Budoucnost je elektrická. Revoluci však brzdí pomalá infrastruktura

Evropa masivně investuje do obnovitelných zdrojů a směřuje k elektrické budoucnosti. Tento přechod však naráží na kritickou překážku: samotné elektrické sítě nestíhají tempo změn. Nejde přitom jen o technický problém nebo riziko budoucích blackoutů. „Nedostatečná kapacita sítě už dnes odrazuje některé investory. Firmy budující datová centra pro umělou inteligenci jdou raději jinam,“ říká výkonný viceprezident pro energetický management ve společnosti Schneider Electric Frédéric Godemel.

Moderní energetika tak nezávisí jen na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale hlavně na tom, zda na ni budeme mít připravenou infrastrukturu. Fyzickou i digitální. Bez chytrých sítí, flexibilního řízení a strategických investic se přechod k bezemisní budoucnosti zastaví.

Přechod k moderní energetice není pouze otázkou klimatu. Jaké kroky by měly Česká republika a Evropa podniknout, aby zajistily bezpečný, soběstačný a moderní energetický systém?

Spolu s udržitelností musíme v první řadě řešit energetickou bezpečnost. V posledních deseti letech význam této otázky výrazně roste, a to kvůli volatilním cenám plynu, narušením dodávek z geopolitických důvodů a rostoucí globální poptávce po energii. A protože mnoho z těchto faktorů přetrvává, bude otázka energetické bezpečnosti v nadcházejícím období ještě důležitější. Klíčové je, že obnovitelné zdroje, zejména solární energie, neustále zlevňují. Očekáváme, že během deseti let budou až o třetinu levnější než dnes. S rostoucím využitím elektřiny zároveň klesá závislost na vnějších dodavatelích. Čím více energie pochází z obnovitelných zdrojů, tím méně jsme závislí na dovozu.

Samozřejmě záleží na konkrétních podmínkách v jednotlivých zemích. Někde je více slunce, jinde vítr nebo voda. Přesto i v méně slunečných regionech, jako je Belgie nebo Německo, probíhají masivní investice do solární energetiky. Ve spojení s řešeními flexibilního řízení poptávky to pomáhá stabilizovat síť a optimalizovat využití energie během špiček ve výrobě. Díky tomu jsou obnovitelné zdroje spolehlivější a ekonomicky výhodnější po celý rok. Budoucnost je elektrická. Ať už s jadernou energií, nebo bez ní. Klíčové je zbavit se závislosti na dovozu fosilních paliv a stavět na domácích zdrojích.

EU podpoří modernizaci dopravy a energetiky. V Česku půjdou peníze do rychlých vlaků nebo skladování elektřiny

4. 7. 2025 ▪ 3 min. čtení

Je možné mít elektrickou síť bez plynu, který Evropská unie považuje jen za přechodové palivo?

Samozřejmě, je to možné. Vyžaduje to však zajištění stabilního základního zatížení sítě, protože obnovitelné zdroje svou povahou nedodávají elektřinu nepřetržitě. Můžete využít jadernou nebo vodní energii, případně jejich kombinaci. Další možností je větší zaměření na digitalizaci řízení, která dokáže efektivně reagovat na kolísání výroby solárních a větrných elektráren. Technologie se neustále vyvíjejí a solární aplikace i bateriová úložiště se stále více osvědčují jako řešení pro zajištění stabilního základního zatížení. Řada zemí již dnes díky tomu funguje s více než 50procentním podílem obnovitelných zdrojů.

Ve Španělsku byl na konci dubna velký black­out, za hlavního viníka se občas označuje právě vysoký podíl elektřiny z fotovoltaických elektráren. Vidíte to stejně?

Příčina výpadku se již víceméně vyjasnila. Šlo o kombinaci více faktorů, kdy bezprostřední příčinou byla nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou, která způsobila kolaps sítě. Svalovat vinu na solární energii je příliš zjednodušený pohled na věc. Obnovitelné zdroje jsou nezbytné pro dosažení klimatických cílů a snížení závislosti Evropy na fosilních palivech. Hlavní otázkou je, proč digitální systémy nedokázaly problém izolovat na lokální úrovni a ochránit zbytek sítě. Udržet rovnováhu v síti vyžaduje rychlou reakci a řízení poptávky v reálném čase. Tato událost ukazuje, jak moc potřebujeme vybudovat odolnou a moderní infrastrukturu.

Investuje se málo do digitálních technologií pro elektrické sítě?

