Zasazením stromu to nekončí. Sadař zachraňuje zanedbané obecní výsadby

To není země, to je zahrádka, zasní se Rudolf Hrušínský jako filmový doktor Skružný v legendárním snímku Vesničko má středisková, když za volantem obdivuje okolní krajinu. Když však podobně projíždí Českem sadař Jan Kačer, jeho pohled na tuto zahrádku už tak snový není. Podél silnic často vidí mladé stromy zaškrcené kotvící páskou zařezávající se do jejich kůry, ohnuté stromy stržené k zemi uhnilými opěrami, nechráněné kmínky poškozené zvěří, polámané větve, přehuštěné koruny, které nikdo nikdy neprořezal, nebo i stromy, které opomenutou péči nepřežily.

Když mu to čas dovolí, zastaví u cesty a jde si strom prohlédnout zblízka. Často už na první pohled pozná, co stromu chybí a co by mu prospělo, aby mohl zdravě růst. V katastru nemovitostí si dohledá majitele pozemku, kterým je většinou blízká obec, ozve se starostovi a upozorní ho na strádající stromy, případně rovnou nabídne pomoc s jejich ošetřením.

Dříve ještě Kačer takovým stromům věnoval guerillovou péči, když občas viděl, že jsou vydané napospas svému osudu. Dnes už to řeší oficiální cestou a také se snaží šířit v této oblasti osvětu. „Každý, kdo žije v Česku, má pravděpodobně v okolí pěti kilometrů od svého bydliště nějaké zanedbané stromy,“ říká mladý nadšenec z východních Čech, který své povolání grafika částečně vyměnil za prořezávání a výsadbu stromů. Povolit příliš utažený úvazek kmínku nebo zavolat správci pozemku může každý, komu osud volně rostoucích dřevin není lhostejný.

Intuice není dobrý učitel

O svých sadařských začátcích vypráví Kačer s humorem a pokorou: „Po svatbě jsem spolu s manželkou dostal do péče i sad mého tchána, kde byly staré ovocné stromy. Rady z příruček o prořezávání byly často protichůdné a složité, tak jsem se do svého prvního řezu pustil intuitivně,“ přiznává. Na výsledek moc hrdý není, stromům tehdy způsobil rány, kterých dodnes lituje. „Utěšuje mě snad jen to, že sad byl tři roky předtím ošetřen motorovou pilou, takže už zažil i horší zacházení,“ dodává Kačer.

Ze svých chyb se ale poučil a začal se v oboru intenzivně vzdělávat. Velkou inspiraci našel u sadaře Dominika Grohmanna a dalších propagátorů takzvaného extenzivního ovocnářství, které se nezaměřuje na maximalizaci úrody, ale na dlouhověkost a odolnost stromu. Z volnočasového ořezávání a ovocnářského aktivismu se Kačer postupně vypracoval na profesionála na volné noze, v sezoně mezi únorem a dubnem už těžko hledá v diáři volný termín a vloni se také dostal mezi finalisty krajského kola soutěže Živnostník roku.

O zkušenosti a doporučení se dělí s účastníky svých kurzů, ale také s lidmi na sociálních sítích, kde jeho edukační vlákna s příklady z praxe přitahují pozornost sledovatelů a občas také pomohou s nápravou škody, na kterou Kačer upozorní.

Často zdůrazňuje, že výsadbou stromu to nekončí, o stromy je třeba se zvláště v prvních letech starat a počítat se souvisejícími náklady. „Některé obce rády využívají dotační programy pro výsadbu stromů, protože si myslí, že je to nebude stát žádné peníze. Neuvědomují si, že v následujících pěti letech může strom vyžadovat násobně větší investice, než obnášelo jeho vysazení,“ připomíná sadař.

