Fondy už dávno nejsou jen pro bohaté. Češi se ale pořád drží spořicích účtů

Lidé v Česku mají na účtech uloženy stovky miliard korun. Přestože poslední roky ukázaly, jak rychle mohou úspory ztrácet svou hodnotu, velká část domácností stále váhá s investováním. „Dlouho tu přetrvávala představa, že fondy jsou jen pro bohaté. To už ale dávno neplatí,“ říká Petr Čížek, spoluzakladatel a předseda představenstva Investiky. Firmy, která letos slaví deset let existence a patří mezi největší nezávislé investiční společnosti na českém trhu. Spravuje více než 32 miliard korun, působí v pěti zemích Evropy a její fondy využívá přes 100 tisíc klientů.

Před deseti lety přitom byla situace odlišná. Trhu dominoval zahraniční kapitál a pro drobné investory nebyla dostupná jednoduchá cesta, jak se do fondů zapojit. Jak se od té doby proměnilo investiční prostředí v Česku a jaké chyby dělají drobní investoři nejčastěji? Nejen o tom mluví Petr Čížek v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Investika letos slaví deset let. Co vás v roce 2015 vedlo k založení fondu a jak těžké bylo tehdy na českém trhu přesvědčit první investory?

V roce 2008 jsme s bratrem realizovali velkou nemovitostní transakci se španělskou Telefónicou a bylo patrné, že o podobné příležitosti mají zájem i domácí investoři, jen pro ně tehdy neexistovala platforma. Trhu dominoval zahraniční kapitál a lokální peníze hrály spíš okrajovou roli. Inspirovali jsme se i Německem, kde domácnosti drží v nemovitostech výrazně víc prostředků než Češi, a čekali jsme, že se tento trend prosadí i u nás. Proto jsme se rozhodli ještě s kolegou Milanem Růžičkou založit investiční společnost, což byla podle tehdejší legislativy jediná cesta. Zakládali jsme úplně nový subjekt bez historie a nabízeli vizi, že až získáme kapitál, nakoupíme první nemovitosti a začneme je spravovat. Přenést tuto představu na investory nebylo snadné. Proto jsme od začátku chtěli nabídnout produkt maximálně srozumitelný a stabilní. Nemovitosti tuto roli dokonale splňovaly.

Jak se podle vás změnil přístup Čechů k investování v posledních deseti letech? Liší se v tom různé generace nebo skupiny investorů?

Ten posun je obrovský. Kolem roku 2015 lidé prakticky neměli velkou motivaci řešit, jak své peníze zhodnotit, a často přetrvával názor, že investování je jen pro bohaté. Dnes už je situace jiná. Úspory ztrácejí hodnotu, důchodový systém se zpomaluje a lidé cítí, že se musí spoléhat sami na sebe. Vidíme i generační posun. Mladí začínají investovat dříve než jejich rodiče, což je skvělý trend. Pokud někdo začne s pravidelnými menšími částkami hned na začátku produktivního života, může si postupně vybudovat solidní rezervu. Rozdíly jsou i mezi skupinami investorů. Ženy bývají konzervativnější a disciplinovanější, muži častěji volí dynamičtější přístup a vyšší míru rizika. Z nadhledu ale pořád platí, že nejčastější chyby jsou podobné. Lidé začínají investovat příliš pozdě, nedodržují investiční horizont a málo diverzifikují. Nejdůležitější je mít jasně stanovený cíl a podle něj volit produkty i strategii.

Češi ale zároveň stále drží rekordní objemy peněz na účtech. Jak si tento postoj vysvětlujete a jaká jsou s ním spojená rizika?

Je to hodně zakořeněné v mentalitě. Dříve, pokud chtěl člověk mít víc peněz, jedinou cestou bylo šetřit na výdajích. Investiční produkty nebyly dostupné, a tak se lidé naučili vnímat spoření jako hlavní cestu k bohatnutí. Tento vzorec se přenesl i do dalších generací, proto Češi dodnes drží velké objemy peněz na účtech. Problém je v tom, že takové úspory postupně ztrácejí hodnotu. Za posledních třicet let jsme měli několikrát období, kdy ceny rostly dvouciferným tempem, a podobné výkyvy se budou opakovat i v budoucnu. Proto je důležité, aby část prostředků byla zainvestovaná. Různé typy investic na to reagují jinak. Krátkodobě mohou fungovat peněžní trhy. U dlouhodobějších investic je ale potřeba hledat nástroje, které dokážou na inflaci reagovat samy od sebe. Typickým příkladem jsou reality. Většina nájemních smluv má takzvanou inflační doložku, a když inflace stoupne, zvýší se i nájemné. Pro investora je to jednoduchý způsob, jak zajistit, aby jeho peníze neztrácely na hodnotě.

