Dobrý nákup je jen začátek. Skutečná hodnota firmy se buduje až během jejího vlastnictví, říká Jan Brávek z Jet Investment

Private equity se po několika letech silného růstu dostává do fáze, kdy se více než kdy dříve ukazuje rozdíl mezi schopnostmi kapitál získávat a efektivně jej spravovat. Vyšší náklady financování a zpomalené exity kladou větší důraz na schopnost fondů vytvářet hodnotu přímo ve firmách, nikoli jen těžit z finančnětržního prostředí. „Cena kapitálu je vyšší než dříve, ale to je normální součást cyklu. Private equity je dlouhodobý byznys. Firmy často projdou během našeho vlastnictví několika fázemi ekonomiky,“ říká Jan Brávek, obchodní ředitel z investiční skupiny Jet Investment.

V rozhovoru vysvětluje, jak se proměnila vyjednávací pozice fondů po přehřátých letech, zda jsou dnešní valuace firem realistické a co rozhoduje o tom, jestli se investice skutečně promění v úspěšný exit, jakým byl například prodej společnosti Rockfin.

V posledních letech skončila éra mimořádně levného financování, jak podle vás tato změna ovlivnila fungování private equity fondů?

Cena kapitálu je dnes vyšší než před několika lety, což je přirozená součást ekonomického cyklu. V určitém ohledu to má vliv na fungování trhu private equity, zejména při získávání nového kapitálu v západní Evropě a ve Spojených státech. Tam byl sektor historicky postaven především na institucionálním kapitálu a ten v období levných peněz výrazně narostl. Dnes se část portfoliových firem neprodává tak snadno, což zpomaluje návrat kapitálu investorům a tím celý investiční cyklus. V některých případech se proto mění i struktura investorů a kapitál se posouvá směrem k širšímu spektru, včetně retailu.

Střední Evropa má jiný vývoj. Private equity zde nevznikalo na institucionálních financích, ale především na kapitálu individuálních investorů a family offices. I proto považuji lokální vývoj v současné chvíli za zdravější, protože nebyl postaven na přebytku levných peněz, ale na postupném budování kapitálu. Naše private equity trhy mají růst teprve před sebou.

Změnila se v současném prostředí vyjednávací pozice fondů vůči prodávajícím?

Určitě se změnila oproti období let 2021 až 2023. Tehdy byla mezi očekáváním prodávajících a ochotou kupujících zaplatit výrazná mezera. Dnes jsou si obě strany podstatně blíž. Z pohledu kupujících je prostředí příznivější a kvalitním transakcím jsme blíž než před dvěma nebo třemi lety. Neznamená to ale, že by někdo měl jednoznačně navrch. Cílem není vyhrát vyjednávání, ale uzavřít oboustranně dobrý obchod, zvlášť pokud zakladatelé ve firmě zůstávají a spolupráce pokračuje několik let.

Považujete současné prostředí za investičně atraktivní, a je cena tím hlavním faktorem, který rozhoduje o úspěšnosti investice?

Současné prostředí považuji za dobré pro investování, ale vyžaduje disciplinovaný přístup, ostatně jako v každém jiném období. Nákupní cena samozřejmě hraje podstatnou roli, protože tu už po uzavření transakce nikdy nezměníte. Zároveň ale samotná cena nestačí. Stejně důležité je, jaký máte s firmou plán a jaký vidíte její investiční potenciál. Pokud dokážete firmu strategicky posunout, rozšířit její působení nebo zefektivnit její fungování, může dávat smysl i vyšší vstupní ocenění. Nákup je totiž jen začátek celého příběhu, skutečná hodnota vzniká až během následujících let práce s firmou.

Můžete to ilustrovat na konkrétním příkladu, například investici do společnosti Rockfin, která byla jedním z vašich nejviditelnějších exitů v předchozím roce?

Rockfin je dobrý příklad toho, že důležitý není jen vstupní okamžik, ale především to, co se s firmou děje během vlastnictví. V době, kdy jsme do společnosti vstupovali, byl sektor energetiky podinvestovaný, zároveň ale strukturálně rostoucí. Rockfin byl přítomen v řadě významných energetických projektů a měl dobré technologické know‑how. Během našeho působení se trh dál vyvíjel a firma toho dokázala využít. Rozšířila výrobu, otevřela nové závody v Polsku a výrazně posílila kapacity. Za dva roky přibylo zhruba 700 zaměstnanců a společnost se dostala do jiné velikostní kategorie. Tržby se zhruba ztrojnásobily na 230 milionů eur a EBITDA vzrostla ještě výrazněji.

