Evropská unie patří mezi regiony, které berou klimatickou politiku nejvážněji. Firmy tu musí za emise platit a tato cena navíc postupně roste. Problém, na který pravidelně upozorňují kritici zelených opatření, je, že Evropa sama vytváří jen asi šest procent světových emisí. Pokud ostatní země neudělají něco podobného, globální dopad zůstane omezený.

Jedním z nástrojů, jak na to reagovat, je takzvaný mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, více známý jako CBAM (carbon border adjustment). Ten byl poprvé představen v červenci 2019 v rámci Zelené dohody pro Evropu (tzv. Green Deal) a dokončen v polovině roku 2023. Od začátku letošního roku pak platí v plné míře. Týká se vybraných výrobků dovážených do EU – například oceli, cementu nebo hnojiv. Když je někdo přiveze do Evropy, musí za emise spojené s jejich výrobou zaplatit podobnou cenu, jakou platí firmy uvnitř unie.

Jeho cílem je zabránit takzvanému úniku emisí, tedy přesouvání výroby náročné na emise z EU do zemí s mírnějšími pravidly. Součástí jeho nastavení je ale jeden důležitý prvek, který vytváří tlak na obchodní partnery EU, aby zpřísnili vlastní klimatickou politiku a zavedli podobné systémy zpoplatnění emisí.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Opravdu nutí evropské uhlíkové clo zbytek světa zdražovat emise?
  • Které ekonomiky na tlak z Bruselu reagují nejrychleji – a proč.
  • Proč může obchod fungovat lépe než klimatické dohody.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Chcete vědět, co se děje v české a světové ekonomice? Co si o aktuálních trendech myslí lidé z byznysu, majitelé firem a jejich šéfové? Každý týden v pátek vám naši top autoři přinášejí výběr toho nejlepšího a pohled z byznysové strany. Odebírejte Byznys newsletter.