Írán zaútočil na hlavní světový hub pro LNG. Šéf QatarEnergy přiznal vážné škody, které ovlivní export plynu do Asie a Evropy

Nervozitu na energetických trzích vyhecoval do maxima íránský útok na katarské zařízení na zpracování LNG v Ras Laffan. K úderu došlo ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách. Čtyři z pěti balistických raket z Íránu protivzdušná obrana Kataru zachytila, pátá ale areál o rozloze 295 kilometrů čtverečních zasáhla a způsobila rozsáhlý požár.

Cena zemního plynu na evropském virtuálním hubu TTF s dodávkou v příštím měsíci v reakci vystřelila poránu nad 70 eur za megawatthodinu a podobně se vyvíjí forwardové kontrakty i na další měsíce. Kolem 60 eur se obchodují také čtvrtletní kontrakty, a to až do konce letošního roku.

Před útokem USA a Izraele na Írán (operace Epic Fury začala 28. února) se ceny zemního plynu pohybovaly kolem 30 eur. A nebyl důvod čekat, že by to mělo být jinak, protože na světovém trhu byl plynu přebytek a další plynová pole se měla letos a v roce 2027 otevírat. Jenže tento nárůst měl vedle Spojených států zajistit hlavně Katar, který už teď pokrývá zhruba pětinu světové poptávky po zkapalněném plynu.

Šéf společnosti QatarEnergy a katarský ministr energetiky Saad al-Kaabí potvrdil, že útok vyřadil z provozu 17 procent exportní kapacity Kataru a ohrozí to dodávky do Evropy a Asie. Poškozena byla dvě ze 14 zařízení na export LNG a dále jedno ze dvou zařízení, kde se přeměňuje plyn na kapaliny (GTL). „Opravy odstaví 12,8 milionu tun LNG ročně na tři až pět let,“ uvedl al-Kaabí. 

Státní firma tak vyhlásí vliv „vyšší moci“ u dlouhodobých smluv až na pět let pro dodávky LNG do Itálie, Belgie, Jižní Koreje a Číny. Roční ztráty Kataru budou 20 miliard dolarů ročně.

Asijské státy nahrazují zkapalněný plyn z Kataru uhlím. Cena LNG pro Asii už vzrostla o třetinu

18. 3. 2026 ▪ 5 min. čtení

Reakce trhů už před tímto oznámením byla prudká, protože QatarEnergy připustila, že útoky způsobily „rozsáhlé škody“ na zařízení pro zkapalňování plynu. Experti předpokládali, že opětovné zprovoznění LNG infrastruktury nebude krátkodobá záležitost. Proto podražují také dodávky plynu v dlouhém časovém horizontu. Cena kolem 45 eur za MWh je nyní i pro kontrakty s dodáním v roce 2027.

Katar už začátkem března po útoku zkapalňování plynu v Ras Laffanu preventivně zastavil. I to postupně dostalo cenu zemního plynu na více než 50 eur za MWh. Nyní je ovšem situace horší.

Evropa bude o plyn bojovat s Asií

Katar ročně produkuje 77 milionů tun LNG. Letos se čekalo rozjetí těžebního projektu North Field East, kde byly partnery země francouzská TotalEnergies, italská Eni a americký ExxonMobil. Do konce roku 2030 plánoval Katar rozšířit svoji zkapalňovací kapacitu na 142 milionů tun ročně. Důležitým odběratelem měla být Evropa, která tím chtěla nahradit závislost na zemním plynu z Ruska. S jeho úplným koncem se v Evropě zatím počítá v roce 2027.

Ve prospěch Evropy sice krátkodobě hraje to, že končí zima, a plyn tak nebude potřeba pro vytápění domácností. Vysoká cena plynu je ale problém pro průmysl – od výrobců oceli po dodavatele hnojiv. Jejich druhým největším evropským výrobcem je česká skupina Agrofert, která má klíčový závod SKW v německém Piesteritzu. Zakladatelem Agrofertu je český premiér Andrej Babiš (ANO), který v únoru vložil svoje akcie do svěřenského fondu.

Současná vysoká cena zároveň nebude obchodníky motivovat k plnění zásobníků pro příští zimu. Nyní jsou v EU zásobníky naplněné v průměru na 29 procentech, což platí i pro Česko. Ideálně by měly být do září až října naplněny z 90 procent.

Evropa navíc bude o plyn soutěžit s Asií, která je z 80 procent odběratelem katarského plynu. V tomto „boji“ je Asie tím, kdo musí nyní přeplácet. Evropa ale bude muset dorovnávat. „Asie i Evropa budou čelit vyšším cenám plynu – nejen v krátkodobém horizontu, ale také po zbytek roku 2026,“ uvedl Arne Lohmann Rasmussen, hlavní analytik společnosti Global Risk Management.

Největší část spotřeby plynu v Evropě pokrývá Norsko, plynovody sem míří také z Alžírska a Ázerbájdžánu. Největším dodavatelem LNG se v posledních třech letech staly Spojené státy. Zmíněný Katar zatím pokrýval jednotky procent dodávek. Zhruba desetinu zemního plynu stále dodává Rusko.

Útoky nebyly jen na Katar

Vedle Kataru zaútočil Írán také na ropnou a plynárenskou infrastrukturu dalších monarchií v Zálivu. Atak proběhl přes varování amerického prezidenta Donalda Trumpa, že to může mít rozsáhlé následky. Teherán reagoval na izraelský útok na svá zařízení pro těžbu plynu v poli Jižní Pars a na zpracovatelské centrum Asaluyeh, jež byla důležitá pro domácí poptávku v Íránu.

Trump v postu na sociální síti Truth Social uvedl, že USA o izraelském útoku nic nevěděly a že Katar se do útoku nezapojil. List Wall Street Journal naopak uvedl, že Trump izraelský plán útoku na íránské pole zemního plynu schválil. Trump v postu dále sdělil (velkými písmeny), že Izrael žádné další útoky na Jižní Pars nepodnikne. Američané také ve snaze zarazit růst ceny ropy dočasně odvolali sankce na íránskou surovinu, která už je na moři. Podobně jako už dříve na ruskou.

Terčem íránských útoků byl rovněž komplex Habšan ve Spojených arabských emirátech, kde má státní ropný koncern ADNOC pět závodů na zpracování plynu s kapacitou 63 miliard kubíků ročně. To odpovídá zhruba osminásobku roční spotřeby plynu v Česku. I tato zařízení byla po dopadu trosek íránské rakety odstavena.

Íránské drony rovněž způsobily požáry v rafinerii Mina v Kuvajtu. Tato země je pro Evropu důležitá mimo jiné tím, že je hlavním dodavatelem leteckého paliva pro aerolinky starého kontinentu. V Kataru byl navíc v již zmíněném Ras Laffan zasažen také závod Pearl, kde se přeměňuje plyn na kapalná paliva, včetně nafty a leteckého kerosinu.

Pro ropný trh byl důležitou zprávou také útok na rafinerii Saudi Aramco a amerického Exxonu v saúdskoarabském přístavu Janbú na pobřeží Rudého moře. Íránskou balistickou střelu obrana zničila, rafinerii ale zasáhl dron. Do Janbú vede 1200 kilometrů dlouhý ropovod s kapacitou pět milionů barelů denně, jenž je pro Saúdskou Arábii jedinou alternativou vývozu ropy přes zablokovaný Hormuzský průliv. Před válkou tudy proudilo 20 milionů barelů ropy denně.

Cena ropy na další eskalaci konfliktu reagovala růstem o šest procent na 114 dolarů za barel, na začátku konfliktu byla 72,5 dolaru.