Českou energetiku čeká ve 30. letech řízená výroba i spotřeba elektřiny

Energetiku v Česku čeká v příští dekádě zásadní proměna. Z exportní energetiky založené na uhlí a jádru se posune mnohem více k obnovitelným zdrojům. Ty bude jistit plynem, bateriovými úložišti a zároveň řízenou spotřebou. „Jedním z trendů ve 30. letech bude v energetice flexibilita. Na straně výroby i na straně spotřeby, protože vítr nebo slunce ovlivnit nemůžeme. Bude to velká změna, protože jsme byli po desítky let zvyklí uvažovat úplně jinak,“ řekl v rozhovoru Jiří Gavor, energetický expert a jednatel společnosti ENA.

Jak se do budoucna změní instalovaný výkon české energetiky? Momentálně máme 22,9 GW, většinou v uhlí a jádru.

Jistotou pro českou energetiku je, že bude muset fungovat s menším instalovaným výkonem. Je jisté, že se bude snižovat výkon uhelných elektráren (celkem 41 procent instalovaného výkonu – pozn. red.) a nakonec se dostane na nulu. Zda nějakou dobu zůstane jedna nebo dvě uhelky, to už nebude hrát takovou roli.

Které uhelné elektrárny budou poslední?

Poslední by logicky měly být Ledvice, které začaly vyrábět teprve před deseti lety. Jsou zrovna v nejlepším období, mají vychytané provozní problémy a šlapou jako hodinky. Pro řízení přenosové soustavy jsou ale potřeba zdroje i mimo ČEZ. Spíš než na Počerady bych si vsadil na elektrárnu Chvaletice ve východních Čechách. Její poloha je strategická pro předcházení krizovým situacím zavánějícím blackoutem.

Kdy uhlí ve výrobě elektřiny skončí?

Naštěstí to nebude tak rychle, jak se zdálo ještě před dvěma lety. Tehdy to při ceně emisní povolenky 100 eur vypadalo, že první zdroje skončí už v roce 2025. Nyní je cena povolenky nižší, což zvyšuje profitabilitu. Kritický ale bude rok 2027. Bez podpory uhelné zdroje rok 2030 pravděpodobně nepřežijí. Odpovídá to i plánům ČEZ, který chce k tomuto roku s uhlím skončit. Přitom pořád pokrývá 40 procent spotřeby.

Co jaderné zdroje?

Dá se čekat, že stávající bloky ročně budou dále vyrábět kolem 30 terawatthodin. Jejich význam v energetickém mixu bude procentuálně stoupat, ale významněji větší množství elektřiny už nevyrobí. Úspěšná modernizace s navýšením výkonu už proběhla.

Nové jaderné elektrárny nahradí uhlí i v nejoptimističtějším scénáři až po roce 2036. Teď se navíc kvůli stížnosti francouzské energetické firmy EDF začátek přípravy ještě zbrzdil.

Vypadá to na známý evropský scénář, kdy se stavba jaderných zdrojů od začátku prodlužuje a prodražuje. Několik měsíců zpoždění nehraje roli, ale pokud bude prodlení naskakovat, je to nebezpečné. Osobně jsem byl ohledně podpisu smlouvy s korejskou firmou KHNP v tomto roce spíš pesimista.

Abychom probrali tradiční energetický mix úplně celý, musíme ještě zmínit plynové elektrárny.

Ti, kdo řeší stabilitu sítě, by samozřejmě nejraději ztracený výkon v uhlí nahradili plynem v poměru jedna ku jedné. To není reálné, minimálně se ale musí postavit 2000–3000 MW. Jediný větší náhradní zdroj, který je v přípravě dostatečně daleko, je však zatím Mělník. Plynule naskakují u plynu teplárny, jsou to však přírůstky spíše v desítkách megawattů. Česko ovšem stále elektřinu vyváží, i když už to není 15 TWh jako v dobrých letech. Tady se dá pro soběstačnost hodně „brát“. Přesto budeme podle projekcí ČEPS několik let mírným dovozcem elektřiny.

Takže jediné zdroje, které lze rychle postavit, jsou nakonec ty ze slunce a větru? Zatím na ně připadá zhruba pětina vyrobené elektřiny.

Růst obnovitelných zdrojů bude pokračovat (aktuálně je instalovaný výkon necelé 4 GW solárů a asi 350 MW větru – pozn. red). Jak rychle porostou, závisí na tom, jak bude vycházet jejich ekonomika a jak velké finanční impulzy na jejich stavbu vyčleníme. Poslední dva roky byly ve fotovoltaice roční přírůstky kolem 1000 megawattů. Takové tempo se zřejmě nedá udržet, protože začne fungovat kanibalizační efekt a výkupní ceny zelené elektřiny půjdou dolů. Tempo přírůstku u solárů na rodinných domech se pravděpodobně sníží, instalace u firem naopak spíš porostou. Black­out ve Španělsku také zvyšuje tlak na rozvoj akumulace, aby přenosová a distribuční soustava vydržela nové obnovitelné zdroje. Sem míří další investice.

Bude mít Česko v příští dekádě dost elektřiny?