Analýza

Dubaj zažívá vystřízlivění. Kde hledat bezpečné investice do nemovitostí, kolik vynášejí a kde se skrývají investiční „poklady“

11. 3. 2026 ▪ 7 min. čtení

Proč jste se tedy rozhodli k jejímu exitu?

Rozhodnutí o exitu nebylo primárně o krátkodobém načasování trhu, ale o naplnění investičního plánu a cyklu fondu. V určité fázi jsme dospěli k tomu, že firma dosáhla velikosti a pozice, kterou jsme si při vstupu definovali jako cíl. Výsledek více než čtyřnásobného zhodnocení původní investice a výsledného 45procentního IRR (Internal Rate of Return – vnitřní výnosové procento – pozn. red.) naplňovalo naše výkonnostní předsevzetí vůči investorům. Z pohledu fondu je pak přirozené kapitál investorům co nejdříve vracet, aby ho mohli oni sami alokovat do dalších příležitostí. Exit tedy nebyl reakcí na jednorázovou situaci na trhu, ale vyústěním předem stanovené strategie.

Nový fond Jet 4 vstupuje na trh v jiném makroekonomickém prostředí než jeho předchůdci. Ovlivňuje to nějak vaši investiční strategii?

Makroekonomické prostředí samozřejmě vnímáme, ale naši základní investiční strategii neurčuje. Private equity pracuje s horizontem mnoha let a během té doby se ekonomické podmínky mohou výrazně proměnit. Proto je pro nás důležitější potenciál firmy než aktuální fáze cyklu. Fond Jet 4 navazuje na předchozí investiční fondy s úspěšnými exity a je přirozeným pokračováním této strategie.

Jaký typ firem tedy dnes v rámci fondu Jet 4 aktivně vyhledáváte?

Zaměřujeme se na průmyslové firmy ve střední Evropě, zejména v segmentech, kde vidíme strukturální růstový potenciál. Patří sem energetika, moderní materiály, například karbon, ale také potravinářství včetně zdravé výživy či oblasti navázané na železnici, letectví nebo automotive. Důležité je, aby firma měla vyšší přidanou hodnotu, vlastní know‑how a nebyla čistě komoditním hráčem. Typicky nám v portfoliích končí podniky s marží zhruba mezi 12 a 18 procenty, s vlastním vývojem a určitou technologickou bariérou vstupu. Nechceme firmy, jejichž výsledky jsou primárně závislé jen na ceně vstupů nebo energií bez možnosti aktivně s firmou pracovat.

Private equity se často srovnává s veřejně obchodovanými, například akciovými, trhy. V čem podle vás spočívá skutečný rozdíl v těchto aktivech?

Často se říká, že private equity je méně volatilní než veřejné trhy, ale to je spíše otázka způsobu oceňování než samotného rizika. U veřejně obchodovaných firem vidíte každý den aktuální cenu, zatímco v private equity se hodnota přeceňuje v delších intervalech. To ale neznamená, že by firmy byly méně vystavené ekonomickým výkyvům. Podstatnější rozdíl vidím v řízení a v nastavení motivací. Na veřejných trzích často vzniká takzvaný principal agent problém, kdy management sleduje krátkodobé ukazatele nebo vlastní bonusové cíle, které se nemusí vždy plně krýt se zájmem dlouhodobého akcionáře. Tento rozdíl v motivacích může podle různých studií představovat i několik procent výkonnosti ročně.

V private equity je vlastnická struktura užší a kapitál je přímo spojen s řízením firmy. Motivace vlastníků a managementu jsou více sladěné a rozhodování se může ve větší míře soustředit na celkovou hodnotu než na krátkodobé kvartální výsledky. Právě v tom vidím jeden z hlavních zdrojů výnosového rozdílu mezi oběma modely.

Jak by měl podle vás investor o private equity přemýšlet, pokud zvažuje jeho zařazení do portfolia?

Především jako o dlouhodobé investici do reálné ekonomiky. Private equity není vhodné pro investory, kteří potřebují vysokou likviditu nebo uvažují v horizontu několika málo let. Typicky jde o závazek na deset let a je potřeba s tím takto pracovat. Zároveň je to způsob, jak se podílet na růstu firem, které nejsou obchodované na burze, ale tvoří největší část regionální ekonomiky. Investor musí počítat s tím, že hodnota vzniká postupnou prací s firmou a většinou se nejedná o krátké spekulativní akce. Pokud je připraven na delší horizont a rozumí tomu, že kapitál bude po určitou dobu méně likvidní, může private equity dávat v portfoliu smysl jako doplněk vedle veřejných trhů.

Text vznikl ve spolupráci se společností Jet Investment.