Navíc to není jen problém jednotlivců, ale celé ekonomiky. Od pandemie český HDP roste pomaleji než průměr EU a hlavní brzdou je právě slabá spotřeba domácností. Češi mají v bankách a v hotovosti zhruba o 1,2 bilionu korun více, než je v Evropě běžné. Přitom každé dodatečné procento výnosu na těchto úsporách by domácnostem přineslo kolem 12 miliard korun ročně. To už je částka, která má nezanedbatelný vliv na celou ekonomiku.

Za svou historii si vaše fondy prošly covidem, energetickou krizí, vysokými úrokovými sazbami i inflací. Který z těchto momentů byl pro vás z hlediska řízení fondu nejnáročnější?

Nejnáročnější období pro nás byl jednoznačně covid. A to nejen kvůli tomu, že zasáhl celý trh, ale hlavně proto, že to byla úplně nová zkušenost. Když to srovnám s jinými krizemi, třeba vysoká inflace nebo prudký růst úrokových sazeb, tyto situace jsou nepříjemné, ale v investičním světě se s nimi počítá. Dá se s nimi pracovat, protože víte, jakým směrem působí. Vyšší sazby zdražují financování, inflace snižuje kupní sílu, energetická krize zvedá náklady. I když jsou to vážné věci, dokážete si k nim vytvořit scénáře a připravit se na ně. U covidu nikdo netušil, co přijde dál. V našem případě se potvrdilo, že klíčem je mít dostatečně diverzifikované a stabilní portfolio. To je podle mě hlavní poučení. Investor by měl počítat s tím, že krize přicházejí v různých podobách a odolnost portfolia je důležitější než snaha je předvídat.

Co považujete v současné době za největší výzvy, které by mohly investory a trhy v příštích letech potkat?

Když se podívám na to, co nás může v příštích letech nejvíc ohrozit, tak určitě geopolitika. Vidíme to na obchodních válkách, clech a bariérách, které dokážou zásadně ovlivnit fungování ekonomik i firem. Druhým velkým tématem je Evropa, která je v řadě ohledů slabší než jiné regiony. Zejména v růstu nebo v technologickém pokroku a to ji činí zranitelnější. A pak je tu nárůst populismu. Politická rozhodnutí, která se přijímají pod tlakem voleb a krátkodobých emocí, mají čím dál větší vliv na trhy i na samotné investory. A nesmíme zapomínat ani na inflaci. Poslední roky jsme ji zažili velmi výrazně, ale není to něco, co by z ekonomiky zmizelo. V různých intenzitách se k nám opakovaně vrací a vždycky znamená tlak na hodnotu peněz i na chování investorů. Proto ji považuji za jedno z největších dlouhodobých rizik.

Začátečníci často tápou, jak se v investování zorientovat. Na co by si měli dát pozor a od čeho by se měli odrazit při stavbě svého prvního portfolia?

Nejdůležitější je začít u sebe. Člověk si musí říct, proč vlastně investuje. Jestli chce mít rezervu na horší časy, spořit dětem nebo si tvořit prostředky na důchod. To pak určí i investiční horizont a ochotu přijímat riziko. Druhá věc je diverzifikace. Neznamená to mít dvacet různých fondů, ale postavit si portfolio z několika pilířů, které se navzájem doplňují. Mít část stabilní a konzervativní a také část dynamičtější s vyšším výnosovým potenciálem. A třetí rada, pokud investor začíná, je důležité, aby rozuměl produktům, do kterých dává peníze. Není nutné mít složité struktury, mnohem lepší je vybrat si pár nástrojů, které jsou srozumitelné a odpovídají zvolenému cíli. To je podle mě cesta, jak si portfolio sestavit tak, aby dávalo smysl.

Jaké jsou vaše plány do budoucna a kam chcete Investiku posunout v příštích letech?

Naší ambicí je dál růst, ale vždycky tak, abychom doručovali investorům to, co od nás očekávají, tedy stabilní výsledky a produkty, které jsou jednoduché a srozumitelné. Od začátku jsme stavěli na tom, že investice musí být pro lidi pochopitelné. To zůstane i do budoucna.

Díváme se přitom na dva hlavní směry. Jednak je to geografická expanze. Již dnes působíme v pěti zemích, ale prostor pro další růst v Evropě rozhodně je. Druhým směrem je rozšiřování produktové nabídky. Chceme, aby si u nás investor mohl vybrat z portfolia nástrojů, které dávají smysl v různých situacích. Dnes zvažujeme i zlato, které právě v obdobích politické nestability historicky dobře drží hodnotu. Zároveň sledujeme moderní technologie a kryptoměny. Ne jako hlavní pilíř, ale zvažujeme, zda v malé, rozumně omezené míře mohou dávat smysl i pro běžného investora. Vždy to ale musí být v kontextu celého portfolia a s důrazem na dlouhodobou stabilitu. Naším cílem není mít nejširší nabídku produktů. Cílem je, aby i běžný investor rozuměl tomu, co kupuje, a měl jistotu, že mu to dlouhodobě pomůže chránit a zhodnocovat jeho peníze.

Text vznikl ve spolupráci se společností Investika.