Tiché víno, svatý grál české politiky. Proč politici stále brání jeho nulovou spotřební daň, která nahrává dovozcům místo českým vinařům

K tradičním symbolům české země, jako je svatováclavská koruna, královské žezlo a královské jablko, se zcela zjevně řadí i tiché víno. Jinak se totiž nedá vysvětlit, proč s ním každá vláda zachází, jako by šlo o národní klenot nedozírné hodnoty, jehož sláva hvězd se dotýká, a hlavně se jej nedotýkají daňová omezení. A ta, která náhodou na stranu tichého vína v minulosti zjevně omylem padla, musí zmizet zpět do propadliště dějin.

Je zkrátka záhadou, proč se na tiché víno vztahuje daňová výjimka ve spotřební dani, která ostatní druhy alkoholu včetně šumivého vína neminula. Stejně tak se jen těžko vysvětluje, proč se s novou vládou vrací do hry uplatnění daňového zvýhodnění tichého vína jako daru, což – pravděpodobně také čirým omylem – zrušila v konsolidačním balíčku předchozí vláda Petra Fialy, která, jak jinak, měla tiché víno rovněž v až nábožné úctě. Jistě, je možné vysvětlení, že řada ministrů bývalé i současné vlády je z Moravy. Nicméně to by bylo až příliš jednoduché.