Boom s velkými bateriemi? Investoři zájem mají, projekty ale nejsou připravené

V Česku se investoři začínají masově zajímat o velká bateriová úložiště. Jejich boom spustila novela energetického zákona známá jako lex OZE III, která od 1. října umožňuje připojování samostatně stojících velkokapacitních baterií do sítě. Do té doby to šlo jen v kombinaci s výrobou elektřiny. „Pozorujeme boom v zájmu investorů o bateriová úložiště, projekty nabírají konkrétních rozměrů, začíná se s jejich konkrétní přípravou. Zájem pořád narůstá, ovšem na reálné budování úložišť si budeme muset ještě ­počkat,“ řekl Radim Gabriš, projektový manažer Fenix Trading, v debatě Hospodářských novin, která se konala v polovině listopadu.

Firma Energ‑Servis má náskok, s přípravou projektů začala již před třemi lety, takže dnes jí běží asi 70 bateriových úložišť. „S akumulací energie pokračujeme dál, v lednu budeme dodávat 200 megawattů asi ve 12 projektech. Ovšem další projekty investoři zatím nemají nachystané, spíš jsou to takové výkřiky. Jsou hnáni vizí krátké návratnosti, ale reálně objednávky a příprava nejsou ve fázi, že by se úložiště dala dodat a zprovoznit do roku 2026,“ upozornil David Dočkal, předseda představenstva Energ‑Servisu, který je nyní členem skupiny ČEZ. Pro ČEZ mimo jiné velké baterie buduje.

„Spíš to cítíme jako marketingový boom, nikoli reálný. Souvisí to i s legislativou, například se změnou ve stavebním zákoně. Navíc banky výrazně zpřísnily a změnily pohled na samostatná bateriová úložiště,“ dodal Dočkal. I to prý investorům otevírá oči, co všechno budou muset dodat pro zdárné financování projektu.

Dočkal proto rozhodně neočekává, že by v Česku vznikla v příštích několika letech několikatisícimegawattová úložiště. „Žádostí o připojení je údajně podáno na desítky tisíc megawattů, což Česko není schopné pojmout technicky, ale hlavně ani potřebou té služby,“ poukazuje Dočkal.

I podle třetího diskutujícího jde spíše o mediální boom než o realitu. „S legislativou jsme na chvostě EU, jde spíše o růst zájmu, než že by byl nárůst v realizaci projektů,“ potvrdil Oliver Garaj, jednatel a ředitel společnosti EVC Group. Česko se stalo jednou z posledních zemí EU, které legislativně výstavbu samostatně stojících velkých baterií umožnily.

Česká technologie je dražší, ale bezpečnější

Jako problém se ukazuje také pořízení střídačů a dalších technologií z Číny, které mohou představovat bezpečnostní hrozbu. „Snažíme se proto dodávat naše řízení a spolupracovat s evropskými dodavateli střídačů,“ ujistil Garaj.

I ve společnosti Fenix Trading měli vždy vizi vytvářet české řešení baterií, ale trh je velmi soustředěný na cenu. „Když potenciálním investorům ukazujeme naše, veskrze česká řešení, všichni to chválí. Ale když přijde řeč na cenu za toto řešení, nebo alternativní z Číny, investor – i tlačen bankou, podmínkami úvěru a vidinou návratnosti – ve většině případů zvolí čínské řešení,“ připustil Gabriš. Cenový rozdíl mezi českou a čínskou technologií může podle jeho slov činit i 30 či 40 procent.

I vývoj ceny baterií je podle Gabrišových slov drastický. Ještě před pár lety se úložiště prodávala za 20 tisíc korun za kilowatthodinu a dnes již akceptovaná cena na trhu činí pět tisíc korun za kilowatthodinu, u větších projektů i méně. „Do takového projektu už projdete jenom s čínskou technologií,“ konstatoval Gabriš.

Podle Garaje je klíčové mít jasnou strategii a legislativní pravidla. „Jak v Evropě, tak v české legislativě nastanou zcela jistě změny. Dále je důležité soustředit se na evropské dodavatele elektroniky a softwaru bateriových úložišť. Bude‑li chtít Evropská unie kybernetickou bezpečnost posunout na vyšší úroveň, bude muset tuto oblast více hlídat a regulovat,“ je přesvědčen Garaj.

Od záměru po realizaci za dva roky

Diskutující hodnotili také aktuální situaci na trhu s velkými bateriemi. Shodli se na tom, že poptávek přichází hodně, ale reálných zakázek jsou jednotky.

„Dodací lhůta samotné technologie je třeba sedm osm měsíců. Celý projekt od záměru po realizaci trvá zhruba dva roky. Všichni mají pocit, že jim teď něco utíká, potřebují rychle objednat nějakou technologii, ale vůbec nemají dokumenty pro to, aby na daném odběrném místě vůbec mohlo bateriové úložiště vzniknout,“ pozastavil se David Dočkal.

Investoři pak posílají zálohy na technologii, která ani není nikde v Česku spuštěná. „Ať si hledají referenční projekty, které již existují, aby se na tu technologii mohli jít podívat a ověřit si, zda má všechny papíry a opravdu už tvoří služby výkonové rovnováhy nebo aspoň obchodní flexibilitu (využití tržních příležitostí vznikajících z odchylek mezi plánovanou a skutečnou výrobou nebo spotřebou energie – pozn. red.),“ poradil Dočkal.

Diskutující varovali také před realizačními firmami, které slibují garantovanou dobu návratnosti investice. „Když někdo slibuje návratnost čtyři roky, je potřeba se nad tím zamyslet, protože garantovat to nejde,“ podotkl Garaj.

Svatý grál bateriových úložišť jsou podle Gabriše služby výkonové rovnováhy, kdy baterie poskytuje službu rezervace nebo aktivace v přenosové soustavě. „Momentálně je to ta nejvýnosnější služba. My ji poskytujeme naší baterií od letošního května. I ta dražší česká technologie se při současných číslech jeví, že by se mohla zaplatit zhruba za tři roky, což je z pohledu investora velmi zajímavé. Ovšem není to nic garantovaného,“ zdůraznil Gabriš.

Partnery debaty jsou společnosti Energ‑Servis, EVC Group a Fenix Trading.