Nižší likvidita, větší výnosy. Jak investovat do private equity fondů?

Investice do firem neobchodovaných na burze jsou stále dostupnější a oblíbenější. Zatímco ještě před pár lety byly doménou velkých institucionálních hráčů, dnes díky proměnám trhu mohou se soukromým kapitálem obchodovat i drobní investoři. „Přichází doba, kdy tato třída aktiv může patřit do diverzifikovaných portfolií téměř každého investora,“ řekl v úvodu debaty Hospodářských novin o investicích do private equity Filip Savi, partner investiční skupiny Emun.

Jde ovšem spíše o ty, kteří mají dost volných peněz na investice a mohou si dovolit je diverzifikovat i do jiných aktiv, než jsou jen klasické akcie a dluhopisy. Private equity v takovém portfoliu představují méně likvidní složku, která v delším časovém horizontu slibuje vyšší výnosy.

„Když chcete prodat akcii a není zrovna nějaká velká panika, je to možné udělat rychle. Prodat soukromou firmu ale opravdu trvá měsíce nebo roky čili nemůžete počítat s tím, že z toho vystoupíte v krátkém časovém horizontu,“ uvedl jako jeden z limitů private equity fondů Martin Cakl, portfolio manažer J&T Investiční společnosti.

Kapitál zamknutý na deset let

Princip fondů soukromého kapitálu spočívá v tom, že manažerský tým získá od investorů peníze, za které nakoupí soukromé společnosti a během následujících let zvyšuje jejich tržní hodnotu, aby je pak mohl se ziskem prodat. Z toho vyplývá základní charakteristika této třídy aktiv, kterou je dlouhodobost. „V prvních čtyřech letech vám fond nezhodnotí vůbec nic a teprve třeba v pátém, šestém nebo sedmém roce začne generovat velké výnosy,“ vysvětlil Matěj Kumstýř, správce aktiv společnosti RSJ Investments.

Proto jsou standardní investiční struktury v private equity uzavřené a obvykle trvají deset až dvanáct let. Díky postupné demokratizaci a větší dostupnosti pro širší okruh investorů se ale začínají objevovat i takzvané semilikvidní fondy, které jsou flexibilnější. „V semilikvidním fondu investor pouze nakoupí podílové listy a po pár letech je může relativně jednoduše prodat,“ vysvětlil v debatě Savi s tím, že zájem o tento typ fondů momentálně velmi rychle roste.

Popularitu si získávají i takzvané sekundární aukce. Na nich si investor může koupit podíl na fondu, který už má několik let za sebou, a zkrátit tím investiční horizont. Tyto hybridní strategie jsou ale pochopitelně kompromisem, který jde proti maximalizaci výnosů.

Nesázet jen na jednoho koně

Podle účastníků debaty má soukromý investiční trh ve střední Evropě značný potenciál, a to i díky tomu, že zde oproti Spojeným státům není tak velká tradice obchodování na burze. „Páteří ekonomiky u nás i v okolních zemích jsou malé a střední podniky. Když si evropský investor chce vytvořit portfolio, logicky investuje do toho, co má kolem sebe, což jsou soukromé firmy,“ popsal situaci Kumstýř.

Podíl private equity fondů ale roste celosvětově. „Momentálně jich je kolem 24 tisíc, před deseti lety to byla zhruba polovina,“ upřesnil Savi. S rostoucím počtem fondů se rozvíjí také jejich konsolidace, větší manažeři kupují ty menší a vytvářejí investiční domy, které pak těží z lepšího přístupu k financování a nabízejí širší spektrum investičních strategií.

Tím, co investory na fondech soukromého kapitálu nejvíc láká, je jejich výkonnost. Vyšší výnosy private equity oproti veřejnému trhu potvrzuje řada amerických studií, které uvádějí rozdíl dvou až tří procentních bodů. „V základním scénáři se bavíme o 13‑ až 15procentních výnosech,“ upřesnil Kumstýř a objasnil také, proč to tak je: „Manažeři private equity fondů koupí nějakou společnost a mají na pět let klid. Nejsou pod drobnohledem akcionářů a mohou ji lépe transformovat a následně prodat za vyšší cenu.“

Z tohoto důvodu jsou také investice do private equity stabilnější než akciové trhy, které reagují na denní a kvartální výkyvy. „Zdaleka nezažívají takové extrémy, jaké vidíme na burzách kvůli různým náladám nebo geopolitice. U investic do private equity jsou tyto výkyvy vyhlazovány právě jejich dlouhodobostí,“ vysvětlil Kumstýř.

U dlouhodobých investic se nevyplatí panikařit kvůli aktuální situaci na trhu, rizikovost je lepší vyvažovat diverzifikací portfolia, tedy kombinací různých fondů, manažerů i strategií. „Investor by měl investovat do více fondů, určitě ne jen do jednoho. Když na dostizích vsadíte na jednoho koně, může doběhnout a vyhrát, ale také může klopýtnout, spadnout nebo mít prostě špatný den a nedoběhnout první,“ poznamenal Kumstýř. Podobně funguje kombinace různých investičních fondů, která má větší šance přinést uspokojivé výnosy než sázka na jednoho manažera a jeden fond.

Sestavení diverzifikovaného portfolia z různých fondů může investor svěřit expertnímu týmu velkého investičního domu, nebo se pokusit vybrat si fondy sám. V takovém případě ale musí počítat s tím, že do uzavřených private equity fondů není pro soukromé investory snadné se dostat a vyžaduje to disponovat velkým kapitálem.

Podle Saviho je to také otázka aktivního nebo pasivního přístupu k investování. „Pokud chcete věnovat hodně vašeho času postavení aktivně spravovaného akciového portfolia, možná v pětiletém horizontu porazíte trh. Pokud tomu ale tolik času věnovat nechcete, je lepší to nechat profesionálům,“ doporučuje expert.

Partnerem debaty je společnost Emun.