Investovat miliardy nestačí. Energetickou síť brzdí pravidla, která zbytečně blokují kapacity

ČEZ Distribuce chce do roku 2030 investovat do distribuční soustavy 93 miliard korun. Ve středních Čechách vedle rozvodny v Milíně vzniká nová rozvodna v Mělníku a posiluje se také vedení mezi střední částí kraje a Mladou Boleslaví. Investice mají zvýšit kapacitu i spolehlivost sítě v době, kdy se rychle mění způsob výroby i spotřeby elektřiny. Nestačí totiž jen stavět nové obnovitelné zdroje nebo rozšiřovat elektromobilitu. Problém představují také současná pravidla připojování k distribuční soustavě, která často blokují kapacitu rezervovanou pro projekty, jež se nakonec vůbec neuskuteční.

BeNative – partnerský obsah

Soláry už nevydělávají jen výrobou. O zisku rozhoduje chytré řízení

▪ 6 min. čtení

Síť pro jinou energetiku

Po desetiletí fungovala distribuční soustava podle poměrně jednoduchého principu. Elektřina vznikala ve velkých elektrárnách a jedním směrem proudila ke spotřebitelům. Výrobních zdrojů bylo relativně málo, jejich výkon se dal dobře předvídat a síť se měnila jen pozvolna.

Dnes je situace jiná. Na střechách rodinných domů přibývají fotovoltaické elektrárny, firmy investují do bateriových úložišť, domácnosti přecházejí na tepelná čerpadla a rychle se rozšiřuje síť dobíjecích stanic pro elektromobily.

Zákazníci už elektřinu pouze nespotřebovávají, ale také ji vyrábějí a ukládají. Za posledních pět let vzrostl instalovaný výkon zdrojů připojených do distribuční soustavy ČEZ Distribuce o 38 procent. Společnost přitom zajišťuje distribuci elektřiny na většině území Česka, s výjimkou hlavního města Prahy, jižních Čech a části jižní Moravy. Ve stejném období vzrostl počet tepelných čerpadel ze 180 tisíc na 304 tisíc. Vedle toho rychle přibývá projektů zaměřených na akumulaci energie, flexibilitu nebo sdílení elektřiny.

Síť tak musí zvládnout obousměrné toky elektřiny, výrazně větší výkyvy výkonu i zpracování obrovského množství dat v reálném čase. Bez digitalizace a modernizace by takový provoz nebyl možný. „Distribuční síť je zcela zahlcena. Zároveň je tu extrémní tlak na investice, potřebujeme dohnat technologický dluh z posledních let,“ říká generální ředitel ČEZ Distribuce Martin Zmelík. 

Kdo blokuje kapacitu

Zatímco potřeba modernizovat síť je nesporná, samotní distributoři upozorňují, že značnou část investic si vynucují současná pravidla připojování. Síť se totiž nezaplňuje jen skutečnými odběry nebo výrobou elektřiny. Zaplňují ji také požadavky na připojení fotovoltaik nebo baterií, které existují pouze na papíře. Například u solárních elektráren jde o 18 gigawattů, přičemž za posledních pět let se připojily dva gigawatty nových zdrojů. „Česko má nejvyšší zarezervovanou kapacitu, ale z hlediska podílu obnovitelných zdrojů na celkové produkci jsme na předposledním místě v Evropě,“ zmiňuje Zmelík.

Ještě větší objem vyžadují zákazníci, kteří mají zájem o připojení baterií. ČEZ Distribuce ke konci května evidovala přes deset tisíc žádostí o připojení s rezervovaným výkonem a příkonem 214 gigawattů. Pro představu: jde o více než sedmnáctinásobek roční špičky celé české elektrizační soustavy. Jen malá část z rezervovaných výkonů má podle Zmelíka reálnou šanci na realizaci. Problém spočívá i v tom, že mnozí žadatelé nemají projekty připravené ani povolené od úřadů. „Spousta těch projektů teprve projde povolovacími procesy. Kapacita pro další aktivity je blokována papírovými žádostmi,“ říká Zmelík.

