Lidé tu chtějí bydlet. Kutná Hora musí řešit byty a dopravu, říká její architekt

Do Kutné Hory dojíždí ze severních Čech, sám pochází z Roudnice nad Labem, kde také působil jako městský architekt, než se této role před pěti lety chopil právě ve středočeském „stříbrném městě“.

Petr Janoš pozoruje, jak se z Kutné Hory postupně stává součást širšího prstence okolí Prahy, tedy perspektivní sídelní lokalita. „Zóna vyhledávaných měst kolem hlavního města se stále rozšiřuje a Kutná Hora do ní začíná spadat, takže přitahuje investory,“ všímá si městský architekt.

Zpočátku na to město nebylo připravené a u prvních větších developerských projektů podle něj nedokázalo uhájit veřejné zájmy dostatečně. „Bojovali jsme o každý strom, abychom přesvědčili investora, že místo parkovacích míst tam má být i nějaká zeleň,“ popisuje Janoš. Dnes už má ale Kutná Hora zpracované zásady pro spolupráci s investory. Ti také městu přispívají podle stanovených koeficientů na rozvoj veřejné infrastruktury.

Současnou a plánovanou bytovou výstavbu už Janoš hodnotí jako povedenou a investice do bydlení považuje pro rozvoj města za klíčové, podobně jako zlepšení dopravní infrastruktury a udržení života i v památkově chráněné zóně historického centra města.

V Kutné Hoře jste se v roce 2020 stal prvním městským architektem, předtím jste ale na stejné pozici pracoval v Roudnici nad Labem. Co jste ze své předchozí zkušenosti mohl přenést do Kutné Hory a co jste naopak musel budovat od začátku?

Práce městského architekta je vždycky založena na spolupráci s vedením města i úřadem jako takovým. A musím přiznat, že na mém předchozím působišti to nebylo úplně zaběhnuté, spolupráce s některými odbory příliš nefungovala. Ani na politické úrovni tam nebyl konsenzus, že město chce a potřebuje svého architekta. Oproti tomu v Kutné Hoře to bylo nastaveno od začátku velice dobře.

Větší česká města už většinou svého městského architekta mají, často je to ale první generace, která svým způsobem tuto pozici definuje. Jak byste roli městského architekta charakterizoval vy?

Městský architekt by měl koordinovat rozvoj a strategické záměry města v oblasti urbanismu tak, aby se v nich dala udržet dlouhodobější linie. V Kutné Hoře teď například připravujeme nový strategický plán a mým úkolem je zajistit vzájemný soulad s územním plánem, aby oba dokumenty měly udržitelnou vizi. Politické vedení radnice se většinou obměňuje, ale městský architekt by měl být na těchto změnách nezávislý, aby zajistil kontinuitu nejdůležitějším záměrům, které město posouvají.

Když jste nastoupil, město zrovna přijalo nový územní plán, takže mnohé záměry už byly dané. Jaký byl potom váš manévrovací prostor a možnost přinášet do plánování něco nového?

Územní plán Kutné Hory byl v době mého nástupu už projednaný a schválený, v té fázi už nebylo možné ho měnit. Ale v rámci výběrového řízení na městského architekta jsme jako kandidáti dostali za úkol ho zhodnotit a připomínkovat.

Jaké vysvědčení jste mu dal?

Poukázal jsem na některé jeho nedostatky, které se nyní už bohužel projevují v praxi. Z urbanistického hlediska totiž není moc progresivní a hlavně není nastaven proinvestičně. Nejsou v něm stanoveny transformační zóny, které by umožňovaly proměnu například průmyslových lokalit na obytné. V některých plochách chybí výškové regulativy, což je zrovna v Kutné Hoře poměrně velký problém, protože celkové panorama města může být negativně ovlivněno i budovami, které nejsou přímo v památkové rezervaci. Celkově si myslím, že zpracovatel k tomu přistupoval jako ke tvorbě územního plánu pro jakékoliv libovolné město a nezohlednil v něm specifika Kutné Hory jako památky UNESCO.

Od zapsání Kutné Hory na seznam světového dědictví UNESCO letos uplynulo třicet let. Jak se tu z vašeho pohledu daří skloubit péči o historické památky se snahou o moderní výstavbu?

