Proti Trumpovi máme velice silné karty. Že je EU slabá, to si myslíme jen my Evropané, říká expert na mezinárodní obchod

Vysoká cla, která na dovoz uvalil americký prezident Donald Trump, budou Evropu bolet. „Věcně vzato je to úplná blbost,“ říká o Trumpových argumentech pro cla docent Michal Parízek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se dlouhodobě věnuje mezinárodnímu obchodu. Podle něj země Evropské unie mají dlouhodobě dost nástrojů, aby ochránily své zájmy. „Na rozdíl od většiny ostatních aktérů má EU v ruce skutečně velice silné karty,“ vysvětluje Parízek v rozhovoru s HN.

Dávají argumenty Trumpa a jeho spolupracovníků ohledně cel nějaký smysl?

Určitý smysl tam je, spočívá v tom, že Amerika má dlouhodobě obchodní deficity s celou řadou zemí a stal se z toho obrovský politický problém, zejména v souvislosti s tím, že ty deficity jsou spojené s deindustrializací Spojených států, to znamená s úpadkem tamního průmyslu. A velkou Trumpovou politickou agendou je jednak napravit vztahy s ostatními státy světa v obchodní oblasti. To znamená vlastně narovnat to, co on prezentuje jako výsledek nějakého neférového jednání s USA. Ale zároveň to je propojené s domácí agendou, se snahou vrátit lidem práci nebo obecně vrátit život do komunit, které dříve byly v průmyslových oblastech Ameriky a které prochází dlouhodobým ekonomickým úpadkem. Takže nějaké politické ratio za tím je. Člověk musí hodně hluboko hledat, aby v těch clech dohledal to ekonomické ratio.

A je tam?

Trump tvrdí, že důvod, proč mají USA tak obrovské obchodní deficity s některými partnery, zejména s Čínou a Evropskou unií, je dán tím, že tyto státy nebo celky se chovají neférově. Buď že mají vyšší cla, nebo necelní bariéry, které brání americkým podnikům, aby mohly soupeřit třeba s evropskými producenty férově. Ale způsob, jak Trump k výši cel na EU, na Čínu a další došel, nemá vůbec nic společného s tím, že by někdo reálně dohledal, kde teda ta neférovost má být. Američané vůbec nezkoumali, jestli se skutečně někdo chová nějak neférově. Jimi zveřejněná čísla, že EU má údajně cla a bariéry ve výši 39 procent, to je věcně vzato úplná blbost. To si prostě vycucali z prstu. Oni prostě předpokládají, že pokud mají USA s někým deficit, je to nutně kvůli nekalé konkurenci, ne třeba proto, že americké podniky nejsou schopné konkurovat. Nebo že tamní společnost obecně má větší tendenci ke konzumaci, že Američané mají prostředky k tomu spotřebovávat víc, než kolik vyváží. Prostě to nedává vůbec žádný smysl. Politicky to samozřejmě pro Trumpa pořád fungovat může a záleží asi hodně na tom, jaké budou ekonomické dopady.

Měla by Evropa přijmout odvetná opatření? Existují jejich zastánci i odpůrci.

Myslím, že nějaká odveta bude muset nastat. Není politicky, ale vlastně dlouhodobě ani ekonomicky průchozí, aby takový americký krok jen tak prošel. Jedna věc je nějaký okamžitý náklad, který ekonomice cla přinesou. Druhá věc jsou dlouhodobé vztahy mezi státy. A prostě když jeden takovýmto způsobem flagrantně nabourá vztahy budované po desetiletí, vlastně tím i dost jasně signalizuje, jak vážně své partnery bere. Proto si myslím, že nějaká odveta bude muset přijít. Čína už ji oznámila a jsem přesvědčen, že k evropské reakci také dojde. Ostatně EU už reagovala na americká cla na hliník, ocel a auta, která Trump zavedl už dřív.

Jaká odveta by to měla být?

Mluví se i o využití nových, drsnějších možností, což je takzvaný protinátlakový nástroj, Anti-Coercion Instrument. Upřímně si nejsem jistý, jestli bude využit. Myslím, že v EU je to vnímáno tak, že Trump nyní vytvořil ten svůj klasický nátlak a bude následovat vyjednávání. Je ale otázka, jak vážně k němu bude přistupovat, jak bude otevřen tomu, aby případně cla zase snížil. Myslím si, že EU rozhodně nebude reagovat nějak dramaticky. Nejdřív se pokusí, aby se  začínající obchodní válka nerozjela úplně. Čekal bych tedy, že evropská odveta bude spíše uměřená. Každopádně i pro samotná vyjednávání je vhodné, aby EU měla v rukávu další možnosti eskalace. Jít do vyjednávání s tím, že už jste všechny nástroje vyplýtvali, to by vaši pozici jen podrylo.

