Město má rezervy zejména v infrastruktuře, shodují se Kutnohořané

Od revoluce a zapsání na seznam UNESCO před třiceti lety ušla Kutná Hora dlouhou cestu. Někteří obyvatelé si možná ještě pamatují historické domy v centru podepřené dřevěnými kůly, všudypřítomnou šeď, oprýskané fasády, rozbité chodníky a památky, které už nutně volaly po opravě.

Provinční maloměsto se za dekády změnilo v půvabné místo, které čerpá z cestovního ruchu a jehož romantická zákoutí dnes umisťují na sociální sítě tisíce turistů z celého světa. Kdo v Kutné Hoře žije, nevnímá jen pokrok, ale i slabá místa. Kde vidí silné stránky i rezervy lidé, kteří město spravují, bydlí v něm nebo ho kultivují?

1. Kam by měla Kutná Hora v následujících letech směřovat?

2. Kde vidíte stále nedostatky, slabá místa?

3. Kde je prostor ke zlepšení?

Lukáš Seifert
starosta Kutné Hory

1. Na to, kam by měla Kutná Hora směřovat v následujících dvou dekádách, nejlépe odpoví nově připravovaný strategický plán města, který vychází z ohromného množství dat a datových podkladů. Naším cílem je budovat město krátkých vzdáleností, ve kterém se dobře žije a které tvoříme právě pro občany. Chceme z Kutné Hory rezidenční město, které ale nerezignuje na potřeby průmyslu. Musíme být schopní zajistit kvalitní služby a vytvářet přívětivé podnikatelské prostředí, protože právě tuto roli má město zastávat, nikoli suplovat to, co už patří do tržního hospodářství.

2. Dlouhodobě bojujeme s vnitřním dluhem v oblasti infrastruktury. Kde je ale problém ještě palčivější, jsou školy a podmínky, ve kterých se naše děti vzdělávají. Nicméně podařilo se nám nastartovat tolik potřebné změny, zlepšujeme školní stravování, investice do škol jsou obrovské a stejně tak se zaměřujeme na potřebné a seniory.

3. Chceme, aby se nám v Kutné Hoře dobře žilo. Aby to bylo město, které dýchá, žije. A aby bydlet v Kutné Hoře znamenalo i bydlet na dobré adrese.

Dušan Lapáček
zakladatel a majitel firmy Lepor

1. Z mého pohledu je směřování Kutné Hory historicky dáno. Toto středověké město je nadále předurčeno k rozvoji turistického ruchu včetně nabídky služeb, které s tím souvisí.

Vzhledem k tomu, že naše firma Lepor má rovněž 30 let, stejně jako zápis Kutné Hory na seznam UNESCO, pamatuji si, co vše se od roku 1995 podařilo v krásném, leč tehdy kulturně mrtvém městě nastartovat a uvést v život. Například hudební festival Operní týden (1995), Kutnou Horu magickou (2008), následně celoprázdninový festival Kutnohorské léto (2009) a tak dále. U zrodu výše uvedených i mnoha dalších aktivit Lepor přiložil ruku k dílu a pomohl nejen s propagací, tiskem, grafikou, ale i finančně. Myslím, že se spousta dobrého podařilo – kulturního vyžití je dnes ve městě dostatek, a to nejen pro turisty.

2. Vstupními branami do města jsou pro mnoho návštěvníků obě hlavní nádraží. Jak to vlakové, tak autobusové má dle mě co zlepšovat – chybí prodej rychlého občerstvení, přímá turistická linka k chrámu svaté Barbory, bankomaty i lepší sociální zázemí.

Dále koncentrace supermarketů ve městě ovlivnila ekonomiku a obchodní ruch historického centra Kutné Hory – například Tylova ulice a domy na náměstí U Budíka a U tří pávů nebo zbouraný hotel Černý kůň nejsou dnes dobrou vizitkou.

3. V každém Kutnohořanovi. Ve vzájemné komunikaci místních občanů, podnikatelů a představitelů města. Kutná Hora má svůj genius loci, který by bez umu těch, kteří ve městě žijí, tvoří a vzájemně spolupracují, nebyl tím, čím je. To je dle mě cesta, jak dnes i v budoucnu postupně plnit pomyslnou stříbrnou pokladnici pro lepší život v Kutné Hoře.

Kateřina Špalková
místostarostka Kutné Hory

1. Kutná Hora má před sebou jasný směr. Já se věnuji převážně oblasti sportu, cestovnímu ruchu a kultuře. Zahájili jsme rozsáhlé rekonstrukce městských sportovišť, vytváříme nová, věnujeme se převážně těm, která mohou využívat místní školy k pravidelnému sportování i hodinám tělocviku. Vznikla u nás nová organizace, jejímž cílem není pouze správa sportovišť jako takových, ale především rozvoj pohybu napříč generacemi.

Postupnými kroky chceme dosáhnout toho, aby se pohyb stal přirozenou součástí každodenního života všech věkových kategorií.

