Zmizí nejen hokej a pohádky. Vláda nás nutí zrušit přesně to, co chtějí její voliči, říká ředitel Českého rozhlasu

Situace v Českém rozhlase a České televizi se radikalizuje. Zaměstnanci a odbory chystají stávku proti novému zákonu, který podle nich fakticky likviduje veřejnoprávní média. „Nervozitě se nedivím,“ říká v rozhovoru pro HN generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral a tvrdě kritizuje postup vlády proti veřejnoprávním médiím spojený s plánovaným rušením koncesionářských poplatků. Vypočítává mimo jiné, co všechno by muselo v rozhlase skončit, pokud by zákon prošel – jde prý o likvidaci celých stanic, sportovních přenosů, omezení zahraničního zpravodajství nebo natáčení pohádek pro děti.      

Jaký z toho, co se teď děje kolem České televize a Českého rozhlasu, a z postupu vládních politiků máte pocit?

Je to smutek se vším všudy, a to z mnoha důvodů. Myslím si, že jsou ohroženy obě instituce, které se v České republice těší velké důvěře občanů a jsou široce respektované. Jako takové si od politiků zaslouží slušný férový přístup. Jenže politici odmítají diskutovat, narážíme do neprodyšně zabetonované zdi. Smutek cítím i z toho, že slyším řadu nepravd, zvláštních manipulací a mýtů. To, co cítím, je vlastně nejen smutek, ale i vnitřní nazlobení.

Mluvíte o nepravdách, manipulacích a mýtech. O co jde? 

Vím, že systémů financování médií veřejné služby je více. A je samozřejmě legitimní diskuse o veřejné službě, jejím naplňování a jejím financování. Ale debata se má vést odborně a smysluplně, právě bez nepravd, manipulací a lží. Co mi od začátku chybí: Každá změna má mít racionální důvod a ten jsem se dosud nedozvěděl. Tím důvodem přece není, že neumíme šetřit nebo že neumíme vystačit s nižším rozpočtem. Český rozhlas od roku 2005 fungoval s rozpočtem, jaký měl, a vzdor tomu, že se poplatek inflací devalvoval, dokázal rozjíždět nové služby. Jsem první generální ředitel, který snižoval počet pracovních míst o 160 a zredukoval další věci, abychom vystačili. Čili tento důvod to určitě není.

Důvod, že je systém zastaralý, také neplatí. Neobstojí totiž argument, že naprostá většina zemí v Evropské unii má systém financování ze státního rozpočtu. Je jich 15 a dalších 12 má poplatky nebo v případě Švédska a Finska formu transferu z daní. Každá země má nějaký kontext a ne náhodou se po roce 1989 naši legislativci snažili média do té doby ovládaná státem od státní moci co nejvíce odstřihnout. Ne náhodou také mají poplatkový systém nadále Rakušané a Němci, kteří mají také velmi neblahou historickou zkušenost se státem ovládanými médii.

Snaha vlády tedy postrádá základní racionální důvod. A když důvod schází a když narážíte na tu neprodyšnou stěnu nekomunikace, když zaznívají mýty a nepravdy, tak logicky ve vás ta obava, co je skutečným cílem, narůstá. 

Co je tedy podle vás cílem vlády? 

Mám pocit, že ve skutečnosti jde o to, média veřejné služby marginalizovat a zatlačit do kouta. Rozumím, že politici jsou často na média naštvaní, a chápu, že je média otravují a obtěžují. Na druhou stranu, to je přece práce médií! Média mají nastavit zrcadlo politikům, a kdokoliv do veřejného prostoru vstupuje, se s tím musí popasovat. Považuji média obecně za zásadní pilíř demokratické společnosti. A stejně jako školy, zdravotnická zařízení nebo silnice i za součást infrastruktury rozvinuté demokratické společnosti.

A ta dosavadní neochota jednat je podle vás součást strategie?

Je to možné. U některých politiků ale vidím, že v momentě, kdy dám na stůl řadu argumentů, neumí zareagovat. Je to často dáno neznalostí tematiky. A když vám schází odborné argumenty, tak se uchylujete k ideologickým větám nebo začínáte opakovat některé manipulace a záměrné lži. Vidím v tom tedy neznalost a neochotu pokusit se vstřebat argumenty, které by je mohly přesvědčit, že naše preferování systému koncesionářského poplatku má své ratio. Často se říká, že se bráníme kontrole. Média veřejné služby jsou ale kontrolována od doby, kdy existují, a to důkladně. Už v roce 2016 jsem ve svém vítězném projektu při volbě generálního ředitele měl pasáž, že se nebráním kontrole NKÚ. A opravdu s ní souhlasím.

