Přivezme si politiky z Dánska. Ti čeští neumí zrušit televizní poplatky

Kéž bychom tu měli politiky, jako mají v Dánsku. Tam bylo zrušení televizních poplatků výsledkem dlouhého politického i společenského zvažování a domlouvání. Dlouhé roky se tam mluvilo o tom, že klasická mediální licence, tedy obdobný poplatek jako u nás, přestává odpovídat realitě, v níž lidé sledují obsah napříč zařízeními a platformami. Změna se nerodila z jednoho volebního sloganu, ale z opakovaných debat, analýz a postupného sbližování stanovisek napříč politickým spektrem. Když pak dánští politici sáhli k rozhodnutí, že licenční poplatky zruší, neudělali to tak, že by jedním hlasováním převrátili celý systém vzhůru nohama. Vznikla víceletá mediální dohoda, kterou podepsala vláda spolu s částí opozice a společně jasně nastavily harmonogram: v letech 2019–2021 se poplatky postupně snižovaly a zároveň se krok za krokem zvyšoval příspěvek ze státního rozpočtu, aby přechod proběhl předvídatelně a bez šoků.

To u nás… 

Populistický marketing ve stranách současné vládní koalice už nevěděl, co by svým voličům dal za dárek, prostý volič končí někde u úvahy „nedívám se na to – věřím ‚svým‘ pravdám na sociálních sítích – nechci to platit“, politici ANO, SPD a Motoristů stejně nemají Českou televizi a Český rozhlas rádi, dávají jim tam nepříjemné otázky, to na Facebooku nebo Instagramu nikdo neobtěžuje s nějakými fakty a odpovědností a hledáním skutečných řešení našich problémů… Tak to, Oto Klempíři, nějak udělej. A Oto Klempíř si, podle všeho za pár týdnů, sepsal osm stránek zákona o zrušení poplatků, s nikým se moc nebavil a tady to máte.

Co se stalo na schůzce Babiše se šéfem ČT? Premiér netrvá na odpuštění televizních poplatků důchodcům

24. 4. 2026 ▪ 4 min. čtení

Ten kontrast s Dánskem je prostě šílený. Nebudeme mít stát hezký jako v Dánsku nebo v jiných vyspělých zemích, dokud tu nebudeme mít politiky a politickou kulturu dánského typu. A není pravda, že je to předem prohraný boj. Že se to nikdy nezmění, že zkrátka většina společnosti s volebním právem chce, aby náš stát řídili lidé z ANO a SPD, a nikdo s tím nehne. Hne. Každý, kdo má ve veřejném prostoru nějaký hlas, nějakou, třeba jen malou moc, měl by ji využít. Nemusí to být rovnou stávka. Stačí aktivní tlak, vystupování na veřejnosti, byť třeba jen té digitální, a pokládat politikům nepříjemné otázky a chtít po nich odpovědi.

Důkaz, že to funguje, je vidět. Do případu televizních poplatků už se vložil Andrej Babiš. Sice po svém, takže po čtvrteční schůzce s ředitelem České televize ze všeho nejvíc uklidňoval své voličské stádo, že StarDance z obrazovek určitě nezmizí. Je ale vidět, že je mu ta zjevná míra nespokojenosti části veřejnosti nepříjemná. Ačkoli to nejsou přímo voliči hnutí ANO. Pokud populista není hloupý a nechce dopadnout jako třeba Viktor Orbán v Maďarsku, neměl by dlouhodobě potlačovat zájmy voličů své opozice.

Chtějme tedy po Babišovi i po všech ostatních, aby byli víc jako Dánové.