Ještě dříve, než se rozrostl v kutnohorské Sedlci tabákový závod, býval tu cisterciácký klášter. Ten se roku 1882 proměnil na centrum tabákové výroby v Čechách. Zakladatelem byl pravděpodobně Filip, hrabě Kolowrat Krakovský, nejvyšší zemský úředník v Čechách. „Ten v letech 1768–1769 krátce poté, co koupil jeníkovské panství, nechal postavit nový zámek, kde zřídil ‚státní továrnu na tabák‘. V roce 1812 byla přemístěna do Sedlce,“ upřesňuje Kateřina Vavrušková z Českého muzea stříbra v Kutné Hoře.
Na počátku 19. století byla sláva kutnohorského stříbra dávno pryč. „Kutná Hora byla v této době městem drobných řemeslníků, jedinou větší manufakturou byla Breuerova kartounka, tedy první regionální ‚továrna‘ na barevný potisk látek (modrotisk). Zřízení tabákové továrny tak přineslo opravdu výrazné oživení pracovního trhu a částečně i příliv nových obyvatel,“ říká Josef Kremla z Českého muzea stříbra v Kutné Hoře a doplňuje, že další větší továrny vznikaly ve městě až kolem poloviny 19. století.
Výroba se postupně rozšiřovala, nechala vzniknout novým budovám a položila základ rozlehlému areálu, v němž svého času pracovalo až 2700 zaměstnanců, převážně z Kutné Hory.
„Továrna se stala nejvýznamnějším celostátním dodavatelem tabákových produktů. I proto se ústředí Československého tabákového průmyslu umístilo po roce 1948 do Kutné Hory. Ostatní továrny se té kutnohorské podřizovaly. Zároveň zaměstnávala opravdu mimořádné množství žen, které měly uplatnění přece jen dost omezené,“ uvádí Josef Kremla.
Sociální zázemí i rozvoj zaměstnanců
Tabáková továrna byla už od počátku vzniku poměrně progresivní a zakládala si na dostatečném zázemí pro dělníky. V 19. století už byla sociální péče ve výrobně na vysoké úrovni. „V roce 1887 byla zřízena tovární kuchyň, kam chodívalo dělnictvo na odpolední polévky. V roce 1892 byl postaven dům pro ekonoma a úředního sluhu,“ říká Vavrušková s tím, že o dva roky později vznikly v závodu i parní a vanové lázně. V roce 1901 se otevřela dokonce dělnická knihovna.
Myslelo se ale i na zdraví zaměstnanců. „V roce 1924 byl založen Tovární fond nemocenský a péče‑léčebný. Přímo v továrně sídlila Nemocenská pojišťovna, která měla vlastní ordinační síň i se zubní lékařkou a později s praktickým lékařem,“ upřesňuje Vavrušková, která dodává, že vznikly i takzvané Dělnické kolonie. Řídil je nemocenský ústav a každoročně vysílal slabé či nemocné děti pojištěnců do dětských kolonií a ozdravoven. „A to převážně na náklad nemocenského ústavu,“ uvádí Vavrušková.
Od 90. let 19. století dostávali své odškodnění i invalidé, od roku 1909 měli pracovníci nárok na starobní důchod a o rok později mohli zaměstnanci uplatňovat také nárok na placenou dovolenou. „Podporu zasílala tabáková režie dále školám a jeslím. V poválečné bytové nouzi vystavělo Ústřední ředitelství pro sedlecké zaměstnance v roce 1928 tovární obytný dům pro 20 partají,“ dodává Vavrušková.
Cigarety se začaly v tabačce vyrábět v roce 1882, zprvu ručně, poté strojově. Ještě ve svém 100. výročí trvání v roce 1912 slavila tabáková továrna velký národohospodářský úspěch, zaměstnávala 2117 dělníků, kteří vyráběli 311 milionů cigaret ročně. Velký rozmach pozastavila až první světová válka, kdy většina mužů narukovala a práci zastávaly pouze ženy.
„Mnohdy se dělnice masově zúčastňovaly různých demonstrací, většinou proti zdražení. Jedna z největších byla v červenci 1918, kdy spolu se zaměstnanci továrny na obuv stávkovaly proti snižování dávek chleba a vývozu brambor z okresu,“ vypráví Vavrušková.