O kterých politicích mluvíte, když říkáte, že tématu nerozumí?

Těch je celá řada. I v koaličních stranách jsou lidé, kteří s námi komunikují, zajímají se a jsou ochotni si argumenty poslechnout. Na druhé straně ale od nich slyším, že zrušení poplatků byl „slib voličům“. Přiznám se, že té větě moc nerozumím. Dokážu si sice představit, že to je téma třeba SPD. Ale viděl jsem průzkumy, kdy voliči Motoristů zásadně problém s médii veřejné služby nemají a nemají ani problém s jejich financováním. Pan předseda Petr Macinka to ví a měli program úplně jiný. Pokud jde o voliče hnutí ANO, tak s těmi se pravidelně potkávám na našich setkáních v regionech. Máme plné sály lidí, kteří mají rozhlas rádi, a když si s nimi povídáte, je jednoduché poznat jejich volební preference. A 205 korun měsíčně nebo obecně financování médií veřejné služby pro ně téma není.

Komentář

Bitva o ČT a rozhlas je prohraná. Česko začíná „ficovatět“, politici si z médií dělají bič na novináře

21. 4. 2026 ▪ 5 min. čtení

Existuje ale i průzkum, podle kterého většina lidí preferuje financování přes státní rozpočet, aby nemuseli platit poplatky.

Jenomže vždy záleží, jak tu otázku postavíte. Je potřeba říci i to B, tedy když platíme něco ze státního rozpočtu, tak to přece stále platím ze svých daní. Jsou to stejné peníze. Pro Český rozhlas je v tom ale zásadní rozdíl. Přímá platba od člověka k médiu nedává nikomu možnost médium ovládat nebo úkolovat. V momentě, kdy je médium placeno ze státního rozpočtu, se ale této situaci nevyhneme. Podívejte se na slovenský případ. Mám velmi dobré vztahy s bývalým generálním ředitelem Lubošem Machajem, který mi popisoval, jak to vypadalo, když rok co rok chodil žadonit na ministerstvo financí nebo kultury. U nás by to mohlo dopadnout stejně. Vládní návrh představený panem ministrem třeba vůbec neřeší, jak, kdy a v jaké podobě by měl být státní příspěvek vyplácen. Prostě je to tak, že kdo má peníze, ten vládne a ovládá. V české kotlině s tím máme každý nějakou, většinou smutnou zkušenost.

Jaká jsou jednání s ministrem kultury Oto Klempířem z Motoristů?

Budu vycházet ze dvou jednání, která jsem s ním měl. Byla vždy mezi čtyřma očima. Vždy je to milé, korektní, ze strany ministra vedené přátelským tónem. Ale v momentu, kdy rozhovor skončí a já odcházím s tím, že panuje shoda, tak se dva dny nato dozvím, že vše je úplně jinak. Během posledního rozhovoru nás třeba sice informoval o nějakých konturách vládního návrhu zákona, ale rozhodně nehovořil o tom, že ho za dva dny představí veřejnosti a že to bude takový právní paskvil, jakého jsme nakonec svědky. Ministr hovořil o týdnech, kdy bude diskutovat na koaliční radě, a proto úterní tisková konference pro mě byla velmi překvapivá. A na tom textu je prostě vidět, že je to spíchnuté horkou jehlou. Troufnu si říci, že to nemohl psát právník, o tom jsem bytostně přesvědčený. Mám za to, že to je dílo esejisty, který nikdy žádný návrh zákona nepsal.

Na koho se můžete obrátit z vládní koalice? Premiér Andrej Babiš? Alena Schillerová jako ministryně financí? Setkal jste se s jedním nebo s druhým?

Můj zástupce se setkal s ministryní financí a relativně dobře komunikujeme s poslanci hnutí ANO z mediálního výboru. Velký vliv a vhled má i místopředseda sněmovny Patrik Nacher. Snažíme se jim předkládat argumenty, ale znovu říkám – na druhé straně permanentně slyším, byl to slib voličům a my ho chceme naplnit. Rozumím, ale chybí diskuse. Ve Švédsku se vedla například čtyři roky. Pana premiéra jsem o schůzku požádal a velmi stojíme spolu s ředitelem České televize Hynkem Chudárkem o to, abychom se s panem premiérem potkali a mohli bychom přímo jemu naše argumenty představit.

Narážíte na nějaký odpor nebo jak to probíhá? Pošlete SMS Babišovi a on nezareaguje?