Komentář Ondřeje Housky

Trump na Česko i celou Evropu uvalil tvrdá cla. Musíme udělat dva kroky, které nám zásadně pomohou

4. 4. 2025 ▪ 4 min. čtení

Trump opakuje, že chce vrátit výrobu zpátky do USA. Je to reálné? Kdybych použil krajní příklad, pokud by se měla výroba triček vrátit z Bangladéše do USA, byla by strašně drahá.

Hodně závisí na ceně, kterou je daný stát za takové kroky ochotný nést. Ekonomicky absolutně nedává smysl, aby se trička vyráběla v USA. U sofistikovanějších průmyslových výrobků do toho vstupuje úvaha, jestli by USA neměly být ochotny nést náklady toho, že věci sice podraží a ekonomicky to nebude dávat smysl, ale půjde o cenu za to, že se USA pokusí vymanit z toho, co vnímají jako nepřípustnou míru závislosti zejména na Číně.

Nesnažil se o toto už předchozí prezident Joe Biden se svou masivní podporou výroby nových technologií? Docela se mu to dařilo, ale Trump to teď rozmetal svými paušálními cly.

To je docela správný popis situace. Čína skutečně ničí průmysl v ostatních částech světa tím, jak cíleně subvencuje vybrané sektory. Reagoval na to Biden a stále otevřeněji se o tom mluví i v EU, že asertivita vůči státnímu čínskému ekonomickému modelu bude muset být vyšší i ze strany unie. Absurdní ale je, že vlastně pod hávem této plus minus racionální úvahy USA dělají to, že uvalí cla i na své v podstatě jediné dlouhodobě pevné spojence. A absolutně nejsou schopny rozlišit, kdo s nimi má v obchodní politice společný zájem.

Takže Evropu čeká nehezká budoucnost mezi dvěma mlýnskými kameny, kdy jeden, USA, se obrní vysokými cly, a druhý, Čína, bude dál zaplavovat náš trh i pomocí nekalé konkurence?

Minimálně střednědobě to je asi nejpravděpodobnější scénář. Je ale také potřeba říct, že Evropská unie není nějaký trpaslík, který si nemůže dovolit prosazovat svoje zájmy. Spolu s Čínou a USA je EU v globálním obchodu jedním z obrů. To neznamená, že konflikt nebude bolestivý, stejně jako bude bolestivý pro USA i Čínu. A ještě víc pro slabší aktéry, zejména rozvojové země. Na rozdíl od většiny ostatních aktérů ale má EU v ruce skutečně velice silné karty. A troufnu si říct, že v obchodní oblasti se s nimi nebude bát hrát, protože to je její doména, v níž má velkou sílu.

Jaké jsou to karty?

Jde o obří sílu evropského trhu, jednoho z nejbohatších na světě, kde žije skoro půl miliardy v průměru velice bohatých lidí. To hraje ve světové ekonomice obrovskou roli. EU má schopnost vyrábět velice efektivně, má velice konkurenceschopné průmyslové podniky. Sice ne ve všech sektorech, ale taková ta běžná představa, že EU je ekonomicky v nějakém nezadržitelném úpadku nebo slabá ve srovnání s Čínou a Amerikou, to je strašně zjednodušující pohled. Pohledem kohokoliv jiného na světě, mimo EU, je zejména v těch obchodních záležitostech unie skutečně obrem. Třeba samotné Německo vyváží skoro stejně jako USA. Ta produkční evropská mašina, zejména v průmyslové oblasti, je skutečně velká. Kde je to slabší, jsou některá nová odvětví nebo služby. Ale nemyslím si, že to nutně znamená, že EU musí čekat špatné časy. Pokud se začne chovat více jako strategický aktér, začne prosazovat své zájmy asertivněji, tak si myslím, že to v dnešní době bude mnohem snazší prodat voličům. Myslím třeba myšlenku, že volný obchod nebude takovou absolutní prioritou, jakou pro EU býval, a že geoekonomické soupeření se stane součástí našich životů.