Kouření chmele a bukového listí
Během války pocítili válečná omezení i samotní kuřáci, když byl do cigaret přidáván chmel a do dýmkového tabáku bukové listí. V roce 1915 dostávali přednostně kuřivo vojáci a horníci, čímž rychle rostla poptávka u civilního obyvatelstva. „Není proto divu, že se po válce obnovila opět výroba šňupavých tabáků. V meziválečném období se produkce opět rozjíždí. Zavádějí se nové stroje, tentokrát vyrobené na domácí půdě, například firmou Škoda Plzeň,“ popisuje vývoj Vavrušková.
Velké změny pro tabákovou továrnu nastaly v roce 1938 po obsazení Sudet. Všechny pohraniční tabákové továrny zabrala německá říše, což si vynutilo zvýšení výroby v Sedlci. Posílili ji jak zaměstnanci tabákové režie, tak také pracovníci finanční a celní správy z těchto oblastí. „V roce 1941 končí téměř po 100 letech výroba doutníků. Téhož roku byl zaveden přídělový systém,“ líčí Vavrušková.
Během okupace byla řada továren poškozena nebo zničena. Tabákové výrobky se staly nedostatkovým zbožím, což vedlo k rozšíření černého trhu. Cigarety často nahrazovaly platidlo. „Po roce 1948 ovlivnila politická situace i tabákový průmysl. Došlo ke znárodnění a skončilo období takzvané tabákové režie – monopolu řízeného ministerstvem financí,“ říká Vavrušková.
S rozvojem technologií se měnila i výroba cigaret. V roce 1963 se tak kuřáci konečně dočkali i cigaret s filtrem, které se v kutnohorském závodě začaly vyrábět. Jejich obliba raketově rostla a už v roce 1971 tvořila více než polovinu celkové produkce závodu.
„Jejich výroba si vyžádala zavedení nových technologií a nákup zahraničních strojů. Krátké, dlouhé a „king size“ cigarety s filtrem tvořily na začátku 70. let už převážnou část výroby. Známé bezfiltrové ‚startky‘, které byly určené pouze pro český a slovenský trh, vytlačily postupně filtrové ‚klejky‘,“ vzpomíná Vavrušková.
Ačkoliv cigarety Clea představovaly hlavní produkt sedlecké továrny, symbolem prestiže se postupně stávaly Sparty v „tvrdém obalu“, které se svou chutí podobaly západním typům cigaret. Tyto dvě značky tvořily dohromady v roce 1985 přibližně 85 procent veškeré produkce. Ve stejném roce je posílila i další populární značka Petra.
Stáhněte si přílohu v PDF
Druhá největší zahraniční investice
Po sametové revoluci se majetkové poměry závodu změnily a v roce 1992 získala areál nadnárodní společnost Philip Morris International (PMI). Nákup akcií a investice přesahující 420 milionů dolarů představovaly druhou největší zahraniční investici v 90. letech v Československu a zároveň největší americkou ve střední Evropě.
Tradiční výroba cigaret však dnes ustupuje bezdýmným alternativám. V červnu 2023 oznámili generální ředitel PMI Jacek Olczak a prezident pro Evropu Massimo Andolina záměr investovat zhruba miliardu korun do modernizace kutnohorského závodu a nasměrovat jej k výrobě bezdýmných produktů.
Konkrétní podoba byla představena v lednu 2025: plán na rozšíření závodu o výrobu nikotinových sáčků a vybudování laboratoří pro zajištění nejvyšších standardů kvality.
„Letos probíhá první fáze projektu s využitím 40 milionů dolarů na instalaci nových linek a infrastruktury. Produkce nikotinových sáčků pro komerční prodej by měla začít na začátku roku 2026,“ říká člen představenstva Philip Morris ČR a ředitel závodu v Kutné Hoře Serhan Kilic. V roce 2026 se má výroba zdvojnásobit. Celková investice tak dosáhne v letech 2025–2026 80 milionů dolarů.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Kutná Hora.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
