Je známo, že Česko je zemí „nejde to“. Skoro nic se nedá postavit, takřka nic se nedá změnit, téměř s ničím nelze pohnout. Rádi za to nadáváme státu, politikům a byrokracii. Ovšem máme tu skvělý příklad, který prokazuje, že si za to můžeme hlavně sami. A že chování státu je jen reprodukcí zdejšího převažujícího mindsetu.

Na pražském Břevnově se místní postavili stavbě nové školy pro 600 studentů. Kdyby situaci  sledoval z nízké oběžné dráhy ufon, musel by si říci: „Co je tohle za zemi? Všichni tady mluví o nutnosti rozvíjení vzdělanostní ekonomiky, všichni si stěžují, že je málo míst na gymnáziích, a když se má nové gymnázium postavit, začnou organizovat petice proti. Co to tady žije za klauny ?!“

A ufon by měl pravdu. Ještě se dá pochopit, že někdo protestuje proti tomu, aby mu dálniční obchvat vedl těsně za králíkárnou. Nebo že jiný nechce, aby na mezi, kde přišel o panictví, vzniklo úložiště radioaktivního odpadu. Ale bránit výstavbě nové školy s argumentem, že se bude prášit a že přibude aut rodičů, kteří tam budou vozit děti, to je už čistokrevné sobectví, společenská bezohlednost a sebedestruktivní slepota. Kvůli sebemenší, mikroskopické ztrátě komfortu jsou lidé v Česku schopní bránit dokonce i řešení vážného problému, na který budou ve chvíli, až se jejich dítě nedostane na školu, od plic nadávat.

Fenomén NIMBY (Not In My Back Yard – ne na mém dvorku) se prostě v Česku vyvinul do obludných rozměrů. Jak se to přesně stalo? Jedním z důvodů je to, že „společné“ má u nás z dob komunismu příšernou pověst. Lidé přísahají převážně pouze na své privátní mikrovesmírky. Je to částečně pochopitelné, ovšem v důsledcích se z naší země stává soustava izolovaných dvorků, zpoza jejichž plotů není vidět na jakýkoli širší horizont.

NIMBY Otesánek chutě požírá vše, co by mohlo posunout zemi vpřed. Pokud se rychle nenajde někdo, kdo by širší horizont představil jako něco pozitivního, což nemůže udělat nikdo jiný než skutečný politický lídr, sežere tenhle Otesánek nakonec úplně všechno. Včetně těch, kteří ho odporem k čemukoli novému, co se jim bezprostředně nehodí do krámu či spíše do kapsy, tak skvěle živí.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist