede k tomu, že ti lepší nejsou motivovaní dělat víc, ale zároveň ti nejlepší odvádí na daních více a pak to pomůže podpořit i jiná odvětví. Navíc v technologiích – na rozdíl od automobilového průmyslu – můžete i jako menší firma hrát klíčovou roli ve své oblasti. Něco o tom v Codasipu víme, třeba v evropském projektu kritické technologické infrastruktury jsme se takto dostali k zajetým firmám, které dodávají miliardy čipů. Podle pravidel evropského financování nás musí brát jako rovnocenného partnera. EU nám dává příležitost se velkých projektů zúčastnit a my bychom ji neměli promarnit.

Narážíte na nový program Automotive HPC (High-Performance Computing), tedy moderní čipy pro evropský automobilový průmysl. Jak je na tom Evropa v čipové konkurenceschopnosti?

Velmi špatně. Všichni naši američtí konkurenti prodávají americkým zákazníkům, Tchajwanci zase prodávají do Číny, mají z toho polovinu tržeb, a my v Evropě čekáme, až se velké automobilky probudí. Už by mohly otevřít oči a přestat do svých aut montovat součástky z praček.

Čínské automobily, které ve velkém přicházejí na evropský trh, jsou v tomhle ohledu jiné?

Tam jsou velká bezpečnostní rizika.

Jaká? Vypnou nám je na dálku?

To by bylo ještě dobré. Můžete paralyzovat celou ekonomiku. Prostě třeba jednou ráno hromadně nenastartujete. Mobil těžko můžete na dálku používat jako zbraň, ale auto tak může fungovat. Scénáře si můžeme představovat různé…

To zní už dost ostře. 

Sledujete, jak se vyvíjí svět v posledních týdnech a měsících?

Ano. Vy máte z aktuálního vývoje v globální politice a následně v ekonomice velké obavy?

Hodně velké. Ale kdybych nevěřil, že máme naději do budoucna, tak nevěnuji tomu, co dělám, tolik energie. Věřím v sílu Evropy, jen je potřeba tu mít širší shodu a dlouhodobost našeho směřování, protože bez toho to minimálně v našem oboru nejde. A v Česku bychom měli udělat něco pro to, abychom sem dokázali přitáhnout špičkové odborníky a talentované lidi.

V Brně vzniká Evropské polovodičové centrum, investuje tu americké onsemi, ve Valašském Meziříčí SVCS vyrábí pece na polovodiče, na Moravě jsou i další klíčoví dodavatelé Meopta a Tescan, prosazují se i menší společnosti jako Tropic Square… Má Česko našlápnuto být relevantní v nové polovodičové éře?

Máme silnou oblast optiky i elektronové mikroskopie, bez níž čipy nevyrobíte. Máme silný chemický průmysl, bez chemikálií je také nevyrobíte. Na tom mimochodem staví společnost TSMC své nové centrum v Drážďanech – vědí, že toto know-how u nás je a že je to k nám kousek. Toto jsou oblasti, ve kterých jsme dobří. Jen vidím otazník v tom, co může způsobit, že to většinou nejsou podniky v českých rukách. To může znamenat, že přímo Česko nebude priorita.

Jakou roli hraje na polovodičovém trhu Codasip?

Důležitou, ale trochu nás brzdí, že jsme v Evropě. Když jsem v roce 2018 uzavíral investiční kolo za osm milionů dolarů, tak jsem jásal, ale naši američtí konkurenti tehdy dostali 30 milionů. Sice tu byly a asi ještě jsou nižší životní náklady, ale my jsme tu na rozdíl od nich tu technologickou kompetenci museli vybudovat. Kdybych chtěl dělat traktory, tak jdu do Zetoru a najdu spoustu lidí, kteří to know-how mají. Ale ultravýkonné mikroprocesory tady v Česku dosud nikdo nenavrhoval.

V čem je vaše síla?

