Škola mi začala jít, až když mě začala bavit. A bavit mě začala, až když jsem začal cítit vlastní hlad po poznání. Když jsem začal vnímat bolest z hloubi otázek, na které jsem si sám nedokázal odpovědět. Můj hlad – a následně má láska k přemýšlení – vznikl z útrap. Ze strachu, že jsem na to sám. A z poznání, že to není pravda.

Na základní škole ani v prvním ročníku střední jsem studiem nijak nevynikal. Býval jsem (pod)průměrný žák, hodně trojek, málo jedniček a občas jsem musel bojovat, abych nedostal čtyřku. Škola mě bavila asi jako jídlo ve školní jídelně. Ani na to jsem se netěšil, i to jsem do sebe soukal nevolky, z povinnosti a proto, že jsem neznal nic jiného.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak funguje v dánských školách motivace.
  • Jak Komenského Studnice poznání změní naše myšlení.
  • Jaké otázky by si měli klást učitelé i rodiče.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.