Blokování kapacity má ještě jeden důsledek. V distribuční soustavě podle nynějších pravidel neplatí, že se kapacita plánuje podle skutečné spotřeby. Distributor musí být připraven dodat výkon, který si zákazník rezervoval ve smlouvě o připojení, i když jej ve skutečnosti využije jen výjimečně nebo vůbec. Z pohledu bezpečného provozu je to logické, protože distributor nemůže předpokládat, že zákazník svůj rezervovaný výkon nikdy nevyužije.

Podle ČEZ Distribuce přitom existují třeba fabriky, které mají v síti rezervováno připojení například na 50 megawattů, ale jejich výroba nikdy nepřekročila pět megawattů. Rozdíl je nevyužitý. „Je to, jako kdybyste si objednali domů tříproudovou dálnici. My bychom ji postavili, ale vy byste následně prohlásili: budu jezdit jen v jednom pruhu, pošlete mi fakturu jen za něj,“ přibližuje situaci Zmelík.

Situace se promítá i do map připojitelnosti. V řadě oblastí Česka distributoři upozorňují, že možnosti připojení nových výroben jsou omezené nebo zcela vyčerpané. Postupně se to zhoršuje i u nových odběrů. Neznamená to, že by sítě byly přetížené fyzicky a nápor nezvládaly. Často jde právě o důsledek rezervací, se kterými musí provozovatelé při plánování počítat.

Ekonomické důsledky jsou značné. Pokud distributor vyhodnotí, že v určité oblasti nebude možné uspokojit další požadavky, nezbývá mu než připravit posílení sítě. Téměř polovinu z celkové částky na investice spolykají náklady, které vyvolali zákazníci, především žadatelé o připojení nových zdrojů a baterií.

Tarify jako nástroj

Vedle miliardových investic se do centra pozornosti dostává ještě jedno téma: tarifní reforma, která má platit od začátku příštího roku pro největší odběratele. Nemá přinést více peněz distributorům. Cílem je změnit způsob výpočtu tarifů tak, aby lépe odpovídal tomu, jak jednotliví zákazníci síť skutečně využívají. „Současná tarifní struktura nemotivuje k efektivnímu využívání kapacity,“ shrnuje místopředseda představenstva ČEZ Distribuce Radim Černý. 

Současný systém, který vznikal v roce 2008, podle distributorů nutně potřebuje změnu, aby dokázal odpovědět na všechny změny. Podstatou reformy je posun od administrativně rezervované kapacity ke skutečnému využívání sítě. Zákazník bude i nadále určovat rezervovaný příkon, podle něhož distributor dimenzuje síť. Významnější roli ale získá maximální skutečně odebraný výkon, tedy údaj, který odráží reálné zatížení soustavy. Čím větší bude rozdíl mezi rezervovanou a skutečně využívanou kapacitou, tím silnější bude ekonomická motivace rezervaci přehodnotit.

Pokud se tento předpoklad naplní, část dnes blokované kapacity by se mohla uvolnit bez jediného nového kilometru vedení nebo další transformovny. Podle propočtů ČEZ Distribuce činí rozdíl mezi rezervovaným příkonem a skutečně využívaným výkonem přibližně 3,3 gigawattu. Vybudování odpovídající infrastruktury by stálo zhruba 35 miliard korun. V případě, že by se podařilo významnou část této kapacity uvolnit změnou chování zákazníků, znamenalo by to možnost odložit nebo zcela eliminovat část budoucích investic.

Modelové výpočty ukazují, že přibližně dvě třetiny dotčených zákazníků měly na novém systému vydělat nebo pocítit jen minimální změnu. Vyšší náklady naopak mohou čekat podniky, které mají dlouhodobě rezervované výrazně vyšší výkony, než jaké skutečně odebírají. Reforma je má motivovat k tomu, aby přestaly držet kapacitu „pro jistotu“ a uvolnily ji ostatním.

Některé průmyslové podniky nicméně upozorňují, že jejich rezervovaný příkon není výsledkem pohodlnosti nebo spekulace. V některých provozech je vyšší rezerva nezbytná kvůli technologickým špičkám, plánovanému rozšiřování výroby nebo požadavkům na provozní bezpečnost. Příliš razantní ekonomický tlak na snižování rezerv by proto mohl některé firmy dostat do situace, kdy budou při budoucím růstu znovu složitě žádat o navýšení kapacity.

Článek vznikl ve spolupráci s ČEZ Distribuce.