Co by přineslo zkrácení letních prázdnin z pohledu podnikatelského prostředí

Od roku 1925 u nás školní rok začíná 1. září a výuka končí 30. června, což znamená, že naše letní prázdniny každoročně trvají 62 dní. Za 101 let jsme si na ně zvykli a téma jejich zkrácení, jež inicioval sám ministr školství Robert Plaga (ANO), vyvolává spontánně spíše odmítavé reakce. Pro pořádek je zapotřebí uvést, že zkrácením letních prázdnin na šest týdnů by se počet dnů výuky v kalendářním roce nezvýšil, jen by se rovnoměrněji rozdělily volné dny v jeho průběhu.

Pouze Dánsko, Nizozemsko a Německo mají v EU kratší letní prázdniny než my. Dle hodnocení PISA 2022 neměli jejich patnáctiletí žáci lepší výsledky ve čtení a v přírodních vědách než naši, jen v matematice byli mladí Dánové a Nizozemci lepší. Tato skutečnost nabourává argument o negativním vlivu delších letních prázdnin na školní návyky u dětí. Fakt, že premianty hodnocení PISA jsou Estonsko s 83 dny letních prázdnin a Irsko se 70 dny, tento argument přesvědčivě vyvrací. Ani protiargumenty, že většina, 19 zemí EU, má delší letní prázdniny než ČR, anebo obavy z rostoucího počtu tropických dnů při nedostatečném počtu klimatizovaných tříd nejsou dostatečné pro odmítnutí diskuse na toto téma.

Jak to bude s výukou druhého cizího jazyka? Ministr rozhodl, za jakých podmínek ho základní školy musí nabízet

27. 8. 2026 ▪ 5 min. čtení

Podívejme se na ekonomický potenciál. Covidová uzávěra školských zařízení ukázala, jak zásadní dopad měla. Když během pandemie museli rodiče s dětmi zůstat doma, klíčová odvětví jako automobilový průmysl utrpěla nedostatkem pracovních sil. Zkrácením letních prázdnin a rovnoměrnějším rozdělením volných dnů v průběhu roku se vytvoří podmínky k růstu efektivnosti disponibilních výrobních zdrojů. Nejen díky rovnoměrnějšímu rozložení jejich zatížení, ale také z hlediska reprodukce pracovní síly. Získali by tím zaměstnavatelé rodičů, jejichž dovolené nestačí na pokrytí 62 dní prázdnin, tedy nepřetržité starosti o děti v jednom kuse. 

Komentář

Částka „blížící se 300 miliardám“ ilustruje, jak může vláda označit vzdělávání za prioritní, ale reálně jej podfinancovat

26. 8. 2026 ▪ 4 min. čtení

Kvůli setrvačnosti a zažitým vzorům chování budou proti krácení učitelé, ale ministr školství s podporou premiéra by měl mít k dispozici motivační nástroje k jejich přesvědčení. Zlepšení podnikatelského prostředí prospěje naší ekonomice a určitě neuškodí vzdělanosti příštích generací.