Zlá EU dusí emisními povolenkami evropské hospodářství a ožebračuje domácnosti, nikde jinde takovou hloupost nemají. V realitě je to trochu jinak: k 1. květnu tohoto roku platilo po světě 78 různých mechanismů na zpoplatnění emisí oxidu uhličitého, z toho 43 uhlíkových daní a 35 systémů obchodování s emisemi podobných EU ETS. Ten se vymyká tím, že jako jediný je nadnárodní, ostatní jsou uplatňovány na národní nebo v 33 případech na regionální úrovni. Jako například program California Cap-and-Trade, který pokrývá zhruba 80 procent emisí státu.
Pro srovnání, pod první stupeň EU ETS spadá „jen“ 45 procent emisí Evropské unie.
EU ETS není největším z těchto mechanismů, tím je ten čínský, a mimochodem ani není nejdražším. V současnosti se v jeho rámci obchoduje povolenka neboli tuna CO2 v rozmezí 70–80 eur, zatímco v takové Uruguayi stojí tuna ekvivalentu emisí CO2 (tCO2 e) kolem 160 dolarů. Na opačném spektru pak jsou ceny v desetinách dolaru za tCO2 e, což jsou hodnoty spíše jen symbolické. S tím, že odborná literatura i Světová banka doporučují jako smysluplnou úroveň přibližně odpovídající současné ceně povolenky EU ETS.
Co se dočtete dál
- Které systémy obchodování s emisemi jsou skutečně efektivní.
- Jak se liší aktuální ceny emisí v různých státech.
- Proč jsou dobrovolné uhlíkové kredity sporné.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.