Nedostatek z vlastních zdrojů je v určitých obdobích reálný. Staneme se mírným importérem elektřiny, což není zas taková tragédie. Obecně se dá říct, že se ztratily dvě konkurenční výhody české energetiky – levné uhlí, což ale nebylo dlouhodobě udržitelné, a plyn, kde jsme díky naší poloze byli přepravním bodem pro ruský Gazprom. To se změnilo dramaticky a já rozhodně nečekám, že se význam ruského plynu v Evropě plně obnoví. Jedna lekce stačila. Zároveň si ale nemyslím, že je reálné zbavit se do roku 2027 ruského plynu úplně. Ruský LNG svůj podíl na evropském trhu v posledních letech paradoxně naopak zvyšoval. Neměli bychom se ho úplně zbavovat, protože je to obchodní výhoda pro vyvážení pozice USA nebo Kataru. Pokud budou objemy ruského plynu pro celou Evropu mezi 10 a 30 miliardami kubíků ročně, nepovažoval bych to za závislost.

Co nyní tlačí nahoru cenu silové elektřiny?

Nejdražší závěrné elektrárny jsou pořád plynové a ovlivňují cenu elektřiny nejvíc. Burzovní ceny jsou důležité, protože určují cenu na trhu. I když se většina obchodů odehrává mimo burzu. Paradoxně současné zklidnění mezi USA a Čínou nahrává oživení ekonomiky a může se obnovit také vývoz amerického LNG do Číny. Evropa bude muset americký plyn přeplácet. Pokud se posune válka na Ukrajině ke konci, je také otázka, jak to nakonec bude se sankcemi proti Rusku. Evropa si už zvykla, že se bez ruského plynu v zásadě obejde, jeho navýšení by ale tlačilo ceny dolů.

Plynu je navíc na světě dost.

LNG terminály v Evropě se využívají sotva na 50 procent. Určitě kapacity máme a další se staví. Desítky miliard kubíků zkapalněného plynu v příštích letech vrhnou na světový trh USA, Katar, Austrálie nebo Kanada. Komodita spíše půjde cenově dolů.

Posune se dolů i cena silové elektřiny?

Nyní se pohybujeme v intervalu 80 až 90 eur za megawatthodinu. Do budoucna bych to rozpětí viděl mezi 70 a 100 eury. Nemyslím si, že by cena spadla pod 50 eur.

Nedá se počítat se snížením cen díky stavbě interkonektorů, jak s tím počítá třeba evropský Clean Industrial Deal?

Zatím není hranice s Německem stoprocentně propustná, což Česko handicapuje. České ceny silové elektřiny se oproti německým posouvají v náš neprospěch, protože obnovitelné zdroje v Německu, hlavně když fouká vítr ze Severního moře, jsou levnější. Lepší přenos elektřiny je úkol nejen pro ČEPS, ale i pro provozovatele přenosových soustav v Německu.

Pomiňme teď záporné ceny, což je problém. Na druhou stranu v určitém období může být pro firmy cena elektřiny výrazně nižší než u zajištěných ročních či čtvrtletních kontraktů. Čeká podniky při výrobě řízená spotřeba?

Jedním z trendů ve 30. letech bude v energetice flexibilita. Na straně výroby i na straně spotřeby, protože vítr nebo slunce ovlivnit nemůžeme. Bude to velká změna, protože jsme byli po desítky let zvyklí uvažovat úplně jinak. Čekám, že díky digitalizaci i umělé inteligenci se řízená spotřeba hodně posune. Před deseti lety se posměšně říkalo, že přece nebudeme domácnostem říkat, kdy mají zapnout pračku. Ale tohle už se dobrovolně děje. Výroba fotovoltaik se dá ovlivnit třeba nabíjením elektromobilů v době špičky, ale u provozovatelů přenosové soustavy i tím, že se soláry prostě řízeně vypnou. Pak by ani nemusela mít energetika tak velký instalovaný výkon.

Energetika

Stáhněte si přílohu v PDF

Dají se obnovitelné zdroje v Česku dobře řídit? Aktuální je teď příklad Španělska.

Země v Evropě, jako třeba Norsko nebo Rakousko, které mají dostatek vody pro výrobu elektřiny, mohou být stoprocentně nefosilní. Voda je nejlépe řiditelný obnovitelný zdroj. I při startu ze tmy po blackoutu se vždycky pro rozjezd soustavy počítá na prvním místě s nimi. U slunce a větru je řiditelnost horší. Myslím, že zhruba padesátiprocentní podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny se dá bez problémů zvládnout, zvláště když se kombinují s točivými zdroji, které dodávají soustavě setrvačnost. V případě Česka by bylo dobré vybudovat navíc ještě aspoň jednu přečerpávací elektrárnu. A samozřejmě zvýšit kapacitu akumulace a postavit co nejrobustnější propojení se sousedy, aby bylo možné „sáhnout“ si na levnější elektřinu ve chvíli, kdy je dostupná.

Jakou zkušenost si vzít z blackoutu ve Španělsku?

Ukazuje zranitelnost elektroenergetického systému, pokud se přepálí rozvoj obnovitelných zdrojů a nemyslí se na pojistky. Pokud by měli ve Španělsku dostatek baterek, nemuselo zřejmě k blackoutu dojít.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Energetika.