Památková péče je v Kutné Hoře příkladná. Na putovní výstavě, která se k tomuto jubileu instaluje na různých veřejných místech, je názorně vidět, jak se za těch třicet let město proměnilo. Budovy, které byly v devadesátých letech v žalostném, v podstatě havarijním stavu, se podařilo ukázkově obnovit. Zároveň bych ocenil, že ve většině případů tu není přístup památkové péče příliš rigidní, umožňuje například půdní vestavby, ve kterých mohou žít lidé. Centrum si díky tomu zachovává historický ráz a zároveň je živé.

Obnova památek, do kterých město v poslední době investovalo, se podle mě velmi vydařila. Jednalo se například o rekonstrukci Vlašského dvora, Sankturinovského domu nebo ještě dříve Dačického domu.

Jak byste popsal obyvatele Kutné Hory a jak nad nimi jako architekt přemýšlíte?

V rámci přípravy strategického plánu jsme si nechali zpracovat analýzu, ze které vyplynulo, že obyvatelstvo Kutné Hory se hodně obměňuje. V porovnání s jinými městy je tu každoročně výrazný odliv a zároveň příliv obyvatel, řádově jsou to stovky až tisíce lidí, což je u dvacetitisícového města vysoké číslo. Mladí lidé pochopitelně odcházejí za studiem nebo za prací a rodiny se sem zase stěhují, protože Kutná Hora už začíná spadat do širší oblasti, ze které se dá dojíždět do práce do Prahy. Není to sice ten užší prstenec kolem hlavního města, ale pořád je to pro dojíždění docela příznivé. Navíc jsou tu i zajímavé pracovní příležitosti díky působení firmy Philip Morris, takže někteří zaměstnanci sem naopak dojíždějí z Prahy.

Na složení a život obyvatel má velký vliv právě doprava. Jak ji v Kutné Hoře hodnotíte?

Ukazuje se, že pohyb uvnitř města tvoří v Kutné Hoře 80 procent veškeré dopravy v pohybu, což je v porovnání s jinými městy hodně. Jsou to lidé, kteří vozí děti do školy, jezdí do práce nebo do města na úřady. Tranzitní doprava je tu minimální, protože hlavní komunikace je odsunutá mimo město.

Je tu ale složitá topografie a ta příliš nenahrává cyklistice, takže tu není moc široká síť cyklostezek. Sednout ve městě na kolo a někam si dojet je v Kutné Hoře zatím obtížné. Lidé v produktivním věku jezdí bohužel převážně autem, přestože i městská hromadná doprava se v posledních letech dost zlepšila. Od každého rychlíku jezdí autobusy do centra, k nemocnici nebo k průmyslové zóně na Karlov. Já sám tyto spoje rád využívám, ale potkávám v nich spíše turisty, studenty a seniory.

V Kutné Hoře se také připravuje rekonstrukce hlavního vlakového nádraží a elektrifikace trati do stanice Kutná Hora – město. Co všechno s touto proměnou souvisí?

Už několik desetiletí se tu plánuje takzvaný Kutnohorský oblouk, který by měl zajistit přímé vlakové spojení mezi zastávkou Kutná Hora – město a Prahou. Město kromě toho připravuje investice do rekonstrukce obou nádraží. U hlavního nádraží vznikne na Malínské straně odstavné parkoviště, před nádražím potom malý autobusový terminál. Cyklostezku kolem Vrchlice chceme prodloužit až k hlavnímu nádraží a zpříjemnit i přístup pro chodce, takže k vlaku se pak lidé snadno dostanou nejen autem, ale i autobusem, pěšky nebo na kole.

Budoucnost vody

Stáhněte si přílohu v PDF

Také u nádraží Kutná Hora – město vznikne autobusový terminál a postupně se sem přesunou spoje ze současného autobusového nádraží, které není na vyhovujícím místě.

Proměny města je někdy náročné plánovat společně s jeho obyvateli. Jaký přístup se vám osvědčil v oblasti participace a komunikace?

Při rozhodování o velkých investicích a konkrétních záměrech je možné přizvat veřejnost až ve fázi, kdy je k čemu se vyjadřovat. Takže nejdřív musíme dát architektonické studie dohromady, aby dávaly smysl v souladu se směrem, kterým se město rozvíjí. Pak ale vždycky proběhne veřejná prezentace a konzultace s občany.

V nedávné době jsme takto například připravovali obnovu sportovního hřiště ve čtvrti Hlouška a veřejnost k tomu měla velmi relevantní připomínky, které jsme později zapracovali do realizace projektu.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Kutná Hora.