Zlá EU dusí emisními povolenkami evropské hospodářství a ožebračuje domácnosti, nikde jinde takovou hloupost nemají. V realitě je to trochu jinak: k 1. květnu tohoto roku platilo po světě 78 různých mechanismů na zpoplatnění emisí oxidu uhličitého, z toho 43 uhlíkových daní a 35 systémů obchodování s emisemi podobných EU ETS. Ten se vymyká tím, že jako jediný je nadnárodní, ostatní jsou uplatňovány na národní nebo v 33 případech na regionální úrovni. Jako například program California Cap-and-Trade, který pokrývá zhruba 80 procent emisí státu.

Pro srovnání, pod první stupeň EU ETS spadá „jen“ 45 procent emisí Evropské unie.

EU ETS není největším z těchto mechanismů, tím je ten čínský, a mimochodem ani není nejdražším. V současnosti se v jeho rámci obchoduje povolenka neboli tuna CO2 v rozmezí 70–80 eur, zatímco v takové Uruguayi stojí tuna ekvivalentu emisí CO2 (tCO2 e) kolem 160 dolarů. Na opačném spektru pak jsou ceny v desetinách dolaru za tCO2 e, což jsou hodnoty spíše jen symbolické. S tím, že odborná literatura i Světová banka doporučují jako smysluplnou úroveň přibližně odpovídající současné ceně povolenky EU ETS.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Které systémy obchodování s emisemi jsou skutečně efektivní.
  • Jak se liší aktuální ceny emisí v různých státech.
  • Proč jsou dobrovolné uhlíkové kredity sporné.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.