Ovoce, rajčata, kurníky. Zahrady už nejsou jen okrasa, lidé v nich chtějí sklízet jídlo

Aby zahrada fungovala, musí být pravdivá, říká Ferdinand Leffler, zřejmě nejznámější český zahradní architekt. To znamená nesnažit se našroubovat tuzemskou zahradu do stylů Asie nebo jižní Evropy, ale dát přednost rostlinám a stromům, které v Česku běžně rostou. „Takové zahradě se bude dařit a bude vypadat krásně,“ ujišťuje Leffler. Velkým trendem poslední doby jsou také jedlé zahrady.

Jaký styl zahrad je aktuálně v kurzu?

Je tady sílící trend směrem k soběstačnosti a k užitkové, jedlé zahradě. Ještě před pěti lety to byl okrajový požadavek a teď přicházejí klienti s tím, že chtějí skleník, zeleninové záhony a daleko více ovocných stromů. Řada klientů si pořizuje také kurníky pro slepice. Lidé si užívají pohodové pěstování, těší se, že jim dozrávají rajčátka, salátky a podobně. A baví je vzdělávat i své děti v tom, že na zahradě mají něco, co se dá sníst.

Zahrady přestávají mít jen okrasnou funkci. Také se tu pořád drží silný trend udržitelnosti a přání, že zahrada má být ekologická a že nás netěší, když do ní sypeme velké množství chemie a lijeme příliš vody. Energetická udržitelnost zahrad je dnes absolutní nutnost. Také je tu trend tvořit zahrady čím dál více pobytové, už nikoli jen na koukání jako v 90. letech. Lidé si chtějí udělat oheň, jít si k němu s rodinou sednout, uvařit si venku v zeleni. A hodně se také rozmáhají zahradní sauny, protože lidé chtějí svůj venkovní prostor využívat celoročně, i od listopadu do března. Právě sauny, otužování a ohniště vás do zahrady vytáhnou i v zimě.

Můžete zmínit pár příkladů, jak se dá nahradit chemie?

Spíš bych řekl, že automatické užití zahradní chemie je takový přežitek. Naši dědečkové často měli pocit, že to bez chemických přípravků nejde, ale dnes vidíme, že to jde takřka stoprocentně, pokud tedy pomineme opravdu intenzivní pěstování zeleniny. Rajčata, okurky a některé košťálové zeleniny zkrátka trpí na plísňové choroby a lákají škůdce. Nicméně dnes již na trhu existuje spousta organických přípravků, za všechny budu jmenovat třeba nimbový olej. Ten zafunguje na škůdce takřka plošně. Právě jsem se vrátil z afrického Zanzibaru, kde zahradníci podomácku vyrobený nimbový olej používají prakticky na všechno, na mšice, na slimáky i další škůdce. Co se týče hnojení, dnes je velký a skvělý trend kompostování a využívání maximálního množství organické hmoty, která v zahradě přirozeně je – třeba spadané listí nebo posekaná tráva. Použít se dají i organické zbytky z kuchyně. Ze zahrady by zkrátka neměla žádná organická hmota odcházet. Navíc na zahradách postavených na přírodnějších principech, tedy ne na golfových trávnících, ale na druhově pestrých trvalkových záhonech a přirozených keřích, zase tolik nevnímáte, když tam občas přiletí nějaký ten brouček.

Jaké jsou další výhody přirozených zahrad?

Člověk není nervózní z toho, že mu začne odcházet superdokonale stříhaný živý plot, protože v rámci přírodně založených zahrad tohle ani tolik nevnímáte, je to přirozenost. A ani vám nevadí, když se nějaké květině nedaří, protože ji hned zastoupí jiná. A to je princip, který i já dnes v zahradách razím.

Takže lidé už dnes nechtějí uhlazené, dokonale pravoúhlé zahrady?

Nemohu říct, že by to úplně zmizelo, ale už jich není zas tak moc. Zajímavé je, že když zahradu vymýšlí muž, dost často je to právě ta uhlazená, pravítkově přesná koncepce. A když ji tvoří žena, objeví se ženský element hloubky a citu, v nápadech je více dynamiky, více volné přirozenosti. Dnes se již naštěstí ženský element v zahradách projevuje mnohem více.

A ještě k té udržitelnosti – švédský architekt Bjarke Ingels mluví o hédonistické udržitelnosti, která říká, že když ke své zahradě přistupujete udržitelným principem, tak vám to vrátí, protože je v ní prostě lépe. A je jednodušší na údržbu, tudíž je to pro vás ve finále výhodné.

Co když člověk nechce sterilní golfový trávník, ale ani zarostlou louku, protože si na trávníku chce hrát s dětmi? Existuje kompromis mezi těmito dvěma stavy?