To, o co se snažíme, je dát Evropě soběstačnost – alternativu ke společnosti Arm, která je lídrem v navrhování designů čipů. Evropa zatím nemá dostatečně silného lídra, který dokáže nabídnout obecné mikroprocesory, tzv. general-purpose processor. Tedy od low-end čipů, například pro kamery, přes střed typu routery až po high-end typu automobily a datová centra. 

Celkem do toho chce Evropa v příštích letech dát miliardu eur. Je to dost?

Původně EU mluvila o tom, že chce nahradit Intel a Nvidii. Jenže pro tak ambiciózní plán jsou tyhle peníze rozpočet zmíněných firem tak maximálně na pár měsíců… Takže je to spíš plán B. Je to, jako když stojíte na zastávce autobusu a ujede vám, tak budete rádi, když tam bude aspoň sdílené kolo, na které můžete nasednout a někam dojet. Buďme ale rádi, že se vůbec něco po dvou letech příprav rozjelo, protože dát dohromady zájmy a priority 27 zemí byl velmi těžký úkol.

Jakou naději tedy celé iniciativě dáváte?

Slušnou. Je to jako Airbus. Jakmile se jednou domluvíte, máte koncept a napumpujete do toho peníze, tak to poběží. A my vlastně chceme vytvořit něco jako Airbus pro polovodičový průmysl – dominantního globálního hráče, z kterého může těžit celá Evropa. Evropská komise k tomu svou investicí dodá základní kapitál a stabilitu. A již vidíme, že se na to nabaluje další soukromý investiční kapitál. Už teď začínám od investorů rizikového kapitálu cítit, že chápou, že tvoříme páteř kritické infrastruktury pro Evropu. Věřím, že třeba za 15 let budeme soběstační.

Jak do toho plánu zapadá Codasip?

Zaměřujeme se na procesory tzv. general purpose part, takže zjednodušeně řečeno náhrada za Intel a Arm. V Nizozemsku je zase jiná firma, která by měla být náhrada Nvidie. Měli bychom zmínit, že už nejsme čistě česká firma – mateřská společnost sídlí v Mnichově, kde máme 15 lidí, ve Velké Británii je 50 lidí. Jsme rozkročení po celé Evropě, ovšem zhruba čtyřicet procent našich výrobních kapacit je v Česku a podobně to je i s počtem lidí.

Prozradíte, jaké máte tržby?

Ne. Jediné, co říkáme, je, že náš vývoj spotřeboval už velké peníze od investorů a naše valuace roste. Naštěstí se daří vysvětlovat strategický potenciál, který máme.

Má zakladatel Avastu Eduard Kučera a další ještě trpělivost?

Má, je to patriot. Teď přispíval v dalším investičním kole, ale samozřejmě se ptá. Měli asi standardní představu investorů do softwarových firem, že za pět let z investice vystoupí, jako se to podařilo třeba u Cognitive Security. Teď je to deset let a jedeme dál. Je to jiná hra – TSMC budovali Tchajwanci 60 let. Polovodičové odvětví je kapitálově velmi nákladné a vývojové cykly delší, ale každá firma bude nakonec koupena nebo půjde na burzu.

Takže investorům dál ukazujete potenciál odvětví, v němž jste?

Potenciál je obrovský. Čína kvůli americkým omezením kompletně přešla z Armu na RISC-V, což je otevřená a bezplatná architektura (otevřený standard) pro počítačové čipy, na které vyvíjíme naše řešení. Číňané do toho nasypali miliardy eur, vytvořili 200 start-upů a podpořili tak velkou transformaci celého průmyslu – všechno je open source a stimuluje se softwarový ekosystém. To je fajn, protože to snižuje náklady, zároveň se ale musí řešit kyberbezpečnost. Zejména u automobilů půjde o spoustu citlivých kritických dat, která nechcete posílat mimo zemi vlastníka vozu. Kybernetická bezpečnost teď bude klíčová, protože průmysl bude adaptovat směrnice evropské kybernetické odolnosti: musíte dát čas evropským firmám, aby se na to připravily, ale zároveň tím dokážete eliminovat konkurenci, pokud se novým standardům nepřizpůsobí.