Začít u promyšlené výsadby

Pokazit se dá pochopitelně už výsadba nebo výběr vhodného typu dřeviny pro konkrétní stanoviště. Kačer je proto nejradši, když může zákazníkům poradit i ve chvíli, kdy se rozhodují, jaké stromy na svém pozemku vysadí. „Klíčová je přitom volba podnože. Strom vysazený na semenné podnoži bude větší, takže s ním nejde počítat například pro malou zahradu, kde chcete mít stromů víc. U jiných druhů podnoží je ale zase třeba vědět, že stromy nebudou tak samostatné a budou vyžadovat větší péči,“ radí sadař. Svou roli přitom hraje i nadmořská výška školky, ve které byly sazenice stromků vypěstované. „Pokud je náš pozemek ve vyšších polohách, třeba 560 metrů nad mořem, což už je pro některé ovocné stromy limitní, určitě je lepší brát stromky z výše položené školky,“ dodává.

Ovoce, rajčata, kurníky. Zahrady už nejsou jen okrasa, lidé v nich chtějí sklízet jídlo

29. 4. 2025 ▪ 7 min. čtení

Špatně zvolené stanoviště jde někdy ještě napravit, bezpečné je to ale jen tehdy, dokud je možné strom přesadit bez narušení jeho kořenů, tedy i s hlínou, která je obaluje. Čím je stromek mladší, tím větší má šanci se na novém stanovišti ujmout.

Když se strom vysadí na podzim, nejpozději zjara následujícího roku je třeba provést povýsadbový řez a zredukovat objem koruny, aby mladé a křehké kořeny získaly dostatečnou sílu do první vegetační sezony. V prvních pěti až sedmi letech pak ovocné stromy vyžadují každoroční výchovný řez, který vytvoří požadovaný tvar koruny. Ten pomůže předejít křížení a lámání větví nebo příliš husté koruně. „Výchovný řez je nenáročný a pro strom má zásadní význam. Jen stromy s pevnou korunou mají vyhlídky na dlouhověkost,“ připomíná Kačer.

Pokud se stromy pěstují extenzivním způsobem, vyžadují pak méně náročnou péči, v dospělosti jsou takřka samostatné. Zatímco v otevřené krajině je to jediná volba, u stromů v sadech nebo zahradách se pěstitel může rozhodnout, jaký typ péče zvolí, měl by s tím ale počítat už při volbě odrůdy a podnože. Extenzivně pěstované stromy budou potřebovat víc prostoru a přinesou méně úrody, někdy plodí i ob rok. Intenzivní sadařství zase klade větší nároky na péči a stromy se zpravidla nedožijí vysokého věku.

Zahrada

Stáhněte si přílohu v PDF

Borový mulč k listnatému stromu nepatří

Mladý sadař si někdy všímá i zbytečných chyb, kterým by se pěstitelé stromů mohli snadno vyhnout. Jde například o používání borového mulče. „Kůra z jehličnatých stromů není pro listnaté stromy vhodná, protože prokyseluje půdu, a tím pádem podráží vývoj kořenů a stromek následně neprospívá,“ varuje Kačer.

Škodu mohou napáchat také zapomenuté cedulky a úvazky. „Když sázím strom, tak z něj dám jednoduše všechno rovnou pryč. Vyhnu se pak tomu, že někde dole u kmínku zůstane drátek nebo pásek, který pak zarůstá,“ přidává další radu. Kotvení stromku je obecně důležité jen v prvních dvou nebo třech letech, po jejich uplynutí je lepší kůly odstranit, pokud nejsou nezbytné kvůli ochrannému pletivu. Po čase totiž mohou strom poškozovat, zvláště když uhnijí a začnou kmen místo podpory pokřivovat.

Pozornost je třeba věnovat i zalévání stromů. „Zavlažovací vaky rozhodně nejsou samospásné. Aby stromu prospívaly, musí být promyšlené a nesmí strom zalévat v době, kdy má přirozenou vláhu,“ doporučuje sadař. Jednodušším a mnohdy účinnějším řešením mohou být zálivkové mísy, tedy prohlubně vytvořené kolem stromku už při výsadbě. Strom si díky nim zvykne na to, že voda přichází jen jednou za čas, začne se nořit svými kořeny do větší hloubky a naučí se být soběstačný.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zahrada.