Olympiáda v Česku – nápad jako Brno

Opakuje se to každé dva roky. Do čtvrtka před olympijskými hrami se v médiích řeší medailové šance. V pátek slušivost národních kostýmů. Nu a v sobotu takové to lehčí téma na víkend – jestli se olympiády vyplatí ekonomicky. Miliardy od daňových poplatníků jsou v takové chvíli jen podružnost.

Dotázaní ekonomové musí pokaždé zopakovat, že podle dat svět stále ještě čeká na první olympiádu, která by se byznysově vyplatila (nejrentabilnější byly hry v Los Angeles 1984, coby jediný kandidát nemusely nic slibovat). A že se pořádají nehledě na náklady, buď aby si autokrat upevnil pozici (Soči, Peking), nebo aby se zvýšil zájem o destinaci. Ten se ale musí vždy uměle sečíst za desítky let po olympiádě, a navíc do toho nespravedlivě započíst i celkový růst turismu (který by byl i bez této akce), aby se čísla výnosů alespoň přiblížila na dohled nákladům. Do oficiálních nákladů se navíc často „zapomene“ započítat spousta nákladů na infrastrukturu – s odůvodněním, že by se musela postavit stejně, a není tak „olympijským“ nákladem.

Rozhovor

Nepotřebuju trefit investiční homerun, říká Patrik Eliáš. Jak si drží životní standard a probouzí v dětech hlad po úspěchu?

16. 2. 2026 ▪ 17 min. čtení

Na tento sobotní ekonomický report pak v neděli tradičně reagují čeští politici v diskusních pořadech, že bychom měli uspořádat olympiádu i v Praze. Nejinak letos. Snad s odůvodněním, že by se konečně zastavěla pole kolem stanice metra Letňany, jejíž kuriózní fotografie s orajícími traktory pravidelně oblétávají svět. Praha ale zvýšit povědomí u mezinárodních turistů nepotřebuje, turistický nápor nezvládá již dnes. Měříme-li olympijský výnos jako turismus – nikoli celkový, nýbrž hrami přidaný –, dávala by smysl olympiáda snad jen v Brně. Aby v něm občas nějaký turista na chvíli vystoupil během přesunu z Prahy do Vídně.

Sláva nerovná se peníze. Finanční realita olympijských medailistů z menších sportů je dost tvrdá

12. 2. 2026 ▪ 6 min. čtení

Letošní novinkou se pak stalo volání z ODS po uspořádání nikoli letních, nýbrž zimních her 2038. Když se nepostavil stadion pro Sáblíkovou, teď by se nově v Letňanech mohl postavit pro Jílka. A radovala by se i EU, její dotace na sjezdovku ve středočeském Monínci by konečně našly smysl. Ekonomický smysl ale nehledejme a za příští hry zůstaňme vděčni cizím daním. Na pořádání je třeba olympijské heslo upravit – „není nutné vyhrát, ale ani se zúčastnit“.