Čínský šok 2.0: Evropské automobilky dlouho dobývaly Čínu. Teď se ona snaží ovládnout Evropu

Evropský automobilový průmysl zažívá těžké časy. K sérii negativních šoků se nyní přidává agresivní nástup Číny, která se z někdejšího odbytiště pro evropské automobilky proměnila v jejich nejvážnějšího konkurenta.

Jedno číslo za všechny: Čína se během několika málo let stala největším globálním vývozcem automobilů. Ještě v roce 2021 země vyvážela méně než jeden milion vozů, v letošním roce je to již 8,3 milionu, tedy více než dvojnásobek oproti druhému Japonsku.

Čínská auto-revoluce původně bolela evropské výrobce především na tamním trhu, který byl dlouho klíčový z hlediska prodejů i ziskovosti. Zatímco v roce 2019 měly čínské značky zhruba 38 procent trhu, v roce 2025 už ovládaly téměř dvě třetiny.

Jenže to byl jen první šok. Druhý je vážnější, protože čínští výrobci začínají agresivně vstupovat na evropský trh – v prodejích hybridů tvoří již přes 20 procent, předloni to byly jen tři procenta.

Takhle si to Němci nepředstavovali. Dotace na elektroauta si místo domácích značek rozebírají Tesla a Škoda

16. 7. 2026 ▪ 4 min. čtení

Čínská auta jsou superkonkurenceschopná. To je důsledkem domácích produkčních nadkapacit, které tlačí ceny automobilů dolů, ale také rychlejších inovací v elektromobilitě a softwaru nebo silného bateriového ekosystému.

To ale není celý příběh. Čínský úspěch je zároveň důsledkem tvrdé průmyslové politiky a štědrých subvencí: od levnějšího kapitálu a daňových úlev přes výzkumné granty nebo veřejné zakázky. A to již není férová konkurence, zvláště když Čína aktivně prosazuje neomerkantilistickou politiku tlumící dovozy automobilů ze zbytku světa.

Účinná reakce na čínský tlak? Jednak asertivněji chránit evropský trh před neférovou konkurencí, ale zároveň – i za pomoci aktivní průmyslové politiky – zvýšit technologickou a nákladovou konkurenceschopnost a snížit strategickou závislost Evropy na Číně.

Tentokrát jde o hodně. Evropský automobilový průmysl je zodpovědný za přibližně sedm procent evropského HDP a zajišťuje přibližně 13 milionů pracovních míst. Jde proto o klíčové odvětví, jehož budoucnost není jen otázkou ekonomickou, ale s rostoucím rizikem masivního propouštění stále více také politickou.