Na rozdíl od USA sice Evropa a Čína do infrastruktury investovaly relativně hodně, problémem v Evropě je však rychlost realizace projektů. Připojení solární farmy může trvat i sedm let, přitom na splnění klimatických cílů máme už jen pět let, proto si nemůžeme dovolit žádné další zpoždění. Sítě navíc nejsou navrženy na budoucí poptávku, kdy se počítá s výraznou elektrifikací. Nejen v dopravě, ale třeba i pro vytápění. Objevují se i nové oblasti poptávky. Nedostatečná kapacita sítě proto již vede některé společnosti k tomu, že se rozhodly v Evropě raději neinvestovat. Například společnosti, které se zabývají výstavbou datových center pro výpočtové algoritmy umělé inteligence, jdou raději jinam. Přitom AI představuje pro Evropu obrovskou ekonomickou příležitost. Aby ji ale dokázala využít, musí nabídnout spolehlivější energetickou infrastrukturu.

Půjde to vyřešit digitálně, nebo bude třeba investovat i do fyzické infrastruktury?

Je potřeba obojí. Nejrychlejší cestou k dosažení uhlíkové neutrality je koncept Electricity 4.0, tedy propojení digitalizace a elektrifikace. To znamená, že digitální řešení sama o sobě nestačí. Je nutné je vyvážit investicemi do fyzické infrastruktury umožňující elektrifikaci, jako jsou například kabely a elektrárny, ať už obnovitelné, nebo jaderné. Existuje řada dobrých příkladů. Spojené království odstavilo svou poslední uhelnou elektrárnu. Německo a Francie masivně investují do digitalizace pro zvýšení flexibility sítě. Také severské země hodně investovaly. Mnoho zemí včetně Česka má nyní jasný plán přechodu na nízkoemisní energetiku, problémem však zůstává pomalé tempo jeho realizace.

Jaký dopad mají technologie inteligentních sítí na stabilitu?

Hlavním příkladem jsou softwarové nástroje pro pokročilou správu distribuce, označované zkratkou ADMS. Tento systém neustále propočítává a vyrovnává nabídku s poptávkou. Dokáže přesměrovávat toky energie a optimalizovat síť, čímž pomáhá zabraňovat výpadkům. Čím více distribuovaných zdrojů energie jako střešní soláry nebo bateriová úložiště v síti máte, tím složitější je vše řídit. Většina provozovatelů sítí do ADMS již investovala, často v kombinaci s chytrými měřiči.

Je reálné, aby se budoucí sítě s nárůstem poptávky po elektřině vyrovnaly?

Dnes tvoří elektřina zhruba 20 procent spotřeby veškeré energie, v blízké budoucnosti je reálné dosažení až 50procentního podílu. Bude to však vyžadovat značné investice, zejména do digitalizace, síťové infrastruktury a energetické účinnosti budov. Plná elektrifikace je daleko, protože tempo renovací je pomalé. Každý rok se renovují pouze dvě až tři procenta budov. Přesto jsou to investice s návratností. Technologie jako solární panely, nabíječky pro elektromobily nebo opatření ke zvýšení energetické účinnosti budov se obvykle samy zaplatí. Nedávná studie ukázala, že investice do energetických úspor v budovách, továrnách a domácnostech se výrazně vyplácejí. Každý vložený dolar přinese tři až pět dolarů na úsporách.

Jaká opatření kromě solárních panelů mohou zrychlit zvyšování energetické účinnosti budov?

Zásadní je digitalizace. Dělá neviditelné viditelným. Třeba využití senzorů, které detekují přítomnost osob v místnosti a automaticky vypínají klimatizaci nebo topení tam, kde nikdo není. Naše audity často ukazují, že lze jen díky stávající technologii snížit spotřebu energie až o 30 procent během dvou let. Důležitá je celková optimalizace a neustálé přizpůsobování spotřeby aktuálním podmínkám. Další jednoduché opatření je měření spotřeby, které samo o sobě může přinést zhruba desetiprocentní úsporu. V naší české továrně jsme investice do digitalizace a automatizace zahájili v roce 2008, návratnost byla v průměru 2,8 roku.

Schneider Electric byla dvakrát za sebou vyhlášena nejudržitelnější firmou světa. Čím si to vysvětlujete?

Sami děláme to, co doporučujeme ostatním. Dekarbonizujeme naše vlastní provozy a pomáháme s tím i našim zákazníkům, partnerům a dodavatelům. Od roku 2018 pomohla řešení společnosti Schneider Electric ušetřit a zabránit vzniku téměř 700 milionů tun CO₂. V rámci programu Zero Carbon Project jsme také pomohli snížit emise dodavatelů o 40 procent. Hodně zároveň měříme: spotřebu energie, emise CO₂, bezpečnost nebo diverzitu. Používáme digitální nástroje a každoročně si klademe nové cíle. Ještě je ale stále co zlepšovat, například v oblasti prodlužování životnosti výrobků, opravitelnosti a cirkularity.

Text vznikl ve spolupráci se Schneider Electric.