Spor o odměny rozhádal pražské SVJ. Zastal se jej sice Nejvyšší soud, ale za správu nyní platí násobně víc

Za Pyrrhovo vítězství se dá označit spor mezi pražským Společenstvím vlastníků Lounských 803 (SVJ) a jeho bývalým předsedou Lubošem Frantou o odměny za správu domu s necelými třiceti byty. Ač Franta práci prokazatelně odvedl – a to i za cenu, která se běžně za tuto práci platí – bude muset zřejmě obdržené peníze vracet. Kvůli tomu, že odměny formálně neodsouhlasilo shromáždění vlastníků.

Boj s jeho bývalým předsedou se přitom SVJ již výrazně prodražil: v rozhádaném domě nikdo nechce správcovství dělat, a společenství tak muselo najmout externí firmu. Ta si za své služby účtuje několikanásobně víc, než za kolik to dělal dosavadní výbor. A za náklady právníků ve sporu proti svému bývalému vedení navíc zaplatilo nejméně čtvrt milionu korun – o polovinu více, než kolik je předmětem sporu.

Na počátku stálo zdánlivě drobné opomenutí: před deseti lety se původní bytové družstvo v pražských Nuslích transformovalo v nové sdružení vlastníků jednotek. A jeho vedení v čele s Lubošem Frantou, který družstvu předsedal posledních sedm let, až na jednu výjimku pokračovalo dál.

Rozkol v družstvu, které dostavělo domy po zkrachovalém H-Systemu: vedení nás okrádá, říká část poškozených

17. 4. 2025 ▪ 9 min. čtení

Franta za práci pro SVJ pobíral měsíčně pět tisíc korun, jeho zástupkyně Blanka Jílková pak tisícovku – podobně jako předtím ve vedení družstva. Vedli evidenci a účetnictví, zajišťovali běžnou údržbu a opravy, dodávku služeb i odvoz odpadu. Ale také úklid společných částí domu, periodické kontroly i nepřetržitou havarijní službu a řadu dalších činností.

Jménem SVJ sami se sebou uzavřeli dohodu o provedení práce. Bylo to za běžné ceny – odměny za správu jednoho bytu se tehdy i v dalších SVJ a družstvech pohybovaly většinou mezi 200 až 300 korunami měsíčně.

Vrať 170 tisíc

Po třech letech došlo ale k rozkolu, který vyvrcholil tím, že celý výbor v čele s Frantou rezignoval. A sousedé začali řešit, že odměny pro Frantu a Jílkovou nikdy neodsouhlasilo shromáždění vlastníků. Požadovali tedy jejich vrácení – po Frantovi chtěli 170 tisíc, po Jílkové 14 tisíc korun.

Případ došel k soudu, který se jak Jílkové, tak Franty zastal. A to proto, že práci vykonali, jejich odměny byly v účetní závěrce uvedeny a byly zmíněny i v pravidelném výhledu do příštích období. „O tom bylo prokazatelně vyrozuměno shromáždění vlastníků jednotek, které schválilo účetní závěrku,“ uvedl v pravomocném rozhodnutí Městský soud v Praze loni v květnu s tím, že tak v žádném případě nelze mluvit o tom, že by uzavření dohod a pobírání odměny odporovalo zákonu.

SVJ se ale obrátilo na Nejvyšší soud a ten nyní přikázal případ projednat znovu. Naznačil přitom, že by měl Franta obdržených 170 tisíc korun vrátit. A to proto, že chyběl písemný souhlas shromáždění vlastníků s uzavřením smlouvy o poskytování odměn za správu domu (u Jílkové byla suma tak nízká, že se jí Nejvyšší soud nemohl zabývat). Svým rozhodnutím Nejvyšší soud potvrdil zásadu, že členové statutárního orgánu vykonávají svou funkci bezplatně, pokud shromáždění vlastníků nerozhodne jinak.

Nyní pětasedmdesátiletý Franta pochybení připouští. „Když jsme překlápěli družstvo do SVJ, tak se udělala formální chyba a neobnovil se souhlas, který jsem měl jako předseda družstva,“ říká s tím, že už původně ani nechtěl pokračovat, protože v již tehdy rozhádaném domě neměl příliš velkou podporu, ale ostatní členové jej přesvědčili.

„Ta odměna byla přiměřená a nikdo na té schůzi, kdy došlo k transformaci, proti tomu neměl připomínku. Je přece samozřejmé, že nikdo tu práci nebude dělat zdarma,“ vzpomíná další spolumajitel Miloš Stibůrek. Stejně jako Franta již v domě nebydlí; zhruba třetina majitelů se prý kvůli vzájemným neshodám odstěhovala a své byty pronajímá. „Ty náklady na ten spor jsou do výšek, které přesahují pravomoc výboru,“ poukazuje na to, že o částkách přes sto tisíc korun musí rozhodovat shromáždění vlastníků.

Nikdo to už nechce dělat

Městský soud bude nyní muset rozhodnout o sporu znovu, ale již nyní je jasné, že ať nový verdikt dopadne jakkoli, společenství vlastníků kvůli svým vnitřním sporům prodělalo vyšší statisíce korun – a každý člen tedy desítky tisíc. Poté, co Franta v dubnu 2017 rezignoval, mělo problém sehnat někoho, kdo by kandidoval do výboru SVJ, a tak nakonec nezbylo než si najmout profesionální správcovskou firmu, která převzala pravomoci výboru.

Ani s ní se však nebyli lidé z domu schopni příliš shodnout a během posledních pěti let se tak jako správci vystřídaly čtyři firmy, ta poslední má pevnou měsíční odměnu okolo jedenácti tisíc korun. Skutečná suma na správu je ale podle Franty výrazně vyšší. „Řadu věcí, které jsme my dělali zdarma, si navíc účtují hodinovou sazbou,“ poukazuje. Bližší údaje o hospodaření SVJ nejsou k dispozici. Poslední účetní závěrka založená do sbírky listin obchodního rejstříku je za rok 2017, kdy výbor vedl Franta.

Předsedou výboru SVJ byl po Frantovi dva roky Jiří Zouhar. Ten se ale ke sporu a poměrům v domě vyjadřovat nechce. A ani reagovat na to, že nyní za správu domu platí násobek toho, co se platilo Frantovi, a další statisíce již stály náklady na advokáty.

„Bavíte se se mnou zbytečně. Nemám čas zjišťovat, kolik platíme,“ reagoval a odkázal na dalšího souseda, advokáta Martina Jílka, který Frantu nejvíc kritizoval. „To je člověk, který za tím stojí a ví nejvíc,“ dodal. Sám Jílek ani na opakované žádosti o stanovisko a rozhovor nereagoval.