Nestačí se pro AI nadchnout. Potřebujeme infrastrukturu a ochotu dělat chyby, říká expertka

V pardubickém vzdělávacím centru Sféra se čas od času diskutuje o umělé inteligenci. Před dvěma týdny tu přišla řeč třeba na to, jak hledat zdroje pro bakalářskou práci, jestli má smysl platit za prémiovou verzi ChatGPT nebo jak automatizovat rutinní procesy ve firmě. Otázky kladli důchodci, středoškoláci i zájemci z byznysu. Všem odpovídala Daria Hvížďalová, jednatřicetiletá odbornice na AI, která se pohybuje na pomezí výzkumu, byznysu i školství.

Rodačka z Petrohradu žije v Česku už deset let. „Procházím si evolucí přízvuku od ruského přes polský a slovenský a dnes jsem někde na úrovni Ostravy,“ směje se, zatímco mě provádí prostory Sféry v rekonstruovaných Gočárových Automatických mlýnech.

V Pardubicích žije se svým manželem a jednou za čas zde o umělé inteligenci přednáší učitelům i široké veřejnosti. Primárně ale působí v britské neziskové škole 42 London, kde vytváří výukové programy pro programátory, aby se naučili pracovat s generativní umělou inteligencí. Je také ředitelkou MBA programu AI in Business na univerzitě Newton v Praze a ve volném čase spoluzaložila konferenci o dopadu AI na umění, kde se snaží zbourat mýtus, že vezme umělcům práci. V rámci svého oboru tráví hodně času v zahraničí – v létě poletí na prestižní americkou univerzitu MIT, kde spoluvytváří vzdělávací AI kurz pro IT manažery, a nedávno se vrátila z měsíčního pobytu v Jižní Koreji, kde zkoumala, jak tamní školství připravuje děti na život s umělou inteligencí.

Co nejzajímavějšího jste si z Koreje odnesla?

Připadala jsem si tam jako v alternativní verzi Evropy – takové, kde se s umělou inteligencí začalo včas. Korea začala už v roce 2016 masivně investovat do datové infrastruktury, sítí a systémové podpory, o které se u nás teprve začíná mluvit. Uvědomují si, že nemají významné přírodní zdroje, a proto svůj růst staví na vzdělání a know-how. Školní systém je extrémně náročný – studenti tráví hodiny na doučování, aby se dostali na univerzitu. Pro rodiny je to zátěž nejen finanční, ale i psychická. Zajímavé je, že se tam tolik neřeší konkrétní aplikace AI, ale spíš to, jak pro ni vytvořit co nejlepší podmínky. Například když v Koreji založíte start-up zaměřený třeba na využití AI v zemědělství, stát vám poskytne přístup k centralizovaným datovým sadám. Nebo plánují do příštího roku proškolit všechny učitele v zemi, aby dokázali s umělou inteligencí pracovat a začleňovat ji do výuky.