Oslovil jsem vedoucí jeho kabinetu Tünde Bartha a ano, poslal jsem SMS i panu premiérovi a zatím tu reakci nemám. (Nakonec dostal ředitel ČRo Zavoral nabídku ke schůzce s vicepremiérem Karlem Havlíčkem – pozn. red.) 

Jaké jsou tři nejhorší věci, které podle vašeho názoru v tom návrhu zákona jsou?

Ten zákon je špatně od základu. Je napsán tak, že je o dvou médiích veřejné služby. Nyní tady přitom jsou dva jasné zákony, na základě kterých jsou zřízeny Česká televize a Český rozhlas, média, která mají specifika. To, jak je nynější návrh napsán, zpochybňuje právní kontinuitu. A mimochodem, je úsměvné, že se to jmenuje návrh zákona o médiích veřejné služby, a přitom zcela opomíjí ČTK, která byť má trošku jiné postavení, stále jako médium veřejné služby funguje.

Co je ale opravdu alarmující: Za obsah vysílání mají nést odpovědnost orgány Českého rozhlasu, což je vedle generálního ředitele rada Českého rozhlasu a dozorčí komise. Čili je zcela smazána odpovědnost šéfredaktorů jednotlivých stanic, což nedává smysl. A hlavně doposud skutečně platilo, že rada Českého rozhlasu nesmí nikterak zasahovat do obsahu vysílání. A najednou vzniká možnost, aby do vysílání mluvila. To přece porušuje redakční autonomii, která musí být ve vysílání médií veřejné služby na prvním místě.

Zatřetí není vůbec popsán mechanismus financování ani případných valorizací a v návrhu chybí řada klíčových věcí. Je třeba úplně pominuto kmitočtové spektrum, na kterém fungujeme. Chybí tam například regionální stanice Českého rozhlasu. Chybí tam to, co jsme vydobyli v rámci přípravy memorand, a to, co bylo velmi dobře a pečlivě připravené v minulé novele zákona o Českém rozhlasu.

A můžu pokračovat dál. Špatně je celá hierarchizace toho, jak má vypadat vysílání. Média veřejné služby v základu stojí na principu informovat–vzdělávat–bavit. A zábava je zatlačena nějak do pozadí. Copak třeba pohádky jsou při vzdělávání našich dětí méně důležité než nějaký prvoplánově vzdělávací dokument? Hierarchizace, zmiňování, že zábavný segment má být jenom tam, kde nefunguje komerční sféra, to všechno je vlastně okleštění veřejné služby. Považuji to za nebezpečnou ingerenci do svobody média veřejné služby a do redakční autonomie jako takové.

Celkově nás šokuje rychlost, překotnost a diletantství, se kterým je ten materiál připraven. Jestli to je záměr, nebo jestli je to jen opomenutí, já si to netroufám říct. Pevně ale doufám, že tento vládní návrh není myšlen úplně vážně. Podle mě by celý návrh měl být vzat zpět a měl by být od základů přepracován.

Co se v tom zákoně určitě nezmění, bude financování. Souběžně se zrušením poplatků má Český rozhlas přijít o 400 až 450 milionů korun. Už víte, co byste za takových podmínek škrtl?

Pro nás je to obrovská částka. Opravdu bychom museli zrušit rozjeté záležitosti. Například jsme nedávno zvýšili počet zahraničních zpravodajů, což je naprosto zásadní záležitost pro informování veřejnosti v dnešním stále víc propojeném světě. Teď bychom museli opět redukovat, což by vysílání ublížilo. Musel bych i velmi výrazně snížit počet lidí, kteří pracují v investigativní žurnalistice. Dál bych musel výrazně redukovat a rušit to, co se podařilo v regionálních stanicích, tedy publicistické pořady týkající se přímo lidí v jednotlivých regionech.

Došlo by k rušení celých stanic?

Na sto procent. Například by zaniklo rádio pro generaci seniorů, tedy Český rozhlas Pohoda. Skončilo by Rádio Junior čili tvorba pro děti a mládež. Určitě by musel skončit Radiožurnál Sport, což je nyní nejrychleji rostoucí, ale nákladná stanice. Určitě bychom se museli bavit, zda neprotnout například stanici Dvojka s regionálním vysíláním. No a pokud by nebylo v zákoně regionální vysílání, tak by dokonce mohlo dojít ke zrušení všech 14 regionálních stanic, které dneska mimochodem poslouchá více lidí než v minulosti, celkem přes milion posluchačů. Také by přišla řada na sloučení některých stanic, třeba Radiožurnálu a Plusu.