Ano, odborně se tomu říká bylinný trávník. Znamená to, že trávník hystericky nezbavujete všech dvouděložních rostlin, ale necháte jej dorůst do babičkovského trávníku, ve kterém se objeví tu a tam nějaký jetelíček či sedmikráska. Je také dobré si uvědomit, dokdy bude velký trávník děti bavit. Většinou to bývá tak do deseti dvanácti let, pak už jim je zahrada často malá. Takže to už je dobré do ní vysadit stromy a nechat trávník klidně dorůst do bylinného patra. Kobercové trávníky bych obecně nedoporučoval. Jsou extrémně choulostivé a náročné na chemii a vodu. Naopak u toho babičkovského trávníku je postup takový, že vyseju trávník, nechám ho být a pozvu i dvouděložní rostliny, aby se v něm také propagovaly. A sekám maximálně jednou za dvanáct dní, nikoli každý týden.

Zasazením stromu to nekončí. Sadař zachraňuje zanedbané obecní výsadby

29. 4. 2025 ▪ 6 min. čtení

Dá se na zahradu zasadit opravdu vzrostlý strom? A jakou má šanci uchytit se?

Ano, vyplatí se to třeba mladým rodinám, protože prvních deset let života v zahradě s jejich malými dětmi je podle mě nejzásadnějších, žijí v ní opravdu intenzivně. Já se vždy snažím rodině při projektování dát zahradu už aspoň trochu přistíněnou a se stromy. Dnes už se vozí z Německa a Itálie vzrostlé stromy, které mají nějakých pět nebo šest metrů výšky a velkou korunu. Kolikrát přepravujeme dospělé stromy kamionem jako nadměrný náklad, doprovází nás policie a dělá prostor pro průjezd. Takovým stromům je třeba i čtyřicet nebo padesát let. Zpravidla se i v takovém věku uchytí, protože jsou pěstované ve školce se záměrem přesazení, metodou pravidelného otáčení a přesouvání, takže jsou na pohyb zvyklé. Tohle je ale samozřejmě velmi nákladné, pořizovací cena takového stromu se pohybuje i kolem půl milionu korun. Běžně však lidem doporučuji, aby si pořídili strom s obvodem kmínku kolem dvaceti pěti centimetrů s hezky rozvětvenou korunou. A takový strom má vysokou ujímavost.

Máte nějaké praktické tipy na pěstování nově zasazených stromků?

Po výsadbě jim dopřát zálivku a také je nevysazovat do špatně připravené výsadbové jámy. Nejčastější chyba, se kterou se setkávám, je, že lidé do těžší, jílovité půdy vykopou jámu, ve které se drží voda a strom v ní pak často uhnije. V jílovité půdě je třeba strom pěkně drenážovat a také jej vysadit o trochu výš, alespoň třicet centimetrů nad povrch půdy, udělat mu malinký kopeček, aby nebyl utopený v jámě s vodou.

Kolik stojí služby zahradního architekta?

Často se setkáváme s tím, že je klient finančně vyšťavený po stavbě domu a na zahradního architekta mu nezbývají peníze. Pak mu nabídneme alespoň můj kurz a v něm se ukáže, jestli je schopen si zahradu minimálně v základu vymyslet sám, nebo ne.

Pokud je zahrada komplikovaná, umístěná třeba v dramatickém svahu, nebo se na to člověk prostě necítí, je lepší přizvat zahradního architekta. Naše práce bývá složena ze dvou částí – jednou je návrh, tedy vize jako taková včetně vizualizací. Ta konkrétně v mém ateliéru Flera stojí u středně velké zahrady kolem 120 tisíc korun. A za stejné peníze se pak vytváří prováděcí dokumentace, která již do detailu určuje, co kam zasadit a instalovat. A jejím výsledkem je podrobný výkaz výměr, aby bylo možno k realizaci poptat zahradnickou firmu. Tedy dohromady obojí stojí kolem 240 tisíc korun.

Zahrada

Stáhněte si přílohu v PDF

Mají Češi zahradní vkus, nebo chtějí nesmysly?

S Čechy je to úplně v pořádku, nikterak nevybočují za světového měřítka. Naopak jsou nesmírně šikovní. Když je člověk trochu navede, například praktickou přednáškou, workshopem nebo pomocí kurzu, nechají si vysvětlit, že je dobré používat selský rozum našich babiček. Ty si umísťovaly lavičky tam, kde svítí sluníčko tak akorát, stromy sázely do míst, kde dozrávalo ovoce, a cestičky si dláždily tak, aby nešlapaly v blátě. Když tyhle jednoduché principy člověk následuje, neudělá chybu.

Mnoha Čechům už je také jasné, že je dobré používat materiály lokální, které se nemusí vozit přes půl planety, a vysazovat rostliny a stromy, které jsou v dané lokalitě přirozené, protože pak zahrada nebude nikdy ošklivá.

Špatně je jedině to, když lidé sami sebe v dobré víře začnou šroubovat do nějakých trendy stylů, ať už asijských nebo jihoevropských, a chtějí prvky z těchto oblastí zanést do českého prostředí. To většinou nefunguje. Jsme v Čechách, udělejme si zahradu, která bude prosperovat u nás a půjde vstříc našim podmínkám. Jakmile vtiskneme do zahrady pravdivost, bude vypadat skvěle.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zahrada.