Co přinese pacientům právo volby mezi hrazenými a nehrazenými zákroky? A co je a není „nadstandard“?

Je právo pacienta volit si mezi hrazeným a nehrazeným zákrokem „nadstandardem“? Tento pojem použila před nedávnem komentátorka Hospodářských novin Julie Hrstková ve svém textu o zdravotnictví a jeho financování. Několik tezí komentáře si ale, dle mého názoru, zaslouží upřesnění.

Nejprve terminologie: v komentáři autorka mluví o zavádění nadstandardu ve zdravotnictví. Zmiňovaná úprava zákona č. 48 o veřejném zdravotním pojištění nezavádí „nadstandard“, jak jej chápe většina společnosti, ale právo volby pro pacienta čerpat prostředky z veřejného zdravotního pojištění i na dosud nehrazenou léčbu. To je velký rozdíl. Pod pojmem nadstandard si totiž leckdo představí rozřazení stávajícího seznamu výkonů „na ty, co zůstanou zdarma“ a „na placený zbytek, na který chudí již nedosáhnou“. Ne! Stávající rozsah péče zůstává neprolomitelný, dostupný všem bez zavádění povinné spoluúčasti.