Kutná Hora – město dvou katedrál srovnatelné jen se středověkou Paříží

Už při pohledu na mapu je vidět, že je Kutná Hora výjimečná. Její půdorys netvoří geometricky souměrná síť ulic kolem pravoúhlého náměstí, jako je tomu například v Kolíně, Čáslavi a dalších městech, která se zakládala za vlády Přemysla Otakara II. Kutná Hora totiž nebyla založená, ale rostla spontánně, jako montánní, tedy hornické město.

„Její půdorys vznikal v několika fázích podle toho, jak se zástavba postupně vyvíjela,“ říká Aleš Pospíšil, historik umění, památkář a zároveň autor několika publikací o tomto starobylém středočeském městě, který zde profesně působí 25 let. Kutnohorský půdorys tedy místo pravidelné šachovnice připomíná spíše nepřehlednou, spletitou změť uliček a náměstí, která vznikala s ohledem na dobývání a zpracování stříbrné rudy ve středověku.

Prakticky vše v Kutné Hoře bylo ovlivněno hornictvím, stříbro se zde aktivně těžilo od 13. do 16. století. Jádro Kutné Hory je masivně poddolované, což se projevovalo na statice staveb. I proto stavitelé velké a významné objekty posadili na skalní lavici, která se rozprostírala na jižním okraji města.

„To je další charakteristický znak Kutné Hory – všechny důležité stavby jako Vlašský dvůr, arciděkanství, kostel svatého Jakuba, Hrádek, jezuitská kolej a chrám svaté Barbory jsou umístěné de facto v jedné obloukové linii, to vše uvidíte v celistvém panoramatu od říčky Vrchlice,“ popisuje Pospíšil. Přehledné panorama, kde se vedle sebe řadí nejvýznamnější památky města, bylo oblíbené například u vedutistů, tedy novověkých malířů měst a scenerií.

Kutná Hora je výjimečná i architektonickou kvalitou památek, v tomto ohledu je srovnatelná ze všech českých měst prakticky jenom s Prahou. „Blízkost obou měst i skutečnost, že Kutná Hora byla v minulosti pokladnicí Českého království, způsobily vzájemné výměny nejvýznamnějších umělců své doby,“ vysvětluje Pospíšil.

Hned dvě katedrály kousek od sebe

Kutné Hoře se říká také město dvou katedrál. To díky chrámu svaté Barbory, na kterém se podílel i královský stavitel Benedikt Ried, a katedrále Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci, kterou na počátku 18. století přestavěl ve stylu barokní gotiky Jan Blažej Santini‑Aichel.

„Jsou to dvě stavby katedrálního typu na dohled od sebe, což je srovnatelné jen se středověkou Paříží,“ podtrhuje Pospíšil. Přitom stavební typ katedrály představoval v dějinách architektury vrchol, kterého lidstvo dosáhlo technickou vyspělostí, uměleckým cítěním a náboženskou vírou. To dokazuje, jak významné společenství v tehdejší Kutné Hoře působilo.

Oproti tomu toto město mělo namále v období socialistické éry. „Objevili jsme archivní zprávu z roku 1966, která mířila k rukám nejvyšších komunistických funkcionářů. Píše se v ní, že historickému jádru města hrozí zánik mimořádných kulturních a ekonomických hodnot. Kutná Hora byla odborníky pokládána za stavebně nejvíce ohrožené město v Československu,“ parafrázuje Pospíšil znění zprávy tehdejších památkářů. Naráželi tím na fakt, že se začalo ozývat poddolování města vzniklé po těžbě stříbra, se kterým se Kutná Hora potýkala dlouho a vyřešila jej až pozdější rozsáhlá sanace podzemí. Ještě v roce 2012 se však několik metrů od morového sloupu propadlo důlní dílo.

Do oprav šlo až pět miliard korun

Zásadní byl pro město stříbra rok 1995, kdy historické jádro s chrámem svaté Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci byly zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Díky tomu se nejen zvedl cestovní ruch, ale především to znamenalo, že se do památek a jejich důkladné obnovy začalo masivně investovat.

Celkově se podařilo obnovit až dvě stovky měšťanských domů, obě již zmíněné katedrály a z jezuitské koleje, která sloužila vojenské posádce, se stala galerie moderního umění.

„Na základě dostupných informací jsme odhadli, že od roku 1995 se do obnovy historického jádra investovaly přibližně čtyři miliardy korun z veřejných prostředků. Ale částka nezahrnuje soukromé investice do měšťanských domů, což může být další miliarda nebo i více,“ vypočítává Pospíšil.

Obnovou dlažeb prošlo až třicet ulic a několik náměstí, což má prý vždy velmi pozitivní dopad na podobu města. „V ulici se může objevit několik opravených fasád, ale když se vymění asfaltový povrch za dlažbu, historický výraz i technické fungování jsou hned úplně jiné,“ je přesvědčen Pospíšil.