2. Rezervy stále vidíme v infrastruktuře, která byla dlouhá léta zanedbávaná – od komunikací až po městské nemovitosti. Jejich obnovu či rekonstrukci jsme sice odstartovali ve velkém, ale čeká nás ještě mnoho práce. Významným tématem zůstává také doprava, a to nejen automobilová. Daří se nám vyjednávat o rekonstrukci vlakového i autobusového nádraží, což je krok, který vnímám jako klíčový pro další rozvoj města.

3. Prostor ke zlepšení stále vidím třeba v nedostatku ubytovacích kapacit. V dalších letech bych se chtěla soustředit i na aktivity, které podporují udržitelný turismus, to je výzva, na kterou jsme se dosud příliš nesoustředili.

Josef Kremla
historik a kurátor v Českém muzeu stříbra

1. Kutná Hora letos slaví 30 let od zápisu na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Za těch 30 let se zde povedlo mnohdy až neuvěřitelné množství práce na záchraně architektonického dědictví, včetně značné části „obyčejných“ domů v historickém centru. Členství v takto prestižní společnosti přináší pochopitelně řadu benefitů v čele s výraznou turistikou. A ta na oplátku zcela nemilosrdně odhaluje bolavá místa našeho města.

2. Parkování – zahraniční turisté přijedou obvykle vlakem (zapojení města do PID byl skvělý počin), ale domácí, případně ti ze sousedních měst, používají většinou své automobily. Město stále ještě nemá vybudovaný systém záchytných parkovišť, za posledních 10 let nevznikla jediná nová parkovací plocha. Co to přináší, si asi dokáže každý představit.

Ubytování – je jasné, že Kutná Hora profituje, ale zároveň i trpí blízkostí Prahy. Dnes ta cesta trvá hodinu, takže se z nás stalo město na jednodenní výlet. Na druhou stranu představa (podnikatelé prominou), že by zde chtěl někdo ubytovat zájezd nebo školní výlet? Neřešitelné.

Kultura v Kutné Hoře – „šílené“. Kdyby se někdo pokusil sepsat nabídku kulturních aktivit, co se tady dělo třeba jen přes prázdniny, tak má práci na několik dní. „Domorodci“ sice stále remcají, že se tu nic neděje, ale ta porce výstav, přednášek, koncertů, divadelních představení, nočních prohlídek památek… – to je něco neuvěřitelného. A ta nabídka je velice pestrá po celý rok. Aktuálně mám srovnání s jarními Českými Budějovicemi, kde je v březnu otevřené vlastně pouze muzeum. Zatímco u nás se o návštěvníka celoročně, obrazně řečeno, perou dvě velká krajská muzea, dvě farnosti, tři organizace zřizované městem, několik soukromých muzeí a řada jednorázových akcí, mnohdy již s letitou tradicí.

3. Co bych si pro naše město přál? Jedno velké záchytné parkoviště dole pod městem, aby návštěvníci proudili přes celé město k chrámu sv. Barbory a zase zpět, což by pomohlo k oživení řady obchůdků, a ideálně zákaz vjezdu do větší části centra. Funguje to jinde, musí to fungovat i u nás. Ale stav, že si zaparkuji na náměstí, abych si došel pro kafe do kelímku, mi přijde neadekvátní. Uznávám ale, že to celé vidím ze své úzké perspektivy a že jiné spoluobčany trápí třeba úplně jiné problémy – doktoři, silnice, málo supermarketů, kriminalita. Ale stejně se tu máme nádherně.

Denisa Sýkorová
external affairs executive ve Philip Morris ČR

1. Kutná Hora, která je často vnímána jen jako cíl turistů, by i podle současných představitelů města měla směřovat k městu, ve kterém se především žije dobře jeho obyvatelům. To znamená například zajištění dostatku míst v kvalitních školách různých úrovní, dostupného bydlení, pracovních příležitostí, přístup k vyžití ve volném čase nebo pestrou gastronomii. Tyto oblasti vnímám minimálně jako dostatečné, navíc se neustále zlepšují a vyvíjejí a to nahrává také kvalitě služeb.

Kutná Hora

Stáhněte si přílohu v PDF

2. Slabinou je doprava, a to ani ne tak četnost spojů a dostupnost, jako spíše podoba hlavního vlakového nádraží v Sedlci a autobusového nádraží v centru města. I přes časté diskuse jsem zatím konkrétní výsledky nezaznamenala.

3. Jako Kutnohoračka vidím jeden smutný trend. Mnoho malých provozoven a krámků přímo v centru města nevydrží, zavírají, a tak je tu mnoho nebytových prostor dlouhodobě nevyužitých. Tomu pak odpovídá často i samotný stav těchto domů, které chátrají. I když je pro každého určitě pohodlnější zajet si autem k velkému obchodnímu centru, mám ráda malé obchůdky, které provozují místní a které tu nejsou jen pro turistický ruch, ale i pro občany Kutné Hory. Přitom v takových místech se nemusí jen prodávat, mohou to být například řemeslné dílny se skutečnou ukázkou poctivé lidské práce, prodejny, výrobny nebo opravny. Některé první vlaštovky tu jsou, a to hlavně co se týká řemeslných pekáren, čokoládoven nebo přípravy kávy. Určitě bych byla pro to, aby se ve městě už neotvíral další supermarket.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Kutná Hora.