OKD končí jako těžař. Zůstanou po něm alespoň peníze na útlum

Uhlí bylo více než sto let nejdůležitější surovinou, na niž se české země mohly spolehnout. Vedle štěrku a písků využitelných pro domácí stavebnictví jde fakticky o jedinou komoditu, v níž mělo Česko ve světových statistikách nějaký význam. Pokud tedy nepůjdeme hluboko do středověku, kdy Kutná Hora byla hlavním světovým centrem těžby stříbra.

Každopádně platí, že černé i hnědé uhlí ekonomicky nakoply rozjezd těžkého průmyslu v Česku, protože představovaly zdroj levné energie. A na rozdíl od zemního plynu a ropy se nemuselo dovážet. Naopak, po desítky let patřilo k významným položkám tuzemského exportu. Jako ředitel pobočky tehdejšího zahraničního podniku Metalimex v Německu ostatně začínal v 80. letech i miliardář Petr Paukner, majitel holdingu Carbounion, jenž stále patří k hlavním obchodníkům s uhlím. Ten loni HN řekl, že podle jeho názoru skončí uhlí jako „rozumný“ byznys do roku 2027. Ukončení těžby na Karvinsku do tohoto termínu plně zapadá.

OKD jako firma ale nezmizí. Počítá s tím, že bude upravovat uhlí, které doveze. A že bude rozvíjet i energetické a developerské projekty, které s uhlím nesouvisí.