Zvýšení zájmu turistů se aktuálně projevuje tím, že sedlecká kostnice od října přechází na časové úseky, takzvané time sloty, které si návštěvníci volí již při koupi vstupenky. Správce objektu, kterým je Římskokatolická farnost Kutná Hora – Sedlec, se tím snaží předejít přetížení prostoru turisty v nejexponovanější časy. V roce 2019 se totiž návštěvnost kostnice přiblížila k hranici půl milionu návštěvníků ročně, což je podle Pospíšila na takový typ objektu neúnosné.

Historik však oceňuje, že sama kutnohorská radnice má speciální oddělení a fond na regeneraci památek, kam každý rok posílá dva miliony korun z rozpočtu a který je určený na obnovu historických objektů pro soukromé vlastníky a církve.

Stejně pozitivně funguje Nadace Kutná Hora – památka UNESCO, která se věnuje prezentaci památkových hodnot města a edukaci pro všechny věkové skupiny, od základních škol po širokou veřejnost, v rámci tematických kurzů v Dačického domě.

„Velkým minusem je však nedostatečná legislativa a absence dokumentů, které by město chránily před developerskými projekty, jež se zde v posledních letech velmi rozmáhají,“ upozorňuje Pospíšil.

V 90. letech přišel Philip Morris

Devadesátá léta však byla pro Kutnou Horu zásadní i z dalšího důvodu a tím je příchod tabákové společnosti Philip Morris. Cigarety se v Kutné Hoře vyráběly už v 19. století, ovšem v roce 1992 Philip Morris International vstoupil většinovým podílem do kutnohorského státního podniku Tabák a převzal také výrobní závod, takzvanou kutnohorskou Tabačku.

„Za čtvrtstoletí mojí spolupráce s Philip Morris ČR konstatuji, že se společnost o svůj majetek stará příkladně. Patřilo k zásadním rozhodnutím, že když fabriku v 90. letech převzali, z konventní budovy udělali sídlo mana­gementu, nikoli výrobní prostor, jak do té doby fungoval,“ vzpomíná Pospíšil. Také má v živé paměti, jak firma přišla s otázkou obnovy střešních krytin na památkově chráněných budovách v areálu. „A já jim na základě historických podkladů tam, kde byl do té doby plech, stanovil břidlicovou krytinu, což je jedna z nejdražších. Nebo v případě Santiniho hodinové věže uměle patinovanou měď z Finska. A oni bez jakýchkoliv licitací nechali pokrýt budovu konventu 2,3 tisíce metrů břidlicové krytiny a na věž přišla třikrát dražší měď,“ říká s povděkem Pospíšil.

Počítačová hra láká turisty

V současnosti se však objevil nový impulz, který vedl k prudkému vzestupu zájmu o toto město. Jde o turismus spojený s počítačovou hrou Kingdom Come: Deliverance II. Děj pokračování tohoto oblíbeného RPG ze středověku je totiž zasazen mimo jiné právě do Kutné Hory.

„Například hradu Trosky, kde příběh začíná, se také několikanásobně zvýšila návštěvnost. A tady v Kutné Hoře tipuji, že návštěvníků přijíždí o 20 procent více. Podle mých informací měly některé kutnohorské památky po vydání hry podobnou návštěvnost jako v období před koronavirovou pandemií,“ kvituje historik Pospíšil, který pro společnost Warhorse Studios v rámci vývoje hry připravoval podklady k vybraným objektům v Kutné Hoře a Sedlci.

Budoucnost vody

Stáhněte si přílohu v PDF

Sedlecká katedrála je neprávem opomíjená

Nejnavštěvovanější památkou Kutné Hory je slavný pozdně gotický chrám svaté Barbory, který se stal symbolem města. Mezi turisticky velmi oblíbená místa patří také již zmíněná sedlecká kostnice, která láká svým unikátním interiérem dekorovaným lidskými kostmi.

Ovšem podle kunsthistorika Pospíšila jsou v Kutné Hoře i jiné stavby, které stojí za to vidět, ale turisté je často minou. Jednou z nich je katedrála v Sedlci, respektive kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Jde o pětilodní baziliku katedrálního typu vzdálenou asi dva kilometry severovýchodně od středu města, která je rovněž pod ochranou UNESCO. Sedlecká katedrála stojí dnes mimo dění i proto, že byla několik desetiletí uzavřena, následně probíhala obnova a veřejnosti se otevřela až v roce 2009.

„Stojí ve stínu kostnice i ostatních památek Kutné Hory. Ovšem je to výjimečná architektura například proto, že jde o jednu z prvních staveb s katedrálním půdorysem v této části Evropy. A také proto, že rekonstrukce chrámu patří k prvotinám v díle architekta Jana Blažeje Santiniho‑Aichela, který patří ke stěžejním tvůrcům středoevropského baroka,“ doporučuje Aleš Pospíšil